Když se ztratí pět miliard dolarů. Do Ruska se dostává sankční zboží bez vědomí západních dodavatelů
Jen v roce 2023 zmizelo během tranzitu přes území Ruska zboží v hodnotě pěti miliard dolarů, na něž se vztahují západní sankce. Dodávky, které míří z Evropské unie do zemí Střední Asie či na Kavkaz, na místo určení často nedorazí. O tom, jak systém falešného tranzitu pomáhá Rusku obcházet sankce, píší ve své analýze investigativní novináři z nezávislého ruského vydání Važnyje istorii.
Západní sankce znemožňují exportovat do Ruska tisíce druhů zboží. Především ty položky, které jsou využitelné ve vojenském průmyslu, se Moskva postupně naučila získávat přes třetí země. Ale jak ukazují otevřené zdroje, leccos se jí daří dovážet i přímo z Evropské unie.
Sankční zboží si podle autorů analýzy objednávají firmy sídlící ve Střední Asii, na Kavkaze nebo v Číně. Vyřídí si jeho tranzit přes Rusko a na základě platné celní deklarace je nechají převézt přes lotyšskou, estonskou nebo finskou hranici.
Jakmile se však zboží ocitne v zóně nikoho, deklaraci změní a jako cílovou zemi uvedou Rusko.
Tuto zaběhnutou praxi popsal novinářům vydání Važnyje istorii zaměstnanec nejmenované dopravní firmy.
„Když s nákladem přejedu polskou hranici, v kolonce ‚místo dodávky‘ zkrátka přeškrtnu ‚Almaty‘ nebo ‚Baku‘ a napíšu tam ‚Moskva‘. K balíčku dokumentů přiložím dopis od objednavatele, ve kterém je uvedeno, že mění místo dodávky,“ popisuje zaměstnanec dopravní společnosti.
Firma, pro kterou bylo zboží určené, se tak jednoduše promění v nového dodavatele. Tento proces je přitom podle autorů analýzy legální: opírá se o všeobecně platnou a uznávanou Úmluvu mezinárodní pozemní přepravy.
Z Číny přes Evropskou unii
Ve veřejně přístupné databázi ruské celnice je pak možné sledovat neobvyklý jev. Jako dodavatel zboží je v dokumentech často uvedená firma sídlící v Číně, Kazachstánu nebo Ázerbájdžánu, které mají s Ruskem pozemní hranici, ale v kolonce pro celnici, přes kterou bylo zboží do Ruska dopraveno, je zapsaná jen ta na hranici s Evropskou unií.
Vydání Važnyje istorii našlo v ruské celní databázi celou řadu takto pozměněných celních deklarací, na základě kterých bylo do Ruska importováno sankční zboží.
Určit jeho přesný objem však prý není jednoduché: v dokumentaci totiž často chybí místo překročení hranice či informace o dodavatelské firmě.
Střední Asie jako ‚mezistanice‘ na cestě zboží do Ruska? Tmelu se vyvezlo o 84 tisíc procent víc
Číst článek
Nahlédnutím do veřejně dostupné statistiky mezinárodního obchodu UN Comtrade je ale možné ověřit, jaký objem sankčního zboží Evropská unie exportovala do zemí Kavkazu či Střední Asie. I to, kolik z něj dorazilo na místo určení.
Za rok 2023 bylo do těchto zemí z Evropské unie exportováno sankční zboží v hodnotě více než 14 miliard dolarů. Na místo určení přitom bylo dovezeno jen zboží v hodnotě necelých devět miliard dolarů. Autoři analýzy z toho vyvozují, že zboží za pět miliard se ztratilo někde cestou.
Takový falešný tranzit se přitom Rusku vyplácí: vyjde až dvakrát levněji než dovoz přes třetí země. A obchodních společností, které jej prokazatelně využívají, je proto celá řada. Važnyje istorii jmenují například firmu Kvazar, která do Ruska dováží elektroniku spadající pod sankce přes firmy sídlící v Číně, Hongkongu, Ázerbájdžánu a Turecku.
Víc kontrol?
Dalším velkým dovozcem, který využívá systém falešného tranzitu, je podle autorů firma Baltijskij chimičeskij komplex.
Té se v roce 2023 podařilo přes Bělorusko a estonskou Narvu do Ruska importovat sankcemi zakázaná zařízení na rafinaci plynu v hodnotě 68 milionů dolarů.
Jako dodavatel je přitom v celní deklaraci uvedená čínská firma. Ta podle autorů analýzy zboží pravděpodobně nakoupila přímo u evropských dodavatelů a ruské společnosti je „přeprodala“ právě během tranzitu.
Sankce jsou díl skládačky. Proti nebezpečí z Ruska se podniklo příliš málo, míní litevský ministr zahraničí
Číst článek
Země Evropské unie o falešném tranzitu vědí. Litevská celnice například vydala prohlášení, že bude pečlivěji kontrolovat dokumenty a „podezřelé dovozce“ nebude přes hranice pouštět.
Ale vyřešit tento problém je podle autorů analýzy prakticky nemožné: prověřit, zda nejde o falešný tranzit, mohou jen lidé působící v zemi, kam dodávka míří. A takovou možnost evropští celníci zpravidla nemají, uzavírá nezávislé ruské vydání Važnyje istorii.
