Eurokomisařka Věra Jourová navrhla mediální zákon, kterým cílí na sjednocení poměrů v členských státech Evropské unie. Zaměří se na to, aby politici nemohli ovlivňovat média a bylo přehledné financování. „V některých státech je nakročeno k tomu, že veřejnoprávní média neplní svou službu, jsou spíš státní, nebo dokonce partajní média,“ vysvětluje Jourová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha / Brusel 5:00 28. prosince 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na základě čeho jste se rozhodli, že je třeba ustanovit celistvý rámec pro to, jak funguje mediální prostředí? Proč je potřeba zavádět mediální zákon v Evropské unii?
Když se díváte na trend situace médií nejen v jednotlivých členských státech, ale Evropě jako takové, sledujete několik let po sobě negativní posun směrem k daleko větším tlakům na média – politické tlaky, tlaky ze strany těch, kdo mají peníze a chtějí si koupit informační prostor a pravděpodobně i ovlivňovat politiku. Vidíme velice negativní trend, co se týká bezpečnosti práce médií a novinářů.

32:26

Eurokomisařka Jourová: Chystáme mediální zákon. Státům se nebude líbit

Číst článek

V momentě, kdy já jako evropská komisařka, která má na starost hodnoty, to znamená i ochranu demokracie a svobody slova, vidím takto zhoršující se situaci, tak musím konat. Podívala jsem se na to, jestli máme právní kompetenci jako Evropská unie, abychom přišli se sadou standardů a pravidel, která by lépe ochránila média v Evropě. Dvě zásadní otázky: jestli je to potřeba a jestli mám kompetenci, mi daly dvakrát ano. Z toho důvodu jsem se rozhodla mediální zákon připravit.

Zmiňujete situaci v jednotlivých členských státech, v souvislosti se zásahem státních orgánů do mediálního prostoru se v posledních letech nejčastěji skloňovalo Maďarsko nebo Polsko. Reportéři bez hranic ale upozornili na zhoršení třeba v Řecku, Slovinsku, Itálii nebo Nizozemsku. Bylo i to důvodem?
Mediální zákon pokryje celou Evropskou unii. Ale vidíme, že onen negativní trend se projevuje v jakémsi uzavřeném kruhu, zejména politizace. Projevuje se tak, že někdo vyhraje volby a rozhodne se, že „si to ponechá“, což znamená, že odstřihne všechny kritiky. V principu, aby si to pomyslné žezlo mohl ponechat, tak v zásadě použije i veřejné peníze, rozpočet, který má svěřen ze strany daňových poplatníků a kruh se uzavírá v tom, že si takovýto „vládce“ čím dál více kupuje média a tím pádem i příznivé zprávy o něm samém.

Tohle skryté, ale někdy i velmi otevřené financování z veřejných prostředků vidíme nejenom v Maďarsku, ale, jak jste správně upozornila, i v některých dalších zemích. Myslím si, že na to právem zaměřujeme opatření.

Jaké regulace by v mediálním zákoně tedy měly být obsaženy?
Chci, aby politika byla co nejdále od médií. To znamená, aby politici, kteří jsou volení demokraticky, nemohli ovlivňovat to, co novináři píšou. Potom je zaměřen na transakce na mediální trhu tak, aby nedocházelo k monopolizaci nebo oligarchizaci a ke koncentraci médií v jedněch rukou nějakých mocných bohatých, kteří by mohli ovlivňovat přes své peníze veřejné mínění. Chci, abychom věděli, kdo je koncovým majitelem médií, což míří k velkým korporacím a jejich tlaku.

🔴 2022 #RSFRoundUp: Last year’s record has been broken again.

533 journalists are in prison. RSF has also never previously seen so many women journalists in detention. (30% more than a year ago)

More than one journalist was killed every week in 2022https://t.co/ArMIN70cuM pic.twitter.com/r0THgQp9Cd

— RSF (@RSF_inter) December 14, 2022

Zároveň chceme média chránit před zásahem digitálních platforem. Protože dnes vidíme, že když se majitel platformy rozhodne, že bude absolutista svobody slova, anebo to patřičně oseká, tak nezůstanou ušetřena ani nezávislá profesionální média. Chci média chránit před používáním špionážních technik.

Zároveň chci, aby bylo co možná nejviditelnější financování z veřejných zdrojů. Aby bylo známo, jak to vlastně je. V Česku máme hezké přísloví: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A na tohle chci, aby se aspoň vidělo, čí chleba to je.

Garant: veřejnoprávní média

Dotkne se to konkrétně nějakým způsobem veřejnoprávních médií?
Na to je v zákoně zvláštní kapitola, velmi kritizovaná. Podle řady expertů by Unie neměla regulovat tuhle oblast. Ale já jsem se rozhodla do toho jít s tím, že stanovujeme naprosto zásadní principy, jak by veřejnoprávní média měla být chráněna v rámci mediálního trhu každého jednoho státu. Jsem přesvědčená, že v každém státě by mělo být něco jako rodinné mediální stříbro, to znamená veřejnoprávní média, která budou garanty toho, že ověřují informace a dělají špičkovou profesionální žurnalistickou práci, že nebudou poplatní a úplatní tomu konkrétnímu subjektu, který je platí.

Jak to zajistit?
Myslím si, že v každé zemi by měla být veřejnoprávní média přímo placená ze strany občanů a měla by plnit doslova veřejnou službu. Proto jsem do zákona navrhla dvě zásady: že by v každém státě měla být veřejnoprávní média, která by měla být udržitelným způsobem financovaná a předvídatelná. Nepíšu tam přímo, že by mělo být vidět na peníze třeba tři roky dopředu, ale i takové návrhy jsem měla na stole, abychom byli konkrétnější, kolik peněz a na jak dlouho dopředu. Tomuto tlaku jsem odolala, takže je to tam jen velmi obecně. Pak jsou tam pravidla hry pro jmenování klíčových figur, manažerů a rad. Myslím si, že je to absolutní minimum, které dlužíme veřejnoprávním médiím.

Unie chystá vlastní ‚mediální zákon‘. Dotkne se veřejnoprávních médií v Česku

Číst článek

V některých státech už je nakročeno k tomu, že veřejnoprávní média neplní svou službu a jsou to spíš státní, nebo dokonce partajní média. Tomu se dá bránit tím, že si tato média budou platit přímo lidé a budou vidět své peníze. Protože ne každý by chtěl koukat na státní televizi, která bude papouškovat to, co říká premiér.

Navázala bych na kritiku, o které jste mluvila, že provází debaty o zákonu. Co říkáte na námitky typu: jak může být regulace médií zárukou svobody tisku? Může to jít ruku v ruce?
Nejde to ruku v ruce, když to takto zní. Ale na to mám argument, že mediální zákon, který jsem navrhla, reguluje prostředí pro média, nikoliv média jako taková. Jsem přesvědčena, že v nějakém zdravém prostředí, kde budou nastaveny zarážky pro různé typy tlaků, se budou moci média rozvíjet daleko lépe a budou moci lépe plnit svou roli v demokracii.

Hovoříte o financování médií. Pokud si za příklad vezmeme Česko, několik let se zde nenavyšovaly koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média. V případě České televize je to od roku 2008, u Českého rozhlasu dokonce od 2005. I na toto myslí mediální zákon?
V každé zemi bude muset být určeno, co je udržitelné a dostatečné financování. Jestli je to 15 nebo 20 korun, případně část státního rozpočtu, protože ne všude jsou veřejnoprávní média financovaná z poplatků, to my neříkáme.

Ale určitě pro nějakou veřejnoprávní televizi může být tento zákon pomocníkem v momentu, kdy přijde do vlády skupina lidí, kterým se hrubě nebude líbit, jak informuje o jejich činnosti a mohla by jí chtít osekat rozpočet. Tohle by mohla být ta chvíle, kdy by se management televize mohl začít bránit i s odkazem na tento evropský mediální zákon. Ale to, že tam nedávám konkrétní finanční objem a konkrétní dobu financování, jim moc nepomáhá. Nicméně nechtěla jsem být konkrétní, protože se mi jeví, že bychom měli zasahovat jenom v nezbytné míře.

Kyberútoky a drahý internet. Digitální kvalita života patří v Česku k nejhorším v Evropské unii

Číst článek

Předpokládala bych, že tohle bude nyní součástí debat v rámci legislativního procesu…
Na to není moc prostoru. Protože jsem si dovolila navrhnout tzv. nařízení. Což hodně lidí překvapilo. Čekali, že navrhnu směrnici, která umožňuje státům si s tím svým způsobem pohrát a třeba se i odklonit od litery. To jsem opravdu nechtěla, protože ona ta odklánění mohou vyústit v to, že se v nějakém státě začnou média regulovat konkrétně, a ne mediální prostředí. To znamená, že se apetit regulovat média zvětší tím, že je tu mediální zákon. Což by šlo naprosto proti smyslu toho, jak to navrhuji. Nařízení dává prostor opravdu velice malý.

Vyšší míra ochrany

Jak mediální zákon myslí i na to, že se články nebo mediální obsah distribuuje na digitálních platformách? Dotkne se nějakým způsobem i Googlu, YouTube, Facebooku nebo třeba Twitteru? Co se stal šéfem poslední jmenované společnosti Elon Musk, dochází na síti k poměrně zásadním proměnám…
Toho už jsme se částečně dotkli v zákonu o digitálních službách, který jsme v Evropě schválili. Ten dává totiž velkou míru odpovědnosti platformám za obsah. V zásadě říká, že nesmí distribuovat nelegální obsah, nenávistné projevy, extremismus, terorismus, dětskou pornografii a nesmí se živit na vysoce škodlivém obsahu typu nebezpečných dezinformací. Nebezpečných zejména pro bezpečnost lidí, nezaměřujeme se na nějaké nesmyslné konspirační teorie. Chceme, aby platformy sledovaly obsah, který má zásadní a škodlivý vliv na celou společnost.

V momentu, kdy jsme jim dali tuhle povinnost, kdy musí vlastně moderovat obsah tím, že nastaví algoritmy, co budou lidi číst jako první a co až jako desáté, tak jsme jim dali poměrně velkou moc. Svým způsobem musí platformy a jejich šéfové ovlivnit, co se čte, co se vidí.

Ale nedali jsme tam žádnou ochranu pro zpravodajství, pro informace, která přináší profesionální média. Teď je to tak, že platforma může zamezit distribuci článku, který vyrobí novinář a jim se to nelíbí. To nyní vidíme na twitteru. Chtěla jsem, aby profesionální média, která jsou uznávaná a mají vysoký kredit v tom, že ověřují informace, měla vyšší míru ochrany. V praxi by to znamenalo, že v momentu, kdy by se Twitter rozhodl zrušit nějaký obsah, tak by musel dát dopředu avízo tomu médiu, že se to chystá udělat.

Čili tam bude nějaký mezikrok, který reflektuje vyvstalá rizika.
Ano. Musí dostat dopředu zprávu a musí mít možnost si obsah obhájit. Tohle musí být velice rychlý proces. Víme, jak je rychlá komunikace na internetu. Dáváme teď médiím možnost daleko lépe se bránit než kdokoliv jiný, kdo vytváří nějaký obsah.

Vytváří se určitým způsobem i spolupráce s digitálními platformami na kontrole obsahu. S tím, že nebude v moci gigantů na sociálních sítích jen mazat, co se jim nelíbí. Ale třeba tam bude probíhat i koordinace v moderaci dezinformací nebo šíření hoaxů. Rozumím tomu správně?
Přesně tak. Chceme, aby byla spolupráce mezi platformami a profesionálními novináři, protože samy digitální platformy nebudou mít nikdy kapacity na to, aby ověřovaly zprávy. To je práce někoho jiného a ten někdo by za to měl být placen.

Nechceme, aby nastala jakási bratrovražedná válka, že někdo typu Elona Muska řekne, že se mu nelíbí, co někdo píše, a prostě je smaže. Cílem evropské digitální revoluce je, že chceme, aby internet byl slušné místo pro pobyt občanů, protože oni se nám tam jaksi nastěhovali. Zároveň chceme internet, kde nebudou „digitální bohové“, kteří by rozhodovali, co je pravda a co je lež. Proto ta regulace přináší pravidla, podle kterých by se měli řídit i majitelé digitálních platforem.

Žádosti ze strany politiků

Lze to vnímat i jako unijní koncepci, jak jednotně přistupovat ke kontrole obsahu? Aby se v mediálním prostoru a zejména pak na sociálních sítích filtrovaly ověřené zprávy, a naopak dezinformace?
Nepochybně. Chceme, aby o obsah pečovala co největší plejáda lidí. To nesmí být jeden člověk, nesmí to být Elon Musk, nesmí to být Věra Jourová. O to se právě snažíme tím, že dáváme dohromady projekty jako Kodex proti dezinformacím, kam zveme i například reklamní průmysl. Aby i jeho zástupci zvažovali, jestli jejich značky, které prodávají na internetu, mohou být umístěny v blízkosti někoho, kdo pod tlakem zaplavuje veřejnost nenávistným obsahem a dezinformacemi.

Součástí jsou samozřejmě novináři a občanská společnost. Rozjeli jsme systém, kdy i občané jako jednotlivci mohou tzv. nahlašovat závadný obsah a je to na posouzení široké plejády lidí, jestli je skutečně škodlivý, nebo není.

Zajímavou statistiku jsem slyšela od šéfky rady Facebooku, bývalé dánské premiérky Helle Thorningové-Schmidtové, která říkala, že 90 procent požadavků o smazání nějakého obsahu jde ze strany politiků. Což značí něco samo o sobě. Když přinášíme tuto regulaci, tak se nesmí stát nástrojem pro mocné tohoto světa, aby si obšancovali informační prostor.

Twitter zablokoval účty novinářům renomovaných deníků. Podle firmy sdíleli Muskova lokační data

Číst článek

Není ale mazání příspěvků zásahem proti svobodě slova?
K odstraňování obsahu dochází výhradně ve dvou případech, pokud jde o covid nebo ruskou válku na Ukrajině. Každé krveprolití totiž začalo slovem. Pro agresi Ruska na Ukrajině si Rusko chystalo půdu léta dopředu, už před anexí Krymu jsme měli digitální prostor zaplavený dezinformacemi typu „Ukrajina není národ“ nebo „Ukrajinci jsou nacisti“. Koncept dehumanizace Ukrajinců jsme viděli před druhou světovou válkou použitý na Židech a vidíme to dnes znovu. Je to něco, na co už musíme poučeně reagovat.

Jaký je postup při vyjednávání o přijetí mediálního zákona? Vím, že úvodní jednání mělo začít ještě během českého předsednictví. Kdy je podle vás realistické, že by vstoupil v platnost?
Jednání proběhlo. Ze strany členských států, kde to ještě šéfuje Česko, se konala jedna tzv. orientační debata, která vyústila v přijetí závěru, že budou pokračovat v legislativním procesu. Dá se říct, že od drtivé většiny států jsem dostala velice příznivá stanoviska. Kdo oponoval, bylo Maďarsko s odkazem na nedostatek právní kompetence, Německo a Dánsko s odkazem na to, že jim systém funguje. Tam budu muset ještě hodně popracovat, protože v momentu, kdy v jednom státě něco funguje, tak moje prosba vůči němu je: pomozte nám, ať to funguje i někde jinde.

Na úrovni Evropského parlamentu je to složitější, tam stále probíhají debaty o tom, který výbor to bude mít na stole, protože to je šťavnaté sousto pro evropské politiky. Na vaši otázku kdy, doufám, že s tím pohneme během švédského předsednictví, tedy během příštího půl roku.

Předpokládáte tedy, že než vám skončí eurokomisařský mandát, mohl by být přijat?
Udělám pro to maximum.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít