Poslanci ze Zelenského strany chtějí složit mandáty. Přišli o prestiž, finance a fungují jako hlasovací stroje
Několik desítek poslanců z prezidentské frakce Sluha lidu chce složit své mandáty. Cítí se nepotřební. Argumentují tím, že z parlamentu Volodymyr Zelenskyj udělal jen hlasovací mašinérii. Sluha lidu má v ukrajinském parlamentu 235 poslanců, ovšem pravidelně na zasedání chodí jen necelých 180 z nich.
Někteří poslanci z prezidentské frakce Sluha lidu se chtějí vzdát svých mandátů. Jsou frustrovaní, protože se jejich postavení silně proměnilo. Svého času být ukrajinským poslancem bylo značně prestižní.
Mnozí podnikatelé si kupovali místa na kandidátkách různých stran. Získávali tím trestní imunitu, možnost lobbovat za svůj byznys, což je v podmínkách války krajně problematické.
Poslanci si stěžují, že je prezidentská kancelář používá pouze jako hlasovací stroj, o zákonech se s nimi nebaví a pravomoci, které parlament má, jako například kontrola vlády nebo interpelace ministrů, nefungují.
7:39
Rusko po válce nikam nezmizí. Protipólem zla je jednota, říká předseda ukrajinského parlamentu
Číst článek
Poslancům se nelíbí přísné regulace, nemožnost jezdit na služební cesty do zahraničí, na které byli dlouho zvyklí, a nespokojenost vyjadřují i s finančním ohodnocením.
K tomu se vyjádřil i poslanec Sluhy lidu v článku na serveru Ukrainská pravda, kde uvádí: „Mohl bych jít pracovat jako manažer do fabriky, mohl bych si dělat, co bych chtěl, a dostal bych 8000 dolarů. Tady dostávám sotva tisícovku, všichni mě hlídají, jestli něco nedělám, a ještě mi dávají za vinu vládní politiku, kterou nemůžu vůbec ovlivnit.“
Ani nespokojenost poslanců ale postavení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenskyjho s největší pravděpodobností neohrozí. Pokud by například dvacítka poslanců rezignovala, jednoduše nastoupí ti, kteří byli na kandidátce na zadních místech.
Ukrajinské politiky čeká zkouška: otevírání dveří do EU, boj s notorickou korupcí i velká mobilizace
Číst článek
Přestože by to pro Zelenskeho nepředstavovalo hrozbu, ideální by to také nebylo. Ukázalo by to totiž na nejednotu vládního tábora.
Podle autora výše citovaného článku však situace proběhne hladce. Předpokládá, že přibližně deset až patnáct poslanců, zejména těch bohatých, by mandát mohlo složit. Místo nich by nastoupili jiní a politickou situaci by to nijak zásadně neovlivnilo.
Spekuluje se o tom, že by si poslanci mohli přímo odhlasovat pozastavení svých pravomocí po dobu války. Hlavní důvod je pocit toho, že nemohou rozhodovat, připadají si nepotřební a jejich čas v parlamentu jim připadá zbytečný.
