Šéfka Evropské komise: Podcenili jsme situaci, Česko ale na nákupu vakcín v rámci Evropské unie vydělalo
Společný nákup vakcín proti koronaviru měl být chloubou EU, která zabrání vakcínovému nacionalismu a vzájemnému přeplácení se mezi státy. Výrobci ale mají s dodávkami potíže. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová kvůli tomu čelí nejostřejší kritice za celou dobu svého působení ve vedení unijní exekutivy. Radiožurnálu a dalším evropským médiím poskytla velký rozhovor.
Když slyšíte kritiku, která se na vás valí, říkáte si, co jste měli udělat jinak?
Když se ohlédnu, byli jsme velmi zaměření na otázku, zda se vakcínu vůbec podaří vyvinout. Nezapomínejme, že uběhlo teprve deset měsíců od chvíle, kdy Světová zdravotnická organizace oznámila, že se z epidemie stala pandemie. Vývoj vakcíny za normálních okolností trvá pět až deset let, proto jsme se zaměřili právě na to a bylo to dobře. O naši podporu se ucházelo přes sto různých výzkumníků, firem a institucí. Ale když se ohlížím zpět a přemýšlím, v čem se musíme zlepšit do budoucna, pak bychom měli myslet nejen na samotnou očkovací látku, ale souběžně také na její výrobu ve velkém.
Vakcínu jsme získali rychleji, než se čekalo, ale rozšiřování průmyslové výroby trvá. Bylo třeba ji z úplné nuly spustit do masového měřítka. Od výrobců slýchám, že na vakcínu je v průměru třeba asi čtyři sta přísad. Všichni jsme možná teď slyšeli o lipidech, ale to je jen jedna ingredience z mnoha. Takže si myslím, že jsme na rozšiřování výroby s firmami měli pracovat lépe.
Jsme s průmyslovými výrobci v kontaktu, už teď spolu řešíme problém nových variant koronaviru pro případ, že by se objevila mutace, která by na vakcíny málo reagovala. Pokládáme si otázku, co bychom v takovém případě dělali? Víme, že věda by musela vakcíny adaptovat, souběžně by data prověřovala Evropská léková agentura a řešíme teď s firmami, jak zajistit, že bychom byli schopni navýšit také výrobu vakcín, které bych nazvala vakcínami druhé generace.
Je třeba společně investovat do nových kapacit s vědomím, že trvá několik měsíců, než bude vše běžet. Připravujeme se už teď, protože nevíme, co se bude dít za osm, deset, dvanáct měsíců. Víme ale, že navýšit výrobu je enormní úkol, a musíme být lépe připraveni.
Ukázalo se podle vás, že ve spojení 27 států Evropská unie jednoduše nedokáže v době krize reagovat pružně?
Jsem si vědoma toho, že zatímco jeden stát se může pohybovat jako rychlý člun, Evropská unie je spíš takovým tankerem. Ale to je naše silná stránka a jsem hluboce přesvědčená, že evropský přístup je správný. Reagovali jsme tentokrát výrazně rychleji, než u nás bývá obvyklé.
První vakcíny od AstraZenecy dorazí už za dva dny. Kraje ale zatím nic neví, vybraný není ani distributor
Číst článek
Nedokážu si ale představit, co by pro Evropu znamenalo, kdybychom společně nepostupovali a měli jsme teď dva, tři nebo čtyři státy, které si dokázaly zajistit přístup k vakcínám samy a ostatní by neměly nic. Co by to znamenalo pro společný trh a pro unijní jednotu? To je nemyslitelné.
Co tedy způsobilo zpoždění, se kterým se teď evropské země potýkají?
Jedním z faktorů bylo, jak jsme přistoupili k hodnocení bezpečnosti a účinnosti vakcín. Rozhodli jsme se, že Evropská léková agentura nebude dělat žádné zkratky. Proces samotné registrace látky trvá tři až čtyři týdny. Myslím, že je správně jej dodržovat, protože vakcínou aplikujete biologicky aktivní látku zdravému člověku. Jde o obrovskou odpovědnost. Je proto třeba nasadit veškeré znalosti vědců, léková agentura musí podrobit analýze data od výrobců. A odpovědnost za látku pak zůstává právě na výrobci.
Vím, že si Spojené království vybralo cestu nouzového schválení vakcín, což trvá jen 24 hodin, ale odpovědnost na sebe bere místo výrobce vláda. Zvolili jsme jinou cestu a myslím, že to bylo správné rozhodnutí.
Za druhé, často vídáme příklad Izraele. Je působivé vidět, jak je rychlý. Jenže Izrael je vysoce digitalizovaná země a rozdíl je také v tom, že tam farmaceutické firmy dostaly přístup k osobním údajům lidí o jejich zdravotním stavu. To je něco, co bychom tady v Evropské unii neudělali.
A ještě poslední poznámka, pokud jde o náš vnitřní trh. Pokud by jeden z unijních států měl přístup k očkování a sousední země ne, bylo by nemyslitelné, aby se ekonomika znovu rozběhla vzhledem k tomu, jak jsme vzájemně propojení, jak jsou na sobě závislé různé dodavatelské řetězce. Takže i z ekonomického pohledu bylo správě postupovat společně. Ale ano, máte pravdu, je třeba tlačit na rychlost a efektivitu na každém kroku.
Kritika začala v Německu kvůli obvinění, že se mezi možné dodavatele vakcín dostala i francouzská firma Sanofi, jejíž látka má v klinických testech nakonec potíže, a že jste raději neobjednali více dávek od Pfizeru a BioNTechu, na což jste reagovali zdvojnásobením objednávky na 600 milionů dávek od této dvojice firem. Uznáváte chybu, pokud jde o výběr dodavatelů?
Jsem vděčná za to, kolik se toho povedlo. Země Evropské unie nás pověřily vyjednáváním v červnu a už v srpnu jsme měli hotovou první smlouvu s AstraZenecou. Z víc než stovky firem jsme vybrali portfolio šesti vakcín. Byla to sázka, ale trefili jsme se. Máme schválené tři vakcíny – od BioNTEchu, Moderny a AstraZenecy. Brzy přibudou také firmy Johnson&Johnson a CureVac, později Sanofi. Naše portfolio mluví samo za sebe.
Vázne to v počátečním rozšiřování výroby a myslím, že tam jsme komplikace podcenili. Na začátku prosince společnost BioNTech oznámila, že globálně sníží dodávky až o polovinu. Průmysl pochopil, že výrobu ve velkém nepůjde nastartovat tak rychle. Pokud bychom mohli něco udělat znovu, pak by to bylo vysvětlování lidem, že to bude pomalé a objeví se problémy, protože jde o něco zcela nového.
Byla to ale správná volba, i když Sanofi nebude tak úspěšný výrobce vakcín jako jiné firmy. Vítáme, že své kapacity Sanofi teď nabízí dalším firmám, jako je BioNTech.
Musím ale říct, že jsme dostali lekci, pokud jde o rychlost dodávek, dodržování smluv a předvídatelné jednání. Věřili jsme, že budeme od výrobců dostávat pravidelné zásilky, jak to stojí ve smlouvě. Ano, můžete nás kritizovat za to, že jsme měli vědět dříve, že se to neobejde bez horské dráhy nervy drásajících problémů, než se vše uklidní.
Maďarská cesta?
Největší potíže má AstraZeneca, která ohlásila, že v prvním čtvrtletí dodá jen čtvrtinu původně slibovaného množství, nakonec po tlaku Evropské komise slibované dodávky navýšila z 31 na 40 milionů dávek. Podívejme se ale do Maďarska. Jak víte, Maďarsko si už pořizuje vakcíny z Ruska a Číny, Budapešť už využila možnosti udělit nouzové povolení i bez evropských úřadů. Vidíte to jako cestu i pro další členské státy? Měli by čínští a ruští výrobci vakcín požádat Evropskou lékovou agenturu o povolení?
Předně, na evropském trhu už účinné a bezpečné vakcíny máme. Podání žádosti u Evropské lékové agentury je na příslušném výrobci. Naší prvořadou podmínkou je, že chceme vakcíny, které projedou procesem kontroly. Výrobci musí vše podložit důkazy a jsou třeba otevřená data, aby bylo možné zjistit, v jakých klinických studií byla data shromážděna. To je standardní postup nikoli jen Evropské lékové agentury, ale třeba také americké FDA.
Co se týče čínských, ruských nebo jiných vakcín, pokud jejich výrobci přijdou a Evropskou lékovou agenturu o schválení požádají, což neudělali, pak musí otevřít data a být transparentní stejně jako ostatní. Vzpomeňte si, že i u AstraZenecy to nějakou dobu trvalo. A pokud jde o maďarský postup: členské státy mohou vakcínám udělit nouzové povolení podle svého rozhodnutí. Berou tím ale na svá bedra odpovědnost.
Strategii nákupu vakcín jste dohodli předem s unijními státy, odsouhlasili ji všichni premiéři členských zemí, přesto vás teď někteří z nich kritizují. Český premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš Evropskou komisi obvinil, že zaspala, protože Evropská léková agentura podle jeho názoru prověřovala bezpečnost a účinnost vakcíny příliš dlouho, byť byl způsob hodnocení předem známý. Nenastal tady komunikační problém mezi vámi a národními vládami? Jak si vysvětlujete, že premiéry překvapuje postup, který sami odsouhlasili?
Moje zkušenost je, že drtivá většina z nich nás velmi podporuje a dělají to veřejně. A teď k faktům: od června k vakcínám funguje platforma, ve které je zastoupeno všech 27 členských států. Bez jejich souhlasu se nic nerozhodne. Tato platforma se schází pět až sedmkrát měsíčně a projednává každý detail každé smlouvy. Přímo v týmu, který vyjednával s farmaceutickými společnostmi, bylo několik zástupců členských států, aby ty věděly o každém kroku. Do České republiky vedla přímá transparentní linka. Česko mohlo kdykoliv podpořit, zrychlit nebo jinak pomoci, aby se věci posunuly kupředu. To za prvé.
Za druhé, očkovací plány si řídí členské státy samy. A co se týče Evropské lékové agentury, tak zavedení průběžného vyhodnocování dat urychlilo proces, který jinak trvá měsíce a měsíce. Funguje to tak, že zatímco klinické studie stále pokračují, výrobce průběžně dodává lékové agentuře data ze studií, takže na konci klinických zkoušek už má úřad do hloubky vytvořený podrobný přehled.
Následné rozhodnutí, které by normálně trvalo šest, sedm, osm měsíců, je možné učinit za tři až čtyři týdny. Na tomto postupu jsme trvali a myslím, že je správný. Nevyužíváme nouzového povolení jako jiné státy a je pro mě obtížné pochopit, jak ostatní za 24 hodin analyzují všechna data.
Skutečnost, že sedmadvacítka i s českou pomocí vyjednala šest smluv, následně svou práci odvedl Evropský lékový úřad a teď přicházejí dodávky vakcín, myslím výrazně prospívá i České republice.
Český premiér a další ukazují hlavně na Izrael a Británii. Rozumím tomu, že tam je proces hodnocení vakcín jiný, ale proč nešlo podobně postupovat i v EU?
Jak jsem řekla, Spojené království se rozhodlo využít nouzového povolení během 24 hodin a přeskočit hodnocení Evropské lékové agentury. To ale také znamená, že Británie zbavuje výrobce odpovědnosti a bere ji na sebe. To dělá tři až čtyři týdny, díky kterým Velká Británie začala očkovat dříve, takže není divu, že teď má Británie vyšší počty naočkovaných. A kromě toho Spojené království prodloužilo dobu mezi první a druhou dávkou vakcíny.
My jsme se rozhodli, že to neuděláme a zůstaneme u doporučení lékové agentury a výrobců. Čtyřtýdenní rozestup mezi dávkami je jediný, u kterého máme důkladné údaje o bezpečnosti a účinnosti. Je samozřejmé, že pokud dobu mezi první a druhou dávkou neprotahujete, pak se stejným množstvím dávek naočkujete menší množství lidí.
Zatím vidíme velké množství lidí, kteří mají o očkování zájem. Neměli jste ale lépe vysvětlit, co se bude dít? Že mohou mít firmy s výrobou z počátku potíže? Vzhledem k velikosti Evropské unie proti Izraeli bylo jasné, že to potrvá měsíce. Sami jste kvůli rozšiřování výroby za vakcíny platili předem. Bylo správné očkování spouštět 27. prosince s televizními kamerami? Nemělo to vypadat skromněji?
Začít společně 27. prosince, to byl návrh členských států. Z celého srdce jsem to podpořila, protože za tím stálo obrovské množství práce. Nicméně fakt, že začátek očkování ještě neznamená, že nás výrobci budou současně hladce zásobovat objednaným množstvím dávek, to je pro nás hořké poučení. Bezpochyby jsme to podcenili. Kdybych věděla, jak velké potíže s výkyvy výrobců budeme zpočátku zažívat, pak bychom před tím varovali.
Aktuální čísla jsou taková, že jsme za prvních pět týdnů dostali zhruba 20 milionů dávek. V únoru získáme dalších 33 milionů a v březnu už půjde o zhruba 55 milionů. Celkem to dělá přibližně 100 milionů dávek v prvním čtvrtletí. Jak vidíte, tendence je správná. Jde to nahoru. Víme ale, že se mohou opakovat výkyvy, celosvětově může nastat například nedostatek surovin nebo přísad. To není možné podceňovat.
Pamatuji si tiskové konference, kde jste už v říjnu šéfy vlád členských států vyzývala, aby se začali připravovat na očkování, vy zajišťujete nákup vakcín, ale samotné očkování si státy řídí samy. Mluvili jsme o tom, zda neudělala chybu Evropská komise. Zajímalo by mě, zda vidíte i na straně unijních zemí něco, co měly udělat jinak?
Moje zkušenost s prací s unijními státy je velmi dobrá, jsme v tom spolu od samého začátku. Za normálních okolností se Evropská rada schází jen čtyřikrát nebo pětkrát ročně. Od léta jsme ale jednali prostřednictvím videa s lídry unijních zemí o covidu každý měsíc a bylo to tak správně.
Je mnoho témat k řešení a díky tomu máme zavedený tok informací a získáváme mnoho pozitivní zpětné vazby. A co je ještě důležitější, kdykoli nastanou potíže, díky přímému kontaktu si můžeme sednout a problém hned řešit. Jsem vděčná nejen za podporu, ale také za intenzivní práci v členských státech, abychom tuto pandemii překonali.
‚Proočkovat bude velký úkol‘
Kdy se necháte naočkovat vy?
To je dobrá otázka. V tuto chvíli nevím. Neumím odpovědět, protože spadáme do působnosti belgických úřadů, takže bych se upřímně řečeno musela zeptat jich.
A umíte říci, kdy začnou země Evropské unie očkovat ve skutečně masovém měřítku?
To záleží na vaší definici masového měřítka.
Unie má cíl do konce léta proočkovat 70 % dospělé populace. Řekněme, že masové očkování je takové, při kterém budou využívána všechna velká očkovací centra, co státy budují.
Jsme už raději opatrní. Jak jsem zmínila, v prvním čtvrtletí očekáváme 100 milionů dávek. Pokud budeme v našich odhadech velmi konzervativní, pak ve druhém čtvrtletí můžeme čekat dalších asi 300 milionů dávek. Je to konzervativní odhad, ale už teď je jasné, že bude skutečně velký úkol toto množství využít a proočkovat. Musíme spojit síly.
Šéfka Evropské komise o sporu s AstraZenecou: Čekali jsme problémy, ale chceme přesvědčivé vysvětlení
Číst článek
Hodně kritiky se objevilo také kvůli nedostatečné transparentnosti smluv o nákupech vakcín. Vyjednávání v utajení vyžadují samy firmy, není to podle vás ale překonaný přístup?
Dodržujeme zásady právního státu a pravidla jsou jasná. Pokud je smlouva uzavřená mezi námi a soukromou společností, se zveřejněním musí dát souhlas obě strany. Mluvíme o tom s firmami, protože si myslíme, že ve smlouvách není nic, co by nemohlo být veřejné. Byť rozumím tomu, že pro firmy mohou být citlivá některá čísla nebo adresy výrobních závodů.
Myslím, že v tom ani není veřejný zájem něco takového zveřejňovat, to je v pořádku. Takže se firmy snažíme přesvědčit. Je v zájmu nás všech, včetně europoslanců, smlouvy zveřejnit.
Obrovskou pozornost zejména v Británii a Irsku vzbudilo, když jste se rozhodli minulý týden jednostranně aktivovat článek 16 irského protokolu k brexitové smlouvě a fakticky tak omezit pohyb vakcín v Severním Irsku. Šlo o součást opatření na omezení vývozu vakcín kvůli sporu AstraZenecou o výpadek dodávek. Obratem jste tuto část rozhodnutí vzali zpět. Ale jak se ukazuje, o opatření nevěděla ani irská eurokomisařka McGuinnessová. Není to poprvé, co se ukazuje, že lidé ve vašem nejbližším okolí mají více informací než komisaři schválení Evropským parlamentem. Jak se na tuto kritiku díváte?
Předně je třeba říci, a dělám to opakovaně, že cokoliv Evropská komise udělá nebo rozhodne, plnou odpovědnost za to nesu já. Vím, že se mohu na svých 26 eurokomisařů spolehnout. Je působivé sledovat, jak jsme vyrostli v jeden tým. Jen v době pandemie jsme museli rychle učinit na 1500 rozhodnutí. Samozřejmě se to děje pod vysokým tlakem. Komunikovat se všemi je nekonečný úkol.
Pokud jde o článek 16, lituji, co se stalo. Řešení, které jsme ale nakonec přijali, je dobré a opravdu si vážím množství odvedené kvalitní práce.
Nebyl ale váš postup nesprávný, když eurokomisař daného státu neměl informace o rozhodnutí, které odporovalo přímo identitě Evropské unie? V brexitových jednáních jste bojovali proti návratu pevné hranice na Irském ostrově a najednou byste ji z části zavedli. Kde se stala chyba?
Podstatné je to, co jsme nakonec schválili, a mechanismy zafungovaly. Jak jsem řekla, neměli jsme nad tím opatřením ani uvažovat. Ale když připravujete návrh, díváte se na něj z mnoha úhlů. Konečný výsledek byl dobrý.
Fond na pomoc ekonomice
Už brzy Evropskou unii čeká další velký úkol, tím je ratifikace mimořádného fondu na pomoc ekonomice, ve kterém má být k dispozici v přepočtu 20 bilionů korun. Česko by z něj mohlo vyčerpat přes 180 miliard korun na grantech a dalších 400 miliard korun na nízkoúročených půjčkách. Aby fond mohl začít fungovat, budou muset dát Evropské komisi souhlas s půjčováním i národní parlamenty. Co teď bude následovat?
Teď bychom se měli soustředit na to, abychom splnili, co jsme slíbili. Jsem ráda, že v době této bezprecedentní krize jsme dokázali postupovat jednotně a díky tomu může Fond nové generace vzniknout. Teď je naším společným úkolem zajistit schválení národních plánů investic a reforem tak, aby odpovídaly evropským prioritám, jako je posilování zelené ekonomiky, digitalizace a odolnost.
Evropská komise se chystá kvůli fondu bezprecedentně zadlužit a peníze, které rozdělí státům v grantech, pak hodlá splácet ze svého rozpočtu. Stále platí, že půjde o jednorázovou pomoc?
Je to poprvé, kdy Evropská komise takto půjde na kapitálové trhy a půjčí si. Jde o historický úspěch, v poslední finanční krizi v letech 2008 až 2010 se rozhodovalo jen mezivládními dohodami, nikoli na úrovni Evropské unie. Tentokrát jsme udělali velký krok kupředu. Konstrukce, že půjde o jednorázový nástroj, to je výsledek rozhodnutí členských států. Svůj postoj si mohou rozmyslet, ale zatím platí.
A připomeňme, že už v tuto chvíli běží náš program na podporu zaměstnanosti, využívá ho 18 států. Nacházíme se v situaci paralyzované ekonomiky, firmy mají jen minimum objednávek, nebo dokonce žádné. A pochopitelně teď hrozí, že budou muset propustit své schopné lidi a přijít tak o jejich znalosti a dovednosti. Chceme, aby ve firmách zůstali. Ve chvíli, kdy se ekonomika probudí, pak firmy budou moci ihned brát zakázky, protože budou mít k dispozici kapacity. Státy naší finanční podpory využívají. Je pro mě důležité, že jde i o země, které by na to samy jinak prostředky neměly.
