Rusko se nedostatečně snaží objasnit katyňský masakr z roku 1940, zopakoval štrasburský soud
Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odsoudil Rusko za to, že se nedostatečně snaží objasnit masakr důstojníků polské armády, k němuž došlo v roce 1940 v Katyni. Potvrdil tak svůj dřívější verdikt. Na soud se obrátili příbuzní polských obětí. Chtějí, aby Rusko o událostech zveřejnilo celou pravdu.
Rusové považují vyšetřování věci za dostatečné. Právní zástupci polských obětí však chtějí, aby vyšetřování pokračovalo.
Rusové tomu podle nich brání, když údajně zadržují 35 svazků o celé události. „Rusové nepouštějí lidi, kteří by o to stáli, do svých archivů – ale to koneckonců neplatí jenom pro Katyň, to platí také pro rok 1968. Na druhou stranu Rusko zveřejnilo šest důležitých dokumentů, z nichž jasně plyne vina,“ poznamenal komentátor Českého rozhlasu Milan Slezák.
Dokumenty usvědčují například někdejšího šéfa tajné služby NKVD Lavrentije Beriju.
„Vyzýval k tomu, aby tito lidé, to znamená 22 tisíc polských důstojníků, mezi nimi také příslušníci inteligence v uniformách, byli zlikvidováni, protože jde o mimořádně zavilé nepřátele sovětské moci, a když budou propuštěni na svobodu, tak se proti sovětské moci postaví. A na další listině je podpis Stalina se slovem schvaluji,“ popsal Slezák.
Ruská státní duma v roce 2010 katyňský masakr odsoudila, dosud však nebyl nikdo potrestán. Podle Slezáka chtějí Poláci jasnější přiznání Rusů k odpovědnosti, ti zase argumentují, že viníci jsou beztak mrtví. K odsouzení viníků, byť třeba symbolickému, se podle komentátora ČRo nenašla „politická vůle“.
V roce 1940 sovětská tajná policie postřílela v Katyni asi 22 tisíc Poláků, které zajala po invazi do země. Byli mezi nimi důstojníci armády i členové polských elit. Dolní komora ruského parlamentu v roce 2010 masové vraždění odsoudila.
V Rusku se o hromadné vraždě polských důstojníků dlouho nemluvilo, režim vinu popíral a pravdu se veřejnost dozvěděla až na přelomu 80. a 90. let. Ani lidé v Polsku neměli během komunistické nadvlády informace.
To vykresluje i filmový snímek Katyň z roku 2007. Natočil ho režisér Andrzej Wajda, jehož otec byl jednou z obětí katyňského masakru.
„Z toho filmu plyne jedna důležitá věc. To snad vůbec nejhorší na Katyni pro příbuzné těch zabitých bylo, že několik desetiletí po tom zločinu nevěděli, co s jejich milovanými je. Nikdo jim neřekl, že jsou mrtví a oni stále mohli doufat, že se jednoho dne ten otec nebo manžel vrátí,“ uzavírá Slezák.
