Téměř nikdo v Gruzii nechápe, jak je takový výsledek možný, a to včetně některých voličů Gruzínského snu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Soukup: Gruzínská opozice má o čem přemýšlet

Předvolební průzkumy hovořily o podpoře mezi 40 až 45 procenty. Prezidentka Salome Zurabišviliová naznačuje, že výsledky mohly být zmanipulovány pomocí elektronických hlasovacích uren. Nemá ale žádné důkazy.

Svobodné volby to tedy nebyly

Aby bylo jasno: volby byly všechno jen ne férové a svobodné. Za pět dní pobytu v Tbilisi jsem neviděl jeden jediný billboard opozice, zato symbolika Gruzínského snu byla všude.

Zlé jazyky tvrdily, že tbiliský starosta za vládnoucí stranu Kacha Kaladze, někdejší skvělý fotbalista, nařídil, že plakáty opozice ve městě prostě nebudou. A to nemluvíme o rvačkách před volebními místnostmi, zastrašování opozičních aktivistů, podplácení voličů či vydírání pracovníků rozpočtové sféry, že mohou přijít o svá místa, pokud nebudou hlasovat správným způsobem.

Nicméně nedá se říct, že by to bylo v gruzínských volbách něco nového. Shodou okolností jsem byl pozorovatelem na volbách v roce 2012, kdy po devíti letech skončilo panování prezidenta Mikeila Saakašviliho a k moci přišel právě Bidzina Ivanišvili a jeho Gruzínský sen.

I tehdy volby provázelo násilí a podobné věci. Snad jen nikdo nezakazoval věšet plakáty opozice. Ale je potřeba Saakašvilimu přičíst k dobru, že svou porážku uznal a nesnažil se Gruzínskému snu bránit v převzetí moci.

Letos je tomu poněkud jinak: Na jednu stranu o vítězství politické síly miliardáře Bidziny Ivanišviliho není pochyb. Otázka je jen o kolik? Jestli skutečně získal víc než 50 procent, což by mu umožnilo pohodlně dále vládnout, nebo méně, což by znamenalo, že by mohly čtyři opoziční bloky sestavit vládu. Pokud byly ale volby zmanipulovány, tak jak? Žádné přímé důkazy nejsou.

Opozice chce nové volby

Opoziční předáci nyní odmítají uznat výsledky voleb. Na pondělním mítinku v Tbilisi jeden z předáků opozice Grigol Vašadze nastínil plán budoucích kroků.

„Budeme požadovat nové volby, provedené mezinárodním společenstvím,“ hřímal před davem několika desítek tisíc příznivců. „Bezva, tomu říkám plán Dědy Mráze. Ještě bych taky chtěla nové auto,” ironizovala na schůzce se mnou novinářka Margarita Achvlediani. Ta vyčítá opozici, že se ani nepokusila oslovit voliče Gruzínského snu.

Jeho stratégové vsadili na vykreslování opozice jako lidí, kteří chtějí zatáhnout Gruzii do války s Ruskem. Po celém Tbilisi byly billboardy, kde na jedné půlce byly záběry vybombardovaných ukrajinských měst a na druhé polovině fotografie nových mostů v Gruzii.

Můžeme se pohoršovat nad emocionálním vydíráním, ale ono to funguje. Strach je nejsilnější emoce a opozice neudělala nic, aby ho rozptýlila.

Nyní bude nejvíce záležet na tom, zda Bidzina Ivanišvili skutečně naplní své sliby o uvěznění hlavních představitelů opozice a likvidaci občanských organizací. Možná to bylo jen vyhrožování před volbami. Nemělo by to ale pro opozici znamenat, že by se neměla zamyslet, co udělala před těmito volbami špatně. Protože další šanci by také dostat nemusela.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít