Populismus je systém založený na personalizaci, říká odborník. Jeho nástupu pomohla i finanční krize
Populismus a populisté patří v posledních letech ke stále častějším jevům v politice. A často v ní teď také slaví úspěchy. Podle předního evropského znalce a spoluautora knihy Populismus pro začátečníky Waltera Ötsche je to forma ideologie, která vychází z toho, že existuje něco jako vůle lidu. Z ní si pak vůdce odvozuje svou legitimitu. „Je to systém založený na personalizaci,“ řekl v Interview Plus.
V úvodu vaší knihy Populismus pro začátečníky vyjmenováváte řadu úspěšných populistů. Není mezi nimi ale žádný český politik. V Česku podle vás nejsou úspěšní populisté?
Myslím, že o Česku by se toho dalo napsat hodně. Nakladatelství ale zanedbalo přípravu české předmluvy, která by situaci v Česku postihla.
Dobrá. Co tedy dělá úspěšného populistu? Čím se měří to, že je někdo zdatným populistou?
Na populismus máme speciální model. V populismu jde o obraz společnosti. Ten je líčen takovým jazykem, který ovlivňuje uvažování lidí na té nejzákladnější úrovni a jeho ústředním bodem je co nejhlouběji rozdělená společnost. Pro lepší pochopení si představte velkou krajinu, ve které jsou jen dvě skupiny osob. Na jedné straně je lid, mezi který se daný politik sám přiřazuje, a na druhé straně to, co označuje jako elitu. To je termín, který v Česku používá i Andrej Babiš.
Jak rozšířené je toto rozdělování společnosti v dnešní Evropě?
V současné Evropě dochází ke krizi stranické demokracie. Tato krize má mnoho příčin. Roli v tom sehrálo také řešení finanční krize v roce 2008. K průlomu pak došlo v roce 2016, což se časově téměř shoduje i s politickým vývojem v Česku. Tím průlomem mám na mysli referendum o brexitu v Británii a volební vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech. Jeho zvolení bylo pro mnohé překvapením, ale ve skutečnosti bylo vyvrcholením vývoje předchozích nejméně 15 let.
To vedlo ke dvěma velkým momentům. Jedním jsou snahy obecně pochopit tohle hnutí, ke kterému dochází ve všech bohatých zemích. Potřebujete mít představu, co je tím základním vzorem. Ten se pak v každém státě vždy projevuje trochu odlišně podle konkrétních osob, konkrétních podmínek a konkrétních příběhů. A ty už mohou být hodně rozdílné.
Cílem naší knihy bylo ukázat, že tím nejdůležitějším je ta idea rozděleného světa. Zejména to, že ten pojem lid není chápán inkluzivně, jak ho chápe Ústava nebo jak ho v 90. letech definoval i český Ústavní soud, ale že je používán k vyčleňování určitých skupin. Klíčovou otázkou tedy je, co v uvažování populistů znamená lid. Kdo všechno je pod něj zahrnován a kdo je naopak z něj vydělován.
26:15
Volby ukážou, jak cynický je český volič, říká sociolog Přibáň. V unii teď podle něj ‚hrajeme třetí housle‘
Číst článek
Je střední Evropa a země jako Česko vzhledem ke své komunistické minulosti v něčem specifická z hlediska politické kultury a populismu?
Rozhodně. Je třeba se podívat na to, jak proběhla transformace v 90. letech. Jaké byly ty tehdejší hlavní myšlenky. V případě Česka tedy, jak uvažoval Václav Klaus, jak byla myšlena privatizace. Můžeme to popsat jako takový obrat k neoliberalismu. To bylo v každé zemi jiné a mělo to pak zpětný vliv na evropské jádro, například na Německo. Německý diskurz se tak vedl na základě tohoto politického přelomu.
Pak přišla druhá vlna, kterou představoval specifický způsob, jak se přetvářelo hospodářství a jak se přetvářel politický systém. To mělo také vliv. V zemích Visegrádu může pozorovat velmi specifické selhání sociálních demokracií. V důsledku těchto selhání a jejich kritiky to v daných podmínkách vedlo ke zformování nových forem politiky. A populismus jako tato nová forma se výrazně liší od tradičního způsobu stranické demokracie.
Předpokládám, že máte na mysli zejména Maďarsko? To je klasickým příkladem takového vývoje v minulosti.
Ano. Maďarsko je ukázkovým příkladem tohoto selhání sociální demokracie. Ale také Polsko.
Vůle lidu
Jak byste jednoduše definoval populismus? Existuje pro něj nějaká jednoduchá definice?
Ano, existuje. Je to forma ideologie, která vychází z protikladu mezi lidem a elitou. Vychází z toho, že existuje něco jako vůle lidu, kterou nereprezentuje většina, ale tento lid. A pak je tu jedinec, který svou legitimitu odvozuje právě z této vůle lidu. To je populistický vůdce nebo vůdkyně. Ve většině případů jsou to ale muži.
Rakouský kancléř Kurz počítá s tím, že bude obžalovaný z křivé výpovědi. Postu se vzdát nehodlá
Číst článek
V čem je nebezpečí této ideologie?
Nebezpečí spočívá v tom vyčleňování a v odbourávání demokratických standardů, pravidel a obecně tradiční demokracie. Tradiční liberální demokracie potřebuje ve společnosti vícero mocenských systémů, které se navzájem kontrolují. To je ten známý systém vah a protivah. To je systém pravidel založený na tom, že jsou všeobecně uznávána.
Populistické uvažování funguje tak, že se odvolává na lid a ne na nějaký nadřazený systém pravidel. Populisté se také neodvolávají na občanská a lidská práva, která platí pro všechny. Je to systém založený na personalizaci. Na jeho vrcholu dochází k obrovské zvůli, která se projevuje snahami hromadit moc a postupně odstraňovat ty protiváhy. To můžeme sledovat v rozsáhlé míře v Maďarsku a krok po kroku také u současné vlády v Rakousku.
Populismus nebo demagogická politika ale nejsou ničím novým. Mají dlouhou historii. Proč tedy to, co bylo ještě v 90. letech politicky nepřijatelné nebo politickým extrémem, slaví v 21. století úspěch a novým populistům toho prochází mnohem víc než jejich předchůdcům, jako byl v Rakousku Jörg Haider a v Česku Miroslav Sládek?
V roce 2000 jsme měli v Rakousku vládu, v níž koalici vytvořili rakouští lidovci s populistickými Svobodnými. Tehdy to představovalo prolomení velkého tabu a v létě 2000 kvůli tomu Evropská unie uvalila na Rakousko sankce. To, co je dneska normální, vyvolalo tehdy velké pobouření. V pozadí toho vidíme proměnu toho, co považujeme v politice za samozřejmé. A my se musíme ptát po důvodech. Jakým způsobem se proměnila ekonomika, společnost a politika.
Zásadní je vzor Spojených států. Zajímavé je také propojení politických elit v USA a ve Velké Británii, kde se spousta věcí odehrávala současně. Reagan a Thatcherová se dostali k moci ve stejnou chvíli, současně přišli brexit a Trump. Z pohledu globálního kapitalismu jsou to ty nejdůležitější země. Musíme se také podívat na to, co se dělo v táboře amerických republikánů, kteří se proměňovali a proměňovali a dnes zaujímají postoje, které bychom při přenesení do Evropy nazvali otevřeným radikálním pravičáctvím. Je to mnohem horší než mnohá populistická hnutí v Evropě. Stala se z nich nefalšovaná radikálně-pravicová strana.
Kořeny této proměny spadají až do 60. let minulého století s Barrym Goldwaterem jako prezidentským kandidátem, který by ale dnes byl považován za umírněného. Úlohu hrála také specifická reakce USA na finanční krizi v roce 2008 a o rok později vznik Tea Party. Toto hnutí potom ovládlo republikány a s touto proměněnou stranou pak mohl Donald Trump dosáhnout toho překvapivého volebního vítězství.
Teď se tento trend přerušil. Je tak možné, ale nevíme to jistě, že vrchol této vlny populismu už je za námi. Specifickým momentem je politická reakce na pandemii nemoci covid-19. Teprve uvidíme, zda populismus znovu podpoří, nebo jeho význam naopak omezí.
Zeman chce otevřít Český dům v Rakousku. Posílit se má také dopravní spojení mezi zeměmi
Číst článek
Není ale každý politik svým způsobem populistou?
Ne v tomto pojetí populismu jako vyčleňování někoho. Jde o to, jak moc tuto strategii uplatňujete. Samozřejmě že každý politik musí své vlastní hnutí vyzdvihovat a ostatní shazovat a odvolávat se na svou skupinu. To je přirozené. Jde ale o intenzitu této politiky. Pokud tvrdím, že základní myšlenkou populismu je rozdělení na lid a pak ty ostatní, tak se to používá ve třech základních oblastech.
Jedna je morální, která vychází z toho, že na jednu stranu jsou kladeni morální lidé a na druhou gauneři nebo špatní lidé. Třeba Babiš o sobě tvrdil, že je tím tvrdě pracujícím podnikatelem, který zajistí pracovní místa, a ti ostatní jsou politici, kteří nic nedělají. To používal i ve volební kampani v roce 2017.
Druhá oblast se týká pravdy. Ta je nejlépe vidět u Trumpa. Ten tvrdil, že jen on má pravdu. A i když řekl zjevnou nepravdu, tak ji stejně vydával za pravdu a všichni ostatní byli jen šiřitelé falešných zpráv. Poslední oblastí je rozdělování na pachatele a oběti. O lidech populisté mluví jako o obětech. Mohou to odvozovat třeba z historie, což jde v případě Rakouska a Maďarska až k C. a K. monarchii...
‚Fenomén poražených globalizací‘
Trianon v případě Maďarska…
Ano, Trianonská smlouva po první světové válce. Tak vznikl ten mýtus hlavních poražených v obří habsburské monarchii a stalo se to počátkem nového populistického myšlení. Rakousko bylo v tomto ohledu dlouho vzorem a rakouští Svobodní byli dlouhou dobu nejúspěšnějším populistickým hnutím v Evropě. U Trumpa pak můžeme dobře sledovat fenomén takzvaných poražených globalizací.
Globalizace proměnila od 90. let hospodářský systém a jednou z jejích příčin je také otevření Východu. Krach státního socialismu měl vliv na globální kapitalistický systém, který do sebe z Východu integroval zhruba čtvrtinu celosvětové populace. Také do Číny začaly přicházet přímé zahraniční investice až po roce 1989. Tehdy odstartovat ten specifický čínský model.
Vznikla tak zcela transformovaná světová ekonomika, která se řídila svým vlastním způsobem a přinesla názory, že nelze nic ovlivnit, přinesla rostoucí majetkovou nerovnost a vyhrocení některých problémů. Toho dokázal Donald Trump skvěle využít. Zaměřil se na tyto poražené ve Spojených státech, kde krachy podniků zanechaly celé oblasti a města zcela zbídačené. Když se takové lidi podaří oslovit a ostatní strany to nedokážou a neumí jim nic nabídnout, tak potom nastává hvězdná hodina pro populisty.
‚Diktují, kdo má být premiér.‘ Babiš se vymezil proti rezoluci o střetu zájmů, označil ji za kampaň opozice
Číst článek
Populismus je také vždy spojený s určitým selháním konkurence. V každé jednotlivé zemi se pak můžeme bavit o tom, co bylo selháním liberálů, co bylo selháním konzervativců a co sociálních demokratů. To se v každé zemi liší.
Pořád se u nás ale konají volby. Ty ještě nebyly zrušeny. Máme tedy stále možnost naší volbou to změnit. Pro populismus je klíčové, jaká strukturální narušení jsou v pozadí, o kterých se nemluví a která pomalu vyvolávají rostoucí obavy. Populisté jsou velmi dobří v pojmenovávání těchto obav, jejich tematizování a zasazování do toho obrazu rozdělené společnosti. Tam pak dostávají vlastní dynamiku, která v důsledku ohrožuje samotnou demokracii.
Nakolik šíření populismu přispěly moderní technologie?
Naprosto zásadně. Každé nové hnutí si hledá své médium. Nacismus rostl díky kinu, letákům a podobným médiím. Dnes se musíme bavit o roli sociálních médiích. Facebook, Twitter, YouTube mají v sobě algoritmy a ty se vypočítávají pomocí pravděpodobností. Když zadáte dotaz do vyhledávače Google, rozehraje se v pozadí obří aukce. Váš dotaz se draží a na základě toho existují modely, přes které firmy nabízejí uživatelům reklamu a samy sebe. Tedy co vám nabídnout, například jako další film na YouTube, u kterého je největší pravděpodobnost, že na platformě zůstanete. Protože čím více lidí a čím déle tam stráví, tím na tom tyto platformy mohou vydělat víc peněz.
Teď jsou ty algoritmy vytvořené tak, aby upoutaly pozornost. A to se daří nejlépe pomocí něčeho výstředního, strašného, skandálního nebo špatného. Nehody a spiknutí mají z pohledu přitáhnutí pozornosti mnohem větší cenu. Způsob, jak tyto algoritmy fungují, systematicky využívají také pravicoví populisté a tato sociální média jim výrazně pomáhají. Teď se proti nim objevuje první malé hnutí odporu. Z pohledu demokracie ale musíme o těchto velkých technologických koncernech velmi vážně přemýšlet. Jednoduše řečeno, tyto technologické koncerny představují hrozbu pro demokracii.
Příčiny populismu
Jedním z těch velkých témat pro populisty byla migrace a migranti. Jakou roli tedy hrála migrační krize pro šíření populismu a pro populisty?
Pokud se podíváme na příčiny populismu, tak můžeme mluvit o dlouhodobých, střednědobých a krátkodobých. Dlouhodobé jsou trendy v hospodářství a společnosti. Ke střednědobým patřila například finanční krize. Došlo k šoku, celý systém stál před kolapsem a politika na to nějak reagovala. Potom tu jsou bezprostřední spouštěče, kterými může být spousta věcí. V minulosti to bývaly teroristické atentáty. Došlo například k teroristickým útokům v Paříži a po nich vzrostla podpora Marine Le Penové.
A tímto spouštěčem samozřejmě byl i ten velký a překvapivý příval migrantů v roce 2015. Následně se objevily ty známé obrázky hlásající, že pevnost Evropa čelí útoku nebo je zatopena uprchlickou vlnou. Tyto obrázky se všude rozšířily a kdo s nimi nesouhlasil, dostával nálepku elity a byl vyčleňován ze společnosti. Důležité bylo tohle vymezení a ti vyčlenění byli většinou líčeni jako nepřítel.
U Babiše můžete vidět velmi intenzivní spolupráci jeho firem s těmi německými. To mu zvětšilo podnikatelské impérium. Na druhé straně ale za přístup k migraci silně kritizoval Evropskou unii, ze které jinak profituje. V Rakousku je to podobné. Rakousko silně ekonomicky těžilo z rozšíření EU na Východ, ale politicky ho vždy vnímalo jako své ohrožení. Po roce 1989 tak přišel první velký úspěch Jörga Haidera, který tvrdil, že teď přijdou všichni ti levní pracovníci z Východu a zaplaví Rakousko. To se sice nestalo, ale aktivování těchto obav mu připravilo scénu.
Vztahy s USA jsou nejhorší za řadu let, uvedl Putin. Bidena označil za kariérního politika, Trumpa chválil
Číst článek
Když zmiňujete Evropskou unii, proč je Evropská unie tak oblíbeným terčem evropských populistů a vykreslují ji jako to největší zlo na světě?
Evropská unie je specifická. Je to spolek států a je svým způsobem jedinečná. Její řízení je ale komplikované. Střetávají se v ní národní požadavky s tím, co smí unie, a vedou se dlouhodobé spory o to, co smí kdo komu přikazovat.
Národ se vždy definuje podle státních hranic nebo etnicky. To je příklad třeba Maďarska, které se pojímá etnicky a státní občanství uděluje i lidem, kteří žijí mimo jeho hranice, například na Slovensku. To vnitrohraniční pojetí nepodporuje integrační myšlenku, kterou úspěšná Evropská unie potřebuje a která z ní dělá nejbohatší region světa a významného mezinárodního ekonomického a politického hráče. Vnímání národa je tu exkluzivní, a ne inkluzivní. O Evropské unii umožňuje říkat, tohle je nepřítel, to je ta byrokracie.
To přitom není pravda. Úřednický aparát v EU je poměrně malý a jde na něj jen jedno procento HDP. To je ještě celkem levné. V propagandě populistů je to ale vždy ten nepřítel. Populisté mají zároveň problém, že efektivně působit mohou jenom na národní úrovni. Jejich internacionální spojení je z podstaty věci velmi obtížné, protože vždy kladou na první místo národní požadavky. Třeba národní požadavky Itálie se s těmi rakouskými hned střetnou. Celkově to ale Evropskou unii oslabuje a staví ji to před velké problémy.
Řešení populismu?
A teď v době pandemie? Je pandemie pro politický populismus výhodná? Posiluje populistické strany?
Ano i ne. Řešení krize ukázalo, že země, kde je populismus celosvětově na vrcholu, si s ní poradily nejhůře. Ukázkovým příkladem jsou Spojené státy, Brazílie a Indie. V Indii je u moci specifický nacionálně-hinduistický populismus. Nedokážou zajistit dobrou vnitřní organizaci, které je ke zvládnutí pandemie potřeba. Třeba oočkovat obyvatele je velmi náročná logistická operace a podařilo se to zvládnout jen některým. To také možná přispělo k Bidenovu volebnímu vítězství, že Američané byli zklamaní nezvládáním pandemie Trumpem.
Na druhé straně existuje specifická interpretace pandemie jako spiknutí. Když stavíte proti sobě lid a elity, tak je to vždy v jádru uvažování jako o spiknutí. Tohle uvažování je od populismu prakticky neoddělitelné. Je jeho nutnou součástí a můžeme si pak klást otázku, s jakou intenzitou se to děje.
Orbánův Fidesz opustil poslanecký klub Evropské lidové strany. Hrozilo mu vyloučení
Číst článek
V Rakousku jsme mohli vidět, že podpora pro Svobodné na počátku pandemie výrazně klesla. Teď jim podpora znovu roste, a to i díky specifické teorii o spiknutí, že někdo ten virus vynalezl. Je to spojováno se spekulacemi o snahách o světovládu nebo se štvaním proti Sorosovi. V této atmosféře tak Straně svobodných opět roste podpora.
Samozřejmě se můžeme ptát, jak je to relevantní. Co bude, až pandemie odezní? Až se to skutečně stane, tak už zřejmě nebude nikoho zajímat a budou jiná politická témata. Dá se očekávat, že centrálním tématem bude ekologická krize a v této otázce podle mě pravicový populismus naprosto selhává. Jde to až tak daleko, že republikáni v USA tvrdí, že vůbec neexistuje lidmi způsobené oteplování Země a že je to zase spiknutí, které si vymysleli vědci, aby si udrželi místa.
Podpora pro tohle tvrzení ale klesá a čím více lidí pochopí, že ekologickou krizi musíme řešit globálně, že osamocené kroky nic nezmůžou a že je nutná spolupráce na evropské a celosvětové úrovni, tím lépe. Pokud se to stane centrálním tématem a bude se to dařit naplňovat, pak se dá očekávat, že populistické myšlení bude mít svůj vrchol za sebou.
Jak populismu čelit? Dá se to vůbec?
Čelit se mu dá, ale úspěch je vždy omezený. Pokaždé jde o to, o čem se diskutuje, co dělají ostatní politické elity, jaké mají programy a samozřejmě také o to, zda v té dané zemi existuje aktivní občanská společnost.
Běloruská opoziční vůdkyně Cichanouská přijela do Polska, návštěva skončila vnitropolitickými spory
Číst článek
V Rakousku jsme měli velmi specifickou situaci. Měli jsme tu při posledních prezidentských volbách populistického kandidáta Norberta Hofera. Jeho protikandidát byl za Zelené, kteří byli v té době stále malou stranou. Za této konstelace, kdy Hofera podporovali i konzervativní lidovci, mohlo mít Rakousko populistického prezidenta. K tomu ale nedošlo, a to kvůli tomu, co by se s nadsázkou dalo nazvat vzpourou občanské společnosti. Stovky lidí, aktivistů, spolků, iniciativ a spontánně založených skupin řekly: my tomu chceme zabránit. Byla to velmi pestrá společnost, která pomohla ke zvolení Van der Bellena 54 procenty hlasů.
To bylo něco pozoruhodného. Neorganizovaly to ale velké strany. Rakouští lidovci a sociální demokraté naprosto selhali. Podílela se na tom kritická média a umělci. Rakouští Zelení na to neměli dostatečnou sílu ani dostatek peněz. Tehdy se muselo hlasovat dvakrát a při tom prvním hlasování neměli peníze ani na plakáty na venkově. Bylo to celé dílem občanské společnosti. Úspěch nebo neúspěch takové iniciativy proti populismu tak vždy závisí na aktuální politické konstelaci a na tom, co dělá konkurence.
