Rakhinský stát je jako vražedné pole. Do Bangladéše utíkají lidé před smrtí, popisuje rohingský aktivista
Rohingský aktivista a blogger Nay San Lwin denně dokumentuje utrpení barmských Rohingů v Rakhinském státě, sám je přitom v Německu. Jeho stránka Rohingya Blogger se pro jedny stala spolehlivým zdrojem informací z míst, kam se novináři skrze barmskou armádu nemají šanci dostat, pro druhé pak symbolem dezinformační kampaně vedené samotnými Rohingy. „V Barmě by mě zřejmě zabili,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
„Denně mi přes facebook chodí výhružky smrtí. Barmští budhisté mě nenávidí, jsem jejich úhlavní nepřítel,“ popisuje do telefonu rohingský muslim a aktivista Nay San Lwin. Na rozdíl od stovek tisíc barmských Rohingů se ale cítí v bezpečí – úkryt totiž našel před několika lety v Německu, odkud řídí blog o každodenním utrpení barmských Rohingů.
„Kdybych se vrátil do Barmy, pravděpodobně by mě zadrželi hned na letišti. Myslím, že by mě zřejmě zabili za to, že odkrývám zločiny, které páchají na mých lidech,“ pokračuje horlivě a dodává: „Vyplňujeme mezeru, novináři se do Rakhinského státu nedostanou, nemohou psát o každodenních problémech Rohingů.“
První přímé svědectví vrahů Rohingů: zabíjeli vesničané, policie v civilu i armáda
Číst článek
Stránku Rohingya Blogger, na které se pravidelně objevují aktuální zprávy o Rohinzích v Barmě, včetně videí zachycujících násilí ve vesnicích, fotek vypálených domů a svědectví těch, kterým se podařilo uprchnout, v roce 2005 založil jeho otec Ba Sein. Lwin se k němu přidal o sedm let později.
Zveřejňované informace přichází zhruba od stovky dobrovolníků, kteří zůstávají v Rakhinském státě nebo uprchli do Bangladéše. „Naše zdroje jsou v bezpečí, protože nikdo neví, že pro nás pracují. Loni jednoho muže policie zadržela za to, že vynáší zprávy mimo Barmu, nakonec jim ale zaplatil a nechali ho jít,“ popisuje Lwin a ujišťuje mě, že si každou informaci před zveřejněním důkladně ověřuje za pomoci tamních novinářů, policie či známých v oblasti – důrazně ale připomíná, že nikdo z nich není profesionál a jde čistě o občanský žurnalismus.
Barmská vláda podle něj blog také bedlivě sleduje, ačkoliv odmítá přiznat, že ke krutostem, o kterých píše, opravdu dochází. „Loni a předloni o nás barmská státní média hodně psala a napadala naši práci. V roce 2010 zase hackeři zkusili shodit celý blog – neuspěli.“ V Barmě podle něj funguje několik hackerských týmů, které se zaměřují na kampaň proti Rohingům.
Život v otevřeném vězení
Nay San Lwin se narodil v Rakhinském státě a vyrůstal v Rangúnu. „S nějakou formou diskriminace jsem se poprvé setkal, když jsem chodil do školy. Rohingy třeba nikdo neoslovoval jménem, říkali nám ‚kalar‘ – to je něco jako ‚negr‘ v Americe. Po dokončení školy jsem pak nemohl do armády, ani pracovat pro vládu – tohle jsou ale problémy muslimů ve větších městech, na vesnicích to bylo jiné.“
Videa, svědectví a satelitní snímky. Agentura AP píše o dalších masových hrobech Rohingů v Barmě
Číst článek
Během 90. let poprvé slyšel o případech, kdy někteří z jeho příbuzných nesměli vycestovat mimo Rakhinský stát. „Je to jako žít v otevřeném vězení,“ popisuje Lwin rozhořčeně do telefonu.
Když se během studií vydal navštívit otce do Saúdské Arábie, poprvé se setkal se zprávami o Rohinzích v zahraničních médiích. „Ačkoliv jsme žili ve stejné zemi, neměli jsme moc zpráv o tom, co se děje. Lidé nesměli mluvit. V zahraničí vlastně věděli víc než my,“ pokračuje už klidnějším hlasem.
Z Barmy odešel před 16 lety, když dostudoval univerzitu. Pár let zůstal v Saúdské Arábii, kde se začal boji za práva Rohingů věnovat intenzivněji - když přišel v roce 2011 o pas, odjel hledat útočiště do Německa, kde žije dodnes.
Stejná kůže, jiná práva
I když je od domoviny tisíce kilometrů daleko, nenávist, která ho pronásleduje především na sociálních sítích, nese těžce. „Lidé by se navzájem neměli tak nenávidět. To, co dělám, dělám kvůli lidskosti, ne pro byznys. Lidé, kteří mi píšou, Rohingy nepovažují ani za sobě rovné lidské bytosti.“
Nesnášenlivost mezi obyvateli Rakhinského státu vysvětluje jednoduchým příkladem: „Stejní lidé jako my mají barmské občanství – máme stejnou kůži, dokonce mluví naším jazykem, jejich náboženství je ale jiné. My jsme muslimové, oni jsou budhisté. Je evidentní, že jsme perzekuováni kvůli náboženství.“
NÁSILÍ NA ROHINZÍCH
OSN a Spojené státy již dříve označily kampaň proti Rohingům za etnickou čistku. Vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn prohlásil, že postup barmské armády proti Rohingům nese známky genocidy. Barma ale obvinění odmítá. Od loňského srpna z Barmy do Bangladéše uteklo přes 690 000 Rohingů.
Řešení Rohingské krize podle něj závisí v tento moment především na Organizaci spojených národů a mezinárodních vládách, které musí odsoudit postup barmské vlády a armády. Rusko a Čína jednání Barmy neustále omlouvají, a proto bude řešení vždy těžké najít, upozorňuje.
„Nyní s OSN vyjednáváme o chráněném území na severu Rakhinského státu, kam by se mohli Rohingové vrátit. Většina je už nyní v Bangladéši a bezpečné místo je opravdu třeba, autonomní oblast, kde budou moct v klidu žít. To je teď opravdu jediné řešení. Ti lidé se do Barmy jen tak nevrátí, je to jako vražedné pole. Kdo ví, kolik lidí v Rakhinském státě v posledních měsících zemřelo,“ vysvětluje.
„Lidé, kteří zůstávají v Rakhinském státě, jsou zavřeni ve vlastních vesnicích. Nemohou cestovat, nemohou vycházet. Hladoví, nemohou sklízet vlastní úrodu. Ve městech je to lepší, vždycky je ale kolem policie, které platí hodně za to, aby je nechala být, to jsou důvody, proč lidé neustále utíkají za hranice,“ přibližuje dál všední realitu Rohingů.
Jeden z bangladéšských táborů navštívil loni v prosinci: „Utíkají tam kvůli bezpečí. Spí na zemi, nemají přikrývky, nic. Utíkají před smrtí, ví totiž, že v Bangladéši je nezabijí,“ dodává s tím, že Rohingové se často nemají ani kam vrátit - vláda pod záminkou repatriace srovnala některé rohingské vesnice se zemí.
Dezinformace a diskreditace
Stránka Rohingya Blogger se za více než dekádu existence stala pro mnoho novinářů a mezinárodních organizací zdrojem aktuálních informací a příběhů barmských Rohingů. Po cestě ale posbírala i několik kritiků, kteří přispěvatelům vyčítají šíření dezinformací a diskreditaci zdrojů.
Podle Lwina ale na témata, o kterých se na stránce píše už dlouho, už upozorňují i velká světová média. Příkladem je přelomová zpráva agentury Reuters ze začátku února, v níž reportéři rozebírají události, které předcházely vraždě deseti rohingských mužů ve vesnici Indin na severu Barmy.
„Před několika dny na Radě bezpečnosti OSN několik zemí tu zprávu zmínilo. Reuters je opravdu velké médium, lidé mu věří, mají dobrou reputaci a reportéři ukázali na jasné důkazy, že barmská vláda a armáda páchá zločiny proti lidskosti, genocidu. Bojím se ale, že to nic nezmění,“ uzavírá.
