Jak ovlivní zrušení Náhorně-karabašské republiky Arménii?
Náhorně-karabašská republika přestane existovat formálně, v reálu přestávala postupně existovat v posledních třech letech. Pro Arménii to může paradoxně znamenat příležitost pro další ekonomický rozvoj a demokratizaci, protože odpadne metaforická koule u arménské nohy, kterou Karabach představoval.

Na druhou stranu to Arménii umožní širší regionální spolupráci včetně otevření hranic s Tureckem a zprůchodnění koridoru v údolí řeky Araksu.

Samozřejmě důsledky mohou být nebezpečné. Karabach je pro Arménii srdeční záležitost. Vypadá to, že nepřestala existovat pouze politická struktura Náhorně-karabašské republiky, která tu byla 30 let, ale mizí také arménské osídlení v Náhorním Karabachu, což je smutné a tragické.

Pád karabašské republiky může vést v to, že arménská vláda padne, pokud nebude zvládat příliv uprchlíků a nedokáže své populaci demonstrovat, že se jedná o tragickou událost, kterou ale lze vzít jako příležitost pro něco pozitivního.

Kdyby současná arménská vláda padla, bude otázkou, kdo by ji vystřídal. Další síly, které v Arménii jsou, by stát mohly více orientovat na Rusko. To by byla velká chyba, protože se ukázalo, že Moskva nebyla schopná Arménii ani Náhornímu Karabachu navzdory očekávání zaručit bezpečnost.

Exodus z Karabachu

Z Náhorního Karabachu už odešla nadpoloviční většina obyvatel. Jak ovlivní zrušení karabašských institucí zbytek místních obyvatel? Jak budou reagovat? Bude odchod obyvatel pokračovat?
Co bylo dřív, slepice, nebo vejce? Znamenal masový exodus rezignaci na politické struktury, nebo rušení politických struktur zvyšuje exodus? Pravděpodobně hraje roli obojí.

Když obyvatelstvo odchází pryč, nemůžete udržovat politickou strukturu. Takže je logické, že ji zrušíte. A pochopitelně v ten moment exodus ještě zesílí. V Náhorním Karabachu pravděpodobně mnoho Arménů nezůstane.

Jak to karabašské autority včetně prezidenta Samvela Šahramaniana zformulovaly, tak mohou nyní Arméni z Karabachu volně odcházet do Arménie.

Až Ázerbájdžán jasně vyjádří, jaké jsou podmínky reintegrace, tak se lidé budou moct rozhodnout, zda se vrátí zpět, nebo zůstanou v Arménii. Upřímně nevěřím, že by se populace masivně vracela zpátky.

Jak se arménské úřady aktuálně vyrovnávají s migrační vlnou z Karabachu?
Z toho, co jsem zaznamenal, tak určitý chaos pochopitelně panuje a není to tak plynulé a organizované, jak by být mohlo. Na druhou stranu z toho, co jsem zachytil v arménských médiích, se ale nejedná ani o katastrofu.

Přichází desítky tisíc lidí, získávají provizorní ubytování. Velkou roli hrají rodiny a přátelé, protože Karabach a Arménie jsou dlouhodobě úzce provázané, takže lidé kontakty mají.

Určité problémy pochopitelně existují například v logistice a v kontextu výbuchu karabašské benzinky. Arménský zdravotnický systém se potýká se stovkami zraněných, což na něj samozřejmě vyvíjí tlak.

Momentálně lidé ale přicházejí relativně pokojně, není to úprk před hektickou čistkou. Příměří v Karabachu trošku funguje a je zajištěn klidný přesun přes Lačinský koridor, takže lidé neodchází v úplné panice, není to naprosto neorganizovaný proud vystrašených lidí.

Otázka je spíše, co se s nimi stane poté a kam se dlouhodobě umístí. Budou všichni v Jerevanu, nebo se je vláda pokusí rozprostřít po celé Arménii? Země trpí odlivem populace a nízkou porodností, takže pro ni může být výhoda přijmout 120 tisíc lidí. Musí se to ale udělat rozumným způsobem, musí se zainvestovat do trvalých příbytků a integrace do arménské společnosti.

Etnická čistka

O co Ázerbájdžán v současnosti v Náhorním Karabachu vůbec usiluje?
O připojení Karabachu zpět k Ázerbájdžánu, jehož součástí byl před vznikem Náhorně-karabašské republiky.

Ázerbájdžán se po válce v roce 2020 dostal do situace, kdy svůj problém mohl vyřešit jednou pro vždy. Snahou Ázerbájdžánu je dostat všechny Armény pryč, a to relativně pokojným způsobem. Chtějí se vyhnout násilným etnickým čistkám.

Vytvořili takovou situaci, ve které lidé půjdou z Karabachu „dobrovolně“, ale pod tlakem. Je to etnická čistka, ale bez krve a bez toho, aby obrázky, které se objeví v médiích, přilákaly přílišnou pozornost mezinárodního společenství, které by se mohlo do situace zapojit a zamezit tak ázerbájdžánské představě řešení.

Pokud 120 tisíc Arménů z Karabachu odejde, což vypadá stále pravděpodobněji, je to z ázerbájdžánského hlediska ideální stav. To je velice smutné, vzhledem k tomu, co Ázerbájdžán prováděl na územích, který dobyl v roce 2020.

Když se podíváme, jak Ázerbájdžán na dobytých územích systematicky likvidoval arménské kulturní dědictví, zjistíme, že pokud Arméni z Karabachu odejdou, což odejdou, tak po nich nezůstane žádná stopa.

Má Ázerbájdžán finance na zušlechtění a péči o oblast Náhorního Karabachu?
Myslím si, že finance nejsou takový problém. Ázerbájdžán má poměrně slušné příjmy z těžby a exportu ropy a zemního plynu. Už teď vidíme, že do oblastí, které dobyl v roce 2020, docela masivně investuje, takže bych v tom problém neviděl.

Arméni ale nevěří, že by se peníze, které do oblasti půjdou, projevily k respektu k arménským národním a kulturním právům.

Ana Vavanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít