Místní na tsunami v Indonésii nezapomněli. Nižší citlivost k riziku mají turisti, říká meteorolog
Od největší přírodní katastrofy, která na druhý svátek vánoční roku 2004 zasáhla oblast Indonésie, Thajska nebo Šrí Lanky, uplynulo 20 let. Ničivá vlna tsunami si tehdy vyžádala na 230 000 životů včetně turistů, kteří v oblasti trávili dovolenou. Dalo se neštěstí zabránit? „Vyplynulo z toho i poučení, které vedlo k vytvoření rozsáhlého systému varování před dalším výskytem tsunami,“ vzpomíná v pořadu Jak to vidí... meteorolog Michal Žák.
„Rozsah škod i počet obětí dodnes děsí. Ihned poté se samozřejmě začaly rozebírat důvody, proč byla tsunami tak ničivá a jestli se dalo některým obětem předejít. Vyplynulo z toho ale i poučení, které vedlo k vytvoření rozsáhlého systému varování před dalším výskytem tsunami,“ vzpomíná v pořadu Jak to vidí... meteorolog Michal Žák.
Zemětřesení v Indickém oceánu, které způsobilo, že se obrovská masa vody dala do pohybu, mělo sílu 9,1 stupně Richterovy škály. Důvody vzniku tsunami mohou být ale i jiné, například když dojde k masivnímu sesuvu půdy či skály v pobřežních oblastech.
„Většinou se to týká menších oblastí, pokud ale k takovému sesuvu dojde v zálivu, může být vlna rovněž enormně vysoká a dramaticky ničivá. K takovému neštěstí došlo například na Aljašce v roce 1958.“
Součástí systému včasného varování jsou dnes běžně takzvané tsunami bójky, které mají za úkol detekovat potenciální vlny tsunami. UNESCO v listopadu deklarovalo snahu získat dostatek financí na zabezpečení všech pobřežních oblastí do roku 2030.
„Monitoring těchto rizik se opravdu dramaticky zlepšil oproti tomu, co bylo k dispozici před dvaceti lety. Podstatné je, že se to netýká jenom zasažených oblastí, ale i dalších částí světa.“
Jako v hotelu
Nejdůležitější ale podle Žáka je, že systém varování bude tak dobrý, jak dobře na něj budou reagovat lidé.
„Je to důležité u všech přírodních katastrof, ale u tsunami je opravdu podstatné vědět, co dělat v případě, když takové varování přijde. Místní obyvatelstvo toto povědomí má velmi dobré. Problém mohou být turisti, jejichž citlivost k riziku je nízká a kteří navigační cedule příliš nevnímají. Je to ale podobné jako v hotelu, kde by se měl každý seznámit s evakuačními cestami v případě požáru. Řekněme si ale upřímně, kdo z nás to skutečně dělá,“ uzavírá meteorolog.
