Putin je v ošemetné situaci, Zelenskyj v otřesné. Západ si nesmí hned vystřílet všechny trumfy, říká analytik
„Jde o velmi ošemetnou situaci mající celou řadu risků také uvnitř domácí politiky Ruska. Kreml pěstuje narativ o tom, že Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou historicky jeden národ, vést válku proti jednomu z nich je proto poměrně riskantní,“ říká v rozhovoru analytik Pavel Havlíček a označuje pondělí za „černý den pro diplomacii“. Západ podle něj má postupovat tvrdě, zároveň si ale nesmí „vystřílet všechny trumfy“. Agrese Ruska může pokračovat.
Ruský prezident Vladimir Putin v pondělí uznal nezávislost takzvané „Doněcké lidové republiky“ a „Luhanské lidové republiky“ a ještě téhož večera nařídil armádě, aby v obou regionech na východě Ukrajiny zahájila takzvanou mírovou misi, jak akt pojmenoval. Máme po týdnech spekulací nyní jasnější představu o tom, co Putin svými kroky vlastně sleduje?
Zčásti ano. Do určité míry to bylo patrné už z jeho pondělních projevů – nejen z projevu k národu, ale také z jeho vystoupení během jednání Bezpečnostní rady. Je zcela jednoznačné, že chce zamezit další spolupráci a integraci Ukrajiny do západních uskupení v čele s EU a NATO. Opakovaně v jeho projevech zaznívalo, že Ukrajina je stát ovládaný ze zahraničí a mechanicky přebírá západní vzorce, které jdou proti místní kultuře a vůli obyvatelstva. Tohle všechno musí podle Putina skončit, což je očividné vměšování ruské strany do ukrajinských poměrů.
KDO JE PAVEL HAVLÍČEK?
Pavel Havlíček je analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na východní Evropu, zejména Ukrajinu, Rusko a Východní partnerství. Profesně se zabývá také otázkami strategické komunikace a dezinformací stejně jako demokratizace a podpory občanské společnosti.
Samozřejmě víme, že to nekončí jen tím, jakého si Ukrajina vybere spojence. Je to o rozhodování v Kyjevě, které Vladimir Putin chce mít pod svou kontrolou a mít nad ním právo veta. Podle mě je naprosto zásadní a je třeba vytknout před závorku, že projekt „separatistických území“ jednoduše nevyšel. Selhal, protože Putin nedokázal prostřednictvím těchto regionů dostatečně silně manipulovat děním v Kyjevě. Zbytek Ukrajiny se díky vůli obyvatelstva a bezprecedentní úrovni podpory integrace v EU a NATO posouval dál. Obě teritoria sice byla stále k dispozici jako prostředek destabilizace Ukrajiny, Kreml přes ně ale nedokázal ovlivňovat dění v Kyjevě tak silně, jak by potřeboval.
To jsou hlavní věci, o kterých Putin během projevů mluvil a kterých se snaží takzvanými „mírotvorci“ dosáhnout. Samozřejmě musíme vnímat i další signály, které Rusko vysílá například prostřednictvím mluvčí ministerstva zahraničních věcí Mariji Zacharovové nebo samotného Sergeje Lavrova. Ti říkají, že je Rusko stále ochotné diskutovat a vést diplomatický dialog. Vše má sloužit k tomu, aby Rusko mělo takovou sféru vlivu a privilegovaných zájmů, do kterých Západ nebude vstupovat. Je to návrat k velmocenskému postavení, na které Putin také opakovaně narážel, když poukazoval na chyby Sovětského svazu. Ty podle něj nakonec vedly ke zhroucení „historického Ruska“, jak Sovětský svaz sám pojmenoval.
Je tedy znát, že ambicí ruského vedení v čele s Putinem je postavit Rusko zpátky na nohy, a to i navzdory hlasu a vůli Ukrajinců. To je další velký cíl, o který za pomoci diplomatických prostředků usiluje. Vysílá na Západ signály, že chce pokračovat v dialogu – třeba i pod pohrůžkou nějaké další eskalace či invaze ve zbývajících územích doněcké a luhanské oblasti, které dosud nejsou pod kontrolou Ruska ani takzvaných „separatistů“.
Prostor pro další invazi
Pokud to tedy budeme interpretovat tak, že jde o důsledek selhání Putinových plánů týkajících se takzvané Doněcké a Luhanské „lidové republiky“, jak mu tato jeho „mírová mise“ na Donbas může pomoct v tom, aby získal větší vliv na Kyjev? Co to má Rusku přinést?
Může to spočívat například v následujícím. Dnes existuje mezera mezi tím, jaké území kontrolují takzvaní „separatisté“, a tím, kam až sahají ambice, které vycházejí z ústav takzvaných republik. Ty deklarují, že jsou vztaženy na celé území doněcké a luhanské republiky, které jsou asi o dvě třetiny větší než jejich současné území, které mají pod kontrolou.
Hranice povstaleckých republik projednáme později, zní z Moskvy. EU připravuje sankce
Číst článek
Další napětí tedy může vycházet z tohoto velmi vágního ustavení a rozdílu mezi kontrolou de iure a de facto. Zbytek těchto dvou oblastí proto představuje možné předpolí pro další operace, pro další invazi. Kdyby totiž Vladimir Putin a ruské ozbrojené síly striktně naplnily výklad toho, jak oba „separatistické“ celky na své vlastní hranice nahlížejí, vedlo by to k plnohodnotné vojenské invazi a válce s Ukrajinou. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj již deklaroval, že se ukrajinská armáda nebude stahovat z linie dotyku a nebude ustupovat ruským vojákům. Situace by se proto ještě vyhrotila a vedla by ke konfliktu.
Právě tato vágní formulace a rozpor mezi dvěma přístupy je něco, co nám může připomínat situaci v Gruzii s podobnými separatistickými entitami v podobě Abcházie a Jižní Osetie. Zejména v případě Jižní Osetie byla typická o postupně se rozšiřující anexe gruzínského území, které bylo rovnou připojováno do soustavy Ruské federace. I to může být jedním z prostředků, jak Rusko dokáže tato „separatistická“ území lépe využívat, než jak tomu bylo doteď.
„To je jeden z důvodů, proč jsme ještě neviděli plnohodnotný ruský vpád na ukrajinské území. Kreml se bojí reakce, kterou by to způsobilo, pokud by měli umírat ruští vojáci.“
Otázku, v jakých hranicích donbaské „republiky“ vlastně uznat, momentálně řeší také ruské vedení. Je právě tohle zásadní pro další vývoj situace?
Určitě je to něco, k čemu se vyjadřuje celá řada hlasů v Rusku. Je to například šéf výboru ruské Dumy pro záležitosti SNS (Společenství nezávislých států) Leonid Kalašnikov, který mluvil o tom, že Rusko má ambici vykládat separatistická teritoria v rozsahu, který zahrnuje celou doněckou a luhanskou republiku. Myslím, že se k tomu bude objevovat celá řada dalších hlasů, podle mě ale může tato otázka zůstat vágním způsobem otevřená. Díky tomu by Rusko mělo více možností a příležitostí, jak do konfliktu vstupovat a v případě potřeby buď situaci ještě eskalovat, nebo se naopak stahovat.
1:58
Zdrtilo mě to, myslela jsem, že blafuje, hodnotí Putinovy kroky Ukrajinka žijící na Ostravsku
Číst článek
Důležité je nyní ale hlavně to, že konflikt postoupil do další fáze a to, že ruské ozbrojené síly budou přítomny na de iure území Ukrajiny pod patronátem takzvaných „mírových sil“. To může pak zavdat příčinu pro nějakou další operaci, která by se týkala třeba získání zbytku území, například za pomoci „osvobozenecké“ rétoriky. Dá se vymyslet spousta věcí, které mohou připadat v úvahu.
Nejnovější vývoj je tedy určitě něčím, co nás posouvá dál – mimo jiné v kontextu osm let trvajícího mírového procesu z Minsku, který Rusko tímto krokem zašlapalo do země. Jednou z klíčových součástí celého procesu totiž bylo řešení statusu těchto teritorií, která měla být podle Ruskem podepsaných dohod navrácena zpět Ukrajině. Měl se řešit jejich další osud, ať už jde o konání voleb nebo udílení amnestie takzvaným „separatistům“, kteří se podíleli na válečných zločinech.
S tím je spojená také otázka sankčního mechanismu Evropské unie, který byl na minský proces přímo navázán, a přítomnost speciální monitorovací mise OBSE, která byla nástrojem k implementaci Minských dohod. Ty ale Rusko nyní zašlapalo.
Putin v ošemetné situaci
Dá se odhadnout, jak na aktuální kroky ruského vedení koukají samotní Rusové? Připravil si Putin manipulacemi a dezinformacemi včetně obvinění Kyjeva z genocidy dostatečnou půdu pro to, aby vstup na Donbas Rusové podpořili?
Tady je obrázek velmi různorodý. V minulých týdnech se objevila celá řada iniciativ ze strany ruské občanské společnosti, která šla přímo proti tomu, co režim plánoval. Vznikl například otevřený dopis více než 2000 ruských intelektuálů, kteří vyzývali Vladimira Putina, aby neeskaloval situaci a aby nenapadal ukrajinský národ. Podobně rozporuplné jsou i postoje uvnitř ruské společnosti, kdy si většina Rusů konflikt s ukrajinským národem nepřeje. Proto je v propagandě a dezinformacích, které jsou šířeny Kremlem kontrolovanými médii, tak zdůrazňováno zlo a určitá zodpovědnost, kterou podle nich nese ukrajinská vláda a armáda.
„Ukrajinský národ je v Rusku do velké míry vnímán jako bratrský, a ne jako někdo, proti komu má být veden vojenský konflikt. Proto bylo v minulých dnech patrné přešlapování ze strany ruského režimu.“
Od těchto obvinění nicméně oddělují ukrajinský národ, který je v Rusku do velké míry vnímán jako bratrský, a ne jako někdo, proti komu má být veden vojenský konflikt. Proto bylo v minulých dnech patrné přešlapování ze strany ruského režimu a dnes také sledujeme operaci na ukrajinském území, která je ale vedena skrz „separatistické“ oblasti, které ale Kyjev neměl de facto pod kontrolou od roku 2014. Jak Putin, tak celé ruské vedení to hraje na takzvanou „občanskou válku“. Tento krok má sloužit k tomu, aby bylo na 800 tisíc etnických Rusů „ochráněno před fašisty“, ale také ukrajinskou armádou a vládou, které se podle Ruska snaží dostat obě teritoria zpět pod kontrolu za použití síly.
23:13
Expert: Putin zřejmě spoléhá na to, že kapitalisté prodají Rusku i provaz, na kterém budou oběšeni
Číst článek
Putin mluví o genocidě a dlouhodobě také derusifikaci či snaze vymýtit ruský jazyk na Ukrajině. Takto je to prezentováno na úrovni nejvyšších politických míst, ale také prostřednictvím ruských médií, která samozřejmě mají pro takovouto operaci připravit půdu a zároveň mobilizovat podporu ze strany ruské veřejnosti. Stále tam jsou ale velké mezery a právě to je podle mě jeden z důvodů, proč jsme ještě neviděli plnohodnotný ruský vpád na ukrajinské území. Kreml se totiž bojí reakce, kterou by to způsobilo, pokud by měli umírat ruští vojáci.
Kromě toho ale hledí také na to, co by to způsobilo filozoficky. V pondělí Putin opět zdůrazňoval umělou podstatu ukrajinského státu, který byl údajně oddělen od „historického Ruska“ chybami sovětského vedení. Zdůrazňuje tak rozdíl mezi tím, kdo Ukrajinu vede – gauneři, kteří okrádají občany, a oligarchie, která myslí jen na své zájmy – a ukrajinským národem, se kterým Rusové chtějí spolupracovat a mít s ním dobré kontakty. Je tedy vidět, že jde o velmi ošemetnou situaci mající celou řadu risků také uvnitř domácí politiky Ruska. Samotný Kreml pěstuje narativ o tom, že Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou historicky jeden národ, vést válku proti jednomu z nich je proto poměrně riskantní.
„Ze strany některých ukrajinských občanů mu samozřejmě bude vytýkáno, že jde o slabý postoj. Sázky jsou ale pro Zelenského tak vysoké, že podle mě reagoval asi jediným možným způsobem.“
Jak byste zhodnotil následný projev Volodymyra Zelenského? Byl dost razantní? Nebo ani tvrdý být nemůže, aby tím Rusko nepobídl k něčemu horšímu? Jak složitá je jeho situace?
Myslím, že jeho situace je naprosto otřesná. Zelenskyj je pod obrovským tlakem nejen ze strany Ruska, ale také Západu, který po něm požadoval udělat vše pro to, aby k agresi nedošlo. A ono k tomu nakonec došlo. Samozřejmě je to také tlak ze strany domácí politiky, kde je pozice Zelenského také více než nezáviděníhodná.
Projev, který v dané chvíli pronesl, byl vůči ukrajinskému obyvatelstvu takový konejšivý. Vyzval lidi, ať nepanikaří, že ukrajinská armáda má situaci pod kontrolou a je připravená zemi bránit. Zároveň apeloval na západní společenství, stejně jako to udělal během uplynulého víkendu na mnichovské bezpečnostní konferenci. Řekl, že teď je ta chvíle, kdy Západ musí rezolutně vystoupit, podpořit Ukrajinu a odmítnout tuto agresi, přepisování hranic v Evropě a takovéto porušování mezinárodního práva.
V reakci na ruskou propagandu zmínil i to, že se Ukrajina nebude sama o sobě pouštět do ozbrojených akcí a nebude na tu situaci reagovat. Ze strany některých ukrajinských občanů mu samozřejmě bude vytýkáno, že jde o slabý postoj. Sázky jsou ale pro Zelenského tak vysoké, že podle mě reagoval asi jediným možným způsobem. Kdyby na jeho místě byl exprezident Petro Porošenko nebo kdokoliv jiný z ukrajinských představitelů, jednal by podle mě úplně stejně. Zelenskyj totiž prochází velmi úzkou uličkou.
Studená sprcha pro Západ
Co aktuální vývoj znamená pro dialog se Západem? Ještě včera se hovořilo o možnosti summitu mezi Putinem a americkým prezidentem Joem Bidenem, situace se ale razantně změnila. Znamená to definitivní konec jednání o ruských bezpečnostních požadavcích?
Myslím, že Západ nebude ochotný s Ruskem zásadněji diskutovat. Podívejme se jen, co se událo v minulých dnech. Francouzský prezident Emmanuel Macron, který má na starost spoustu dalších věcí včetně nadcházejících prezidentských voleb nebo vedení Evropské unie, trávil v neděli několik hodin přesvědčováním Vladimira Putina, aby souhlasil s dalším summitem s jeho americkým protějškem Joem Bidenem. A co se stalo o den později? Putin spoustu věcí týkajících se minského mírového procesu zahodil a dál situaci eskaloval.
Evropská unie uvalí sankce na ruské představitele a banky. Maďarsko je zdrženlivé
Číst článek
Macronovi přitom několikrát slíbil, že dojde k deeskalaci, situace se bude rozvolňovat a Rusko stáhne své jednotky. Tohle všechno je zejména pro francouzského prezidenta opravdu studená sprcha. Macron velmi investoval do toho, aby takovéto setkání zprostředkoval. Hodiny vyjednával jak s ruským prezidentem, tak s tím americkým, ale také s německým kancléřem Olafem Scholzem, aby vytvořil prostor pro diplomacii. Nakonec to byla právě Francie, která společně s Ukrajinou jako jedna z prvních iniciovala jednání Rady bezpečnosti OSN. Následný vývoj ale znamenal naprosté zklamání pro všechny diplomatické a politické iniciativy. Rusové sice říkají, že jsou ochotní jednat a vést dialog, na straně Západu ale nevidím zájem v tom pokračovat.
Jedna jediná otázka, která dnes zbývá, je, jestli se ruská vojska zastaví na linii dotyku, nebo budou situaci dále eskalovat. Už to není otázka evropské bezpečnostní architektury, kdy spousta západních politiků chtěla vést tuto agendu, aby tak přivedla Rusko k jednacímu stolu. Namísto toho nastal opak, pondělí 21. února se tak stalo černým dnem pro diplomacii.
Takže ano, existuje ještě určitá část agendy, o které se Západ s Ruskem může bavit. Nedokážu si ale představit, že to bude nějaké komplexní rozhodování o budoucnosti evropské bezpečnostní architektury. Nemyslím si ani to, že bychom viděli nějakou velkou ochotu ze strany Spojených států a Joea Bidena investovat do dalšího dialogu. Už teď k tomu byl velmi zdrženlivý a Macron ho musel velmi přemlouvat, aby k setkání došlo, teď se ale sám se zlou potázal.
„Musíme mít v záloze některá opatření pro případ, že by ruská agrese dále postupovala“
Opravdu není ideální situace k tomu, aby se pokračovalo v komplexních diplomatických jednáních. Teď je to otázka krizového managementu a vyjednávání na straně Západu o tom, jak má na situaci reagovat. Do jaké míry má být už v tuto chvíli ostrý, nebo jestli si má nechat nějaké sankce na později, pokud by došlo k agresi vůči dalším částem ukrajinského území. To je dnes na pořadu dne, ne vyjednávání s ruským prezidentem.
Jak jste říkal, vstup ruských vojsk na ukrajinské území je zjevným porušením mezinárodního práva. Jaká by tedy měla být reakce Západu? Jak tvrdé sankce by měly být v tuhle chvíli uvaleny?
Myslím si, že v tomto směru musíme být velmi obezřetní, abychom si hned nevystříleli všechny trumfy. Musíme mít v záloze některá opatření pro případ, že by ruská agrese dále postupovala a nebyli bychom svědky pouze přesunu takzvaných „mírotvorců“ na okupovaná území. Jediný možný je proto postup, který bude odvislý od toho, jak se bude situace vyvíjet.
Svět nebude bezpečný, reaguje náčelník generálního štábu na ruské tanky na Ukrajině
Číst článek
Nicméně zcela jistě dojde k sankcím vůči separatistickým entitám a teritoriím, jako to bylo v případě Krymu. Šlo například o zastavení investic, postihování firem, které by tam vyvážely své výrobky a podobně. Stejně tak si dokážu představit sankcionování lidí, kteří byli za toto rozhodnutí zodpovědní. To je bezprostřední reakce. Pak samozřejmě musíme uvažovat také nad tím, jaká bude naše reakce vůči ruskému režimu, který přesunem jednotek na ukrajinské území skutečně porušil mezinárodní právo. To všechno bude zaměstnávat západní lídry a dokážu si představit, že dojde k rozšíření stávajícího mechanismu – například sankce týkající se zákazu vývozu zboží dvojího užití nebo rozšíření počtu lidí, kterým má být zmražen majetek.
Všechno tohle bude předmětem dalšího vyjednání, jaké sankce nasadit už dnes a co si nechat do zálohy, kdyby měla situace dále eskalovat. Myslím, že nás to ještě nějakou dobu bude zaměstnávat, strategie postupných kroků, které budou reagovat na chování Ruska a rozsah jeho agrese, ale podle mě převládne.
