Rusko muselo kvůli neúspěchům na bitevním poli už několikrát přehodnotit strategii na ovládnutí Ukrajiny. Původní plán dobytí Kyjeva a získání kontroly nad celou zemí se nyní omezil na průmyslovou oblast Donbasu. Podle politického geografa z Univerzity Karlovy Jana Kofroně je teď velmi nepravděpodobné, že by Rusové dokázali své původní cíle naplnit. Co se za 90 dní války změnilo? Server iROZHLAS.cz přináší ohlédnutí za klíčovými událostmi.

Kreml/Kyjev 6:30 24. května 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na počátku invaze Rusové zahájili útok ze severu, jihu i východu a pokusili se dobýt Kyjev. Během čtvrt roku se ale situace zásadně proměnila. Politický geograf Jan Kofroň v této souvislosti mluví o „scvrknutí“ ruských ambicí. Primárním cílem kremelského vedení je nyní kromě separatistických oblastí na východě Doněcku a Luhansku už pouze oblast na jihovýchodě Ukrajiny.

Obrat zaznamenala nejen vojenská taktika, ale především politický přístup. „Rusko pod tlakem toho, že se jejich kampaň nevyvíjí příliš dobře, bude mít o to větší tendenci získat území buď pod přímou kontrolu, nebo vyhlásí nové republiky v těch oblastech, které dobylo. Celkový cíl je menší, ale formální respektování územní integrity Ukrajiny se také snižuje,“ objasnil expert z Institutu politologických studií.

Doplnil, že se pak Rusové na dobytých územích mají sklon chovat jako okupační správa. Není přitom jasné, na jak dlouho. Nicméně účel je jasný: vytvoření povstaleckých republik. Variantou je přímé připojení k ruskému impériu. „Pravděpodobnější je ale možnost, že vytvoří pseudostát, který by byl extrémně závislý na Rusku,“ komentoval Kofroň pro server iROZHLAS.cz.

Ospravedlnění invaze

Původním cílem ruského vůdce Vladimira Putina bylo ovládnout Ukrajinu a sesadit prezidenta Volodymyra Zelenského. Což mělo definitivně ukončit ambice Kyjeva na připojení se ke strukturám Severoatlantické aliance (NATO). Zároveň bylo z jeho pohledu důležité zabránit „šikaně“, které měli být vystaveni rusky mluvící obyvatelé od anexe Krymu v roce 2014.

Napětí na hranicích i v diplomatických kruzích rostlo od podzimu minulého roku. Nakonec Putin 24. února vyhlásil vojenskou invazi za účelem „demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“.

Z politického hlediska byl původní cíl maximalistický. Podle Kofroně z Univerzity Karlovy není nicméně jasné, kam až ruské plány mířily. Oficiálně totiž Rusko nevyhlásilo válku, ale pouze „speciální vojenskou operaci“.

Ukrajinský prezident Zelenskyj tehdy řekl: „Nepřítel mě určil jako cíl číslo jedna, moje rodina je cíl číslo dvě.“ Jeho poradce pak uvedl, že ruští vojáci se dvakrát pokusili zaútočit na prezidentský areál, na což se odkazovaly také zdroje The Times.

„Určitě platí, že na začátku chtěli nějakým způsobem nepřímo ovládnout – skrze loutkovou vládu – jádrovou část Ukrajiny,“ popsal Kofroň pro server iROZHLAS.cz.

V prvních dnech války Rusové na Ukrajinu útočili ze země, moře i ze vzduchu. Ostřelovali vícero měst a obcí, včetně hlavního města Kyjeva.

Ruské jednotky se přesunuly přes ukrajinskou hranici v několika vlnách, od Krymu zaútočily na města na jihu, na východě se snažily dobýt druhé největší město Charkov.

Bezprecedentní útok na Ukrajinu vyvolal vlnu solidarity na Západě. Přestože se státy nezapojily přímo, uvalily na Rusko sankce, které v průběhu času neustále rozšiřují. Na bitevní frontu dodávaly vojenský materiál a zbraně, vládě do Kyjeva mířila finanční podpora.

OBRAZEM: Zničené školy i domy, spálené čtvrti. Snímky ‚před a po‘ dokládají zkázu ukrajinských měst

Číst článek

Pozdvižení vyvolalo obsazení jaderné elektrárny v Černobylu. „Nemám křišťálovou kouli a panu Putinovi do hlavy opravdu nevidím. Takže budeme muset počkat. Zatím se zdá, že poté, co ruská vojska elektrárnu obsadila, tak palba utichla,“ komentovala bezprostředně poté šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová ve vysílání Radiožurnálu. Radiační situace se udržela v normálu a o měsíc později zavlála nad areálem vztyčená ukrajinská vlajka.

Masivní boje se vedly o přístavní město Mariupol, které čelilo útokům a bylo obklíčeno. Zemřely zde desetitisíce lidí. Také proto, že Rusové nepřistoupili na vytvoření humanitárních koridorů.

Symbolem rezistence se stala ocelárna Azovstal. Ukrajinské velení dalo obráncům komplexu 20. května rozkaz zastavit odpor proti ruským útokům v zájmu zachování života vlastních vojáků. Ve videoprohlášení to uvedl velitel ukrajinského pluku Azov Denis Prokopenko. Řekl také, že těžce ranění vojáci byli z areálu evakuováni a že se plánuje jejich následná výměna za ruské zajatce.

V polovině května zaznamenali Ukrajinci v Charkovské oblasti úspěch poté, co zde jejich jednotky přešly do protiútoku a osvobodily některé z obcí. Jedna z jednotek domobrany vytlačila ruské síly z ukrajinského území a dosáhla státní hranice s Ruskem.

Evakuace vojáků z Azovstalu: část zraněných skončila u ruských hranic, většinu odvezli do blízkosti fronty

Číst článek

Podle Kofroně se jedná o velmi vítaný a pozitivní obrat. „Ekonomicky důležité oblasti nejsou v přímém ohrožení. Rusko se snaží docílit výrazně omezenějších vojenských cílů,“ vysvětlil.

Klíčová řeka Dněpr

Po počátečních ruských neúspěších, kdy Putinovi zjevně nevyšel plán A, přišla na řadu alternativa. Na konci března začaly ustupovat ruské jednotky, které se ze severu snažily obklíčit Kyjev. Podle ukrajinského generálního štábu tehdy Rusko přeskupilo jednotky, aby mohlo ustoupit od maximalistického plánu ovládnutí celé Ukrajiny a soustředilo se zejména na východ země.

Třeba britské ministerstvo obrany z toho vyčetlo, že tak Rusko nepřímo přiznalo, že má obtíže vést více než jeden směr vojenského útoku. Muselo se tak vzdát vidiny obklíčení Kyjeva a záhy i nastolení kontroly nad východní Ukrajinou, vymezenou tokem řeky Dněpr.

Ta je přirozenou geografickou hranicí, která Ukrajinu dělí na západní a východní část. Protéká ze severu metropolí Kyjevem, točí se na jihovýchod k Záporoží a vtéká do Černého moře. Východní Ukrajina je jinak nazývaná levý břeh a před válkou se vyznačovala velkým procentem prorusky smýšlejících obyvatel.

I proto zřejmě ruští vojenští velitelé předpokládali, že v těchto částech Ukrajiny budou místní ruská vojska pozitivně přijata. „V první fázi Rusko nedosáhlo předpokládané výsledky, zřejmě svou roli také hrálo očekávání, že ukrajinští lidé budou Rusy vítat jako osvoboditele,“ řekl ve vysílání Českého rozhlasu Plus generál František Mičánek z brněnské Univerzity obrany.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu stažení vojsk z Kyjevské a Černihivské oblasti vysvětloval tím, že hlavním cílem vojenských aktivit je „osvobození“ Donbasu. Právě tam se v posledních týdnech přesunula většina ruských jednotek.

Po přeskupení začalo nové masivní bombardování strategických i rezidentních oblastí. Například během ostřelování Severodoněcku minulý týden zemřelo dvanáct lidí a dalších 40 utrpělo zranění.

Rusové však nyní nemohou zvládnout rychle a s malými ztrátami ani operaci na Donbase, kde jsou nyní soustředěny nejzkušenější ukrajinské vojenské jednotky. „Nejsou tam schopni provést nějaký operační nebo strategický průlom,“ hodnotil Kofroň.

Jižní koridor

V průběhu března vyvstala také otázka jiného dílčího cíle, kterého se Rusko pokusilo dosáhnout – vytvoření jižního koridoru, kterým by Ukrajinu odstřihlo od přístupu k Černému a Azovskému moři, vznikl by pozemní most mezi Donbasem, Krymem a Podněstřím.

„Podněstří by nehrálo zásadní roli, ale symbolický a mezinárodněpolitický význam,“ řekl pro server iROZHLAS.cz odborník Jiří Kocián z Institutu mezinárodních studií.

Proruský separatistický region na východě Moldavska sousedí s jihozápadní Ukrajinou a prakticky po celou dobu invaze prosakují zprávy o tom, že by mohly být ruské jednotky v Podněstří vtaženy do bojů na Ukrajině.

Předpokladem pro to by ale bylo dobytí značných území na jihu Ukrajiny. To se však Rusům nepodařilo. Místo spojení s okupovanými územími tak Podněstří pro Rusy funguje alespoň jako oblast, kde mohou vázat ukrajinské síly, které by jinak byly odveleny k obraně Donbasu, popsal před časem pro iROZHLAS.cz vojenský analytik Dušan Rovenský.

Podle Kofroně je nyní vyloučeno, že by Rusové do oblasti na jihu Ukrajiny vrhli větší množství sil. „Pokud se teď soustředí na Donbas, tak to bude konzumovat jejich síly, a to poměrně dost,“ upozornil. „Tohle je asi maximum toho, čeho jsou schopní, Ukrajinci by museli udělat sérii opravdu velkých chyb. Rusové mohou fungovat jen na jedné ose postupu a i tam vidíme, že jim to nějak extra nejde.“

Dalším důležitým faktorem, proč Rusko potřebovalo vést útok i jižní cestou, bylo zajištění Severokrymského kanálu, který zásobuje poloostrov Krym pitnou vodou z Dněpru.

Možný zvrat

Obrat současného trendu, jakým se válka ubírá, nelze podle politického geografa v nejbližší době očekávat. Rusko má nyní z jeho pohledu dvě možnosti, jak dosavadní průběh, kdy mu původní plány nevychází, zvrátit. Buď tuto „speciální vojenskou operaci“ nazve regulérní válkou, nebo změní pravidla o nasazování sil.

Rusko varovalo západní státy před ‚nepředvídatelnými důsledky‘ dodávek zbraní Ukrajině

Číst článek

„V současnosti to vypadá tak, že Rusové pro bojové operace musí používat profesionální vojáky nebo dobrovolníky, což je šíleným způsobem limituje. Jsou ve válce jen s mírovou strukturou sil,“ popsal Kofroň s tím, že plná mobilizace ale nedává smysl.

Částečná by však z velké části mohla vyřešit ruské problémy s dostatkem vojáků. Díky tomu by mohli získávat lokální převahu. „Pokud to neudělají, do pár týdnů jim reálně dojdou lidi,“ domnívá se Kofroň. Ukrajinci by tak mohli získat početní převahu. Jejich výhodou je, že dostávají západní pomoc.

Navíc v neděli ukrajinský prezident Zelenskyj odmítl výzvy ke zrušení zákazu odjezdu mužů v branném věku ze země. „Když se na mne obracejí s peticí, aby naši muži směli během válečného stavu odjet z našeho státu, soudím, že ta petice vůbec není určena mně,“ uvedl.

Podle Kofroně by tak Ukrajinci mohli díky tomu přejít i do protiútoku. „Budou to ale mít těžké, protože útočit je vždy o řád těžší než se bránit,“ upozornil. Pokud ale chtějí oblasti, které dnes okupují ruské jednotky zpátky, jinak než vojensky se jich nedomohou. „Není šance, aby Ukrajina získala zpět třeba Mariupol, aniž by Rusko porazila v nějaké větší bitvě,“ řekl.

Za nynější situace je tak velmi nepravděpodobné, že by Rusko dokázalo naplnit své původní cíle. Už nelze počítat s loutkovou vládou v Kyjevě nebo s kontrolováním většiny ukrajinského území. „To v tento okamžik možná zůstává jako plán do budoucna, ale aktuální cíle jsou určitě výrazně menší,“ domnívá se politický geograf.

Kofroň zmiňuje jediné východisko – ekonomické vyčerpání Ukrajiny. Podle ukrajinského ministerstva hospodářství hrozí zemi letos pokles HDP až o 40 procent. Zelenskyj uvedl, že vedení války stojí měsíčně zhruba pět miliard dolarů (117 miliard korun).

Navíc není stoprocentně jisté, že západní podpora v podobné intenzitě a objemech bude dlouhodobě pokračovat.

„Ukrajina letos zažije brutální ekonomický pád. Je těžké odhadovat, jaká bude ekonomická situace. Samozřejmě existuje možnost, že by se Rusové vrátili do hry, vojensky to ale následující dva tři měsíce rozhodně nebude. Můžou se jim povést dílčí věci, ale že by obsadili komplet celou východní Ukrajinu, to si nemyslím,“ uzavírá Kofroň.

Jakub Grim, Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít