Válka už se na Ukrajině podepisuje na lidech i na demokracii
Ještě nedávno bylo veřejné mínění na Ukrajině zajedno: země osvobodí svá území, bublina nepřátelské propagandy splaskne a režim Vladimira Putina se zhroutí. Ale po loňském neúspěšném protiútoku ukrajinské armády se Ukrajinci přestali upínat k optimistickým prognózám, píše v reportáži na stránkách časopisu New Yorker novinářka Masha Gessenová.
Podle americké reportérky, která loni na podzim a v zimě pobývala na Ukrajině, jsou její obyvatelé unavení z věčné nejistoty, a především z toho, že musí neustále žít „přítomným okamžikem“. Mnozí z nich si ani nedokážou představit, jak válka skončí.
„Bojím se na to třeba jen pomyslet. Myslím, že do konce mého života nebude jediná minuta, kdy se nebudu bát, že válka může znovu začít. Protože Rusko nikam nezmizí,“ svěřuje se reportérce politik Mustafa Najem.
Ten se v lednu 2023 postavil do čela státní Agentury pro obnovu a rozvoj infrastruktury, která opravuje civilní objekty zničené ruským bombardováním.
„Musíme infrastrukturu opravovat, i když bude možná druhý den zase zničená. Kvůli poškozenému mostu v Charkově trvá cesta z jednoho břehu na druhý o tři hodiny déle. A to je čas, který může rozhodnout o životě a smrti,“ cituje Gessenová Mustafu Najema.
Vojáci se stmelili
Ale neustálé napětí, které způsobuje válečná situace, má podle ní i pozitivní stránky. Všímá si toho charkovský sociolog Denis Kobzin. Záhy po vypuknutí války narukoval do armády a většinu času strávil mezi lidmi, které by si v mírových dobách ani nedokázal představit v jedné místnosti.
Ukrajina pro boj s Ruskem spoléhá také na dobrovolníky ze zahraničí, přidávají se i Kolumbijci
Číst článek
„V armádě se vedle sebe se často ocitli Ázerbájdžánec a Armén, Žid a antisemita, zlodějíček a velkopodnikatel – a všichni se dokázali vyhýbat konfliktům. Nejdřív nás spojoval stejný cíl. A pak jsme se naučili brát se navzájem takoví, jací jsme,“ cituje Gessenová charkovského sociologa.
Nicméně i tak podle ní mezi Ukrajinci panují nejrůznější neshody. Mnozí z těch, kdo zůstali na Ukrajině, například tvrdě kritizují ty, co odjeli do zahraničí. Terčem kritiky se stávají hlavně ženy, které odjely, i když jejich muži slouží v armádě.
„Jsem strašně naštvaná na ženy, které odjíždějí a nechávají tu muže. Buď jsou jedna rodina, nebo ne. Takovou hrůzu si mají prožít společně,“ vysvětluje reportérce právnička a aktivistka z Buči Katerina Ukrajincevová.
Obavy o demokracii
Ke strachu z toho, jak dopadne válka, se v poslední době připojily také obavy Ukrajinců z vývoje vnitropolitické situace. Nejistota lidí podle Gessenové vyplývá z problémů s dodržováním demokratických procedur v zemi zachvácené válkou.
Kvůli ruské agresi je činnost většiny demokratických institutů na Ukrajině omezená nebo pozastavená. Nebýt války, na podzim roku 2023 by v zemi proběhly parlamentní volby, a v roce 2024 pak volby prezidentské. Až do konce listopadu loňského roku Zelenského administrativa v zásadě nebyla proti jejich provedení, pak ale volby odložila.
4:46
Stabilní zásoba vody pro místní. Člověk v tísni nahradil na Ukrajině rozstřílenou vodárenskou věž
Číst článek
Rozhodnutí prezidenta Zelenského v reportáži obhajuje bývalý ukrajinský ministr obrany a vedoucí organizace Centrum obranných strategií Andrej Zagorodňuk.
„Volby vždy více či méně rozdělují společnost, kdežto Ukrajina teď potřebuje jednotu,“ cituje analytika autorka reportáže.
A legitimní by podle Gessenové nebylo ani samotné hlasování. Čtyři až šest milionů Ukrajinců žije na okupovaných územích, čtyři miliony v zemích Evropské unie a přibližně milion v Rusku. A ti Ukrajinci, kteří dosáhli plnoletosti až po začátku války, často ani nejsou zaregistrovaní jako voliči.
Za další symptom omezování demokracie podle autorky mnozí Ukrajinci pokládají skutečnost, že pod hrozbou raketových útoků bylo v Nejvyšší radě Ukrajiny zavedené konsensuální přijímání zákonů. Hlasuje se jen o těch návrzích, které podporuje většina poslanců, pozměňovací návrhy jsou omezovány.
Hlavním zákonodárným orgánem se přitom stal prezidentský úřad. A právě na jeho návrh poslanci opakovaně prodlužovali Zelenským vyhlášený válečný stav. Ten vládě umožňuje určovat, kdo smí a nesmí vycestovat ze země, a také reguluje činnost médií.
V důsledku válečného stavu se proměnilo i televizní vysílání. Od 24. února 2022 běží na všech šesti hlavních televizních kanálech „Spojené zpravodajství“. Tento nonstop zpravodajský program informuje o válečných událostech. Nahradil dynamické a různorodé zpravodajství z mírových dob.
Reformy musejí počkat
Válečný stav také přibrzdil některé z reforem, které se před válkou úspěšně rozbíhaly – například decentralizaci moci. Tak v obcích, kde starostové odstoupili nebo skončili před soudem, přebírá moc vojenská administrativa, což posiluje kontrolu centrální moci nad regiony.
Rybařil s představiteli Kremlu, pak zběhl k opozici. Kdo je muž, který se chce postavit Putinovi?
Číst článek
„Je samozřejmě otázka, zda se máme zabývat debatami o demokracii, když je ohrožená sama existence národa. Ale pravdou je, že války je stále více, a demokracie stále méně,“ uvažuje na stránkách reportáže politolog Alexandr Solontaj.
Gessenová v této souvislosti cituje také ukrajinského politického filozofa Michaila Minakova, který se domnívá, že kvůli centralizaci moci, kontrole nad médii a disciplíně válečného stavu může společnost ochotně přijmout vládu jednoho muže výměnou za vítězství a rychlou obnovu ekonomiky.
Podle ukrajinské novinářky Natalji Gumenjukové se ale Zelenskyj od svých předchůdců s autoritářskými sklony zásadně liší: „Nejde mu o to zbohatnout, usiluje o maximální efektivnost,“ vysvětluje Gumenjuková. „Ale ani to není o moc lepší,“ uzavírá svou reportáž americká novinářka.
Víc si poslechněte ve Světě ve 20 minutách, celý záznam najdete výše.
