V posledních dvaceti letech dochází v Evropě a v Americe k plíživé renesanci krajně pravicových témat a jejich pronikání do dominantního mainstreamového diskurzu. Tato témata, která bývají umocněna politickým populismem, pak nutí ostatní politické subjekty k reakci.

Ostatní politické strany a jejich lídři reagují buď tak, že krajně pravicové a populistické strany a jejich ideje ignorují, nebo s jejich programy polemizují anebo je kooptují. Poslední varianta se zdá být případem Andreje Babiše.

Andrej Babiš je ale posledním článkem řetězce. Původně nacionalistická a rasistická témata přinesli do české porevoluční vysoké politiky Sládkovci, kteří ale politicky nepřežili rok 2000.

Jejich pomyslný odkaz vzkřísil Tomio Okamura, kterému se podařilo to, co dalším podobným stranám v celé západní Evropě: přesunout krajně pravicová témata do politického mainstreamu. Nebavíme se o daních nebo velikosti a roli státního aparátu, ale bavíme se o xenofobii, nadřazenosti a netoleranci čili takových tématech, která nemají v liberálně demokratické společnosti místo.

Role sítí a médií

Na posunu těchto témat do mainstreamového politického diskurzu mají podíl ale nejenom politické strany, jejichž programy jsou nacionalistické či xenofobní, ale také sociální sítě a média.

Sociální sítě otevřely krajně pravicovým myšlenkám dveře mezi skupiny lidí, které by se s nimi jinak těžko setkávaly a některá média pochopila, že radikální a někdy až obskurní vyjadřování krajně pravicových politiků přitahuje čtenáře, diváky a posluchače.

Téma, které bylo dříve výsadou krajní pravice, využívá nyní předseda české vlády. Jeho výroky, že „nechce sdílet naši zemi“, nebo že „podle některých propočtů totiž bude Nizozemsko většinově muslimské v roce 2044 a Švédsko v roce 2065“, které publikoval v komentáři pro Právo, jsou toho dokladem.

Zároveň Babiš rád připomíná svoji politickou kooperaci s Viktorem Orbánem, který v Maďarsku omezuje svobody určitých skupin obyvatel a zavádí „neliberální demokracii“, která stojí jen malý krůček od autoritářství.

Nástroj v kampani

Proč to premiér Babiš dělá? Česká politika se nachází v období před sněmovními volbami, které rozhodnou o dalším přímém vlivu Babiše na českou politiku a na ni napojený byznys, z kterého profituje.

Je zřejmé, že Babiš a jeho volební tým předpokládají, že mu zdvihnutí těchto témat a boj za národ proti cizincům může přinést politické body. A je jedno, zda je to skutečně jeho program nebo pouze pokus, jak mobilizovat nové voliče.

Nebezpečné je již to, že se takové téma bez skrupulí nebojí vytáhnout pravděpodobně nejvlivnější politik v Česku jako nástroj v předvolební kampani.

Nejde o to, že otázka migrace skutečně není nejpalčivější problém, který musí česká politika řešit a že jsou tu skutečné problémy, ale jde o to, že xenofobie a obecně nesnášenlivost se úspěšně uvelebily přímo ve „středu“ české politiky a bude velmi obtížné je vykázat zpět k radikální pravici, nebo nejlépe do propadliště dějin.

Parlamentní demokracie, založená na poměrném systému, je velmi silná. Dokáže díky svému relativně složitému rozložení moci a různým váhám a protiváhám radikální názory často tlumit a obrušovat, ale není všemocná, a tak pro ni může být tato změna politického diskurzu nebezpečná.

Kristián Těmín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít