Děti si hrají vedle krytů. V západoukrajinském Lvově běžný život pokračuje ve stínu války
Významné budovy v západoukrajinském Lvově jsou opevněné pytli s pískem a hlídají je vojáci. V parcích jsou taky připravené protiletecké kryty. Mnozí obyvatelé přitom kolem těchto míst spěchají každý den do práce - tak jako před válkou. A nepřemýšlejí nad tím, že by z města odešli.
V noci se Lvovem rozléhaly sirény upozorňující na možný nálet. Teď na ulici zní píseň starého harmonikáře. I takovéto kontrasty v současnosti západoukrajinské město nabízí.
Kolem muzikanta prochází paní Helena, která zrovna míří do práce na úřad. Na to, že by všeho nechala a ze Lvova odešla, nemá ani pomyšlení. „Ve městě chci zůstat až do konce,“ říká. Pak se loučí a spěchá na tramvaj.
V ulicích Lvova je přes den plno lidí a nechybí ani pouliční prodejci. Třeba Stefa tu prodává květiny. „Sedím tu na dřevěné stoličce. Mám malou penzi a nevyžiju z ní,“ povídá. Válka jí prý nahání obavy, i když zde je zrovna podle ní klid.
Otevřené obchody
Když procházím po ulici dál, všímám si, že některé obchody jsou zavřené. Většiny supermarketů nebo obchodů s potravinami se to ale netýká. Uvnitř vidím, že v regálech chybí jen trvanlivé potraviny jako konzervy nebo těstoviny.
Před obchodem zrovna Katja do batohu schovává svůj nákup. Podle ní některé potraviny v obchodech nejsou, protože je ve městě kvůli velkému množství uprchlíků více lidí než obvykle.
Nedokáže si ale představit, že by se přesunula dále za hranice. „Mám na Ukrajině dům i rodinu,“ uvádí důvody Katja.
Kromě obchodů zůstávají otevřené některé restaurace nebo kavárny. V jedné pracuje i Nazar. Ve volném čase chodí pomáhat uprchlíkům na nádraží. Také čeká, jestli ho povolají.
„Pokud mě povolají, jsem připraven jít. Do té doby chci ale zůstat ve Lvově a věnovat se své práci,“ říká Nazar.
