Seděli s dcerami ve tmě, kolem domu slídili teroristé. ‚Je to největší selhání Izraele,‘ tvrdí novinář
Běsnění teroristů přečkal s manželkou a malými dcerami v úkrytu svého domu v kibucu. Deset hodin seděli potichu ve tmě, zatímco venku se proháněli ozbrojenci Hamásu. „Armáda se rozpadá, civilní struktura nefunguje. Musel nás zachránit můj otec, který je generálem ve výslužbě. Je to naprosté selhání státu,“ kritizuje novinář Amir Tibon, který dramatické okamžiky hrůzyplné soboty detailně vylíčil serveru The Atlantic.
„Jsem rád, že jsem naživu. Jsem rád, že je moje rodina naživu,“ říká novinář Amir Tibon, který žije v kibucu Nachal Oz. Ten leží na hranicích Izraele a pásma Gazy a nechrání ho tak systém protivzdušné obrany Iron Dome.
„Je sobota, šest hodin ráno, a my slyšíme známý zvuk: svist letící rakety,“ popisuje Tibon serveru The Atlantic první momenty teroristického útoku Hamásu na Izrael.
Se ženou a dvěma malými dcerami ve věku 3,5 a 1,5 roku okamžitě zamířil do takzvané bezpečnostní místnosti. „Každý dům u pásma Gazy má takovou místnost. Je postavená ze silného betonu, aby odolala přímému zásahu z minometu nebo rakety,“ vysvětluje novinář.
6:05
Romancov: USA nepochybují o tom, že Írán má z dění v Izraeli radost. Pokud se dokonce přímo nepodílel
Číst článek
Podobné útoky nejsou podle Tibona v oblasti hranic s pásmem Gazy neobvyklé. „Většinou počkáte asi hodinu. Když slyšíte, že se situace uklidňuje, sbalíte si tašky a odjedete autem na bezpečnější místo dál do vnitrozemí,“ říká.
„Tentokrát jsem ale při balení věcí zaslechl ten nejmrazivější zvuk v mém životě, střelbu z automatické pušky,“ líčí izraelský novinář. Zvuk střelby slyšela rodina nejprve zdálky, poté se začala přibližovat, až nakonec zaslechli výstřely z automatické pušky přímo za oknem vlastního domu.
Tibon mluví plynuje arabsky, proto moc dobře rozuměl, co se děje. „Ozbrojenci Hamásu se dostali do našeho kibucu. Teroristé jsou u našeho domu a my jsme zavření v bezpečnostní místnosti a nevíme, jestli nás někdo přijde zachránit,“ popisuje, co mu běželo hlavou.
Když se bezpečnostní místnost správně uzavře, je podle něj velmi těžké se do ní zvenku dostat. „Lidé byli uvnitř zabarikádovaní hodiny, někteří i celý den. V mnoha případech se teroristé snažili dostat dovnitř, ale nepodařilo se jim to,“ vypráví.
Bez jídla, bez elektřiny
„Po několika minutách, co jsme byli v místnosti, přestala fungovat elektřina. Neměli jsme s sebou žádné jídlo, jenom trochu vody. Říkali jsme dcerám, že teď musí být opravdu potichu, nesmí říct ani slovo,“ popisuje dramatické chvíle Tibon.
„Dcery jsou opravdové hrdinky, celých deset hodin seděly s námi ve tmě, byly potichu, neplakaly.“
OVĚŘOVNA: Sestřelení vrtulníku v Gaze, nebo v počítačové hře? Falešná videa mají miliony zhlédnutí
Číst článek
Na začátku útoku v kibucu Nachal Oz ještě fungoval mobilní signál. Tibon napsal rodině, že jsou u nich v domě teroristé. Spojil se také s kamarádem a kolegou Amosem Harelem, bývalým korespondentem deníku Ha’arec.
„Říkám mu, že jsou u našeho domu teroristé. Jeho odpověď byla jedna z nejstrašidelnějších vět, které jsem kdy slyšel: ‚Ano, já vím. Není to ale případ pouze vašeho kibucu. Tohle se děje na celém jihu země. Ozbrojenci z Hamásu se dostali do Izraele a ovládli vojenské základny‘,“ uvádí Tibon.
V tu chvíli mu dochází, že bude trvat dlouho, než izraelská armáda do kibucu přijde a vysvobodí jeho obyvatele.
„Do kibucu Nachal Oz jsme se se ženou přestěhovali z Tel Avivu v roce 2014, hned poté, co toho léta skončila válka Izraele s Hamásem. Po konfliktu začala vláda budovat podzemní zeď, která měla Hamásu zabránit v kopání tunelů, kterými se během války dostávali ozbrojenci z Gazy na izraelské území,“ vzpomíná Tibon.
Právě díky stavbě podzemní zdi žili lidé v kibucech a městech v bezprostředním okolí pásma Gazy v relativním bezpečí. S občasnými raketovými útoky se smířili a věřili, že po zemi se k nim bojovníci Hamásu nedostanou. Vlády Benjamina Netanjahua do stavby investovaly podle Tibona miliardy dolarů.
Velké selhání
„V sobotu ráno jsme si ale uvědomili, že celý projekt je velkým selháním. Izrael do toho velmi investoval a co udělali ozbrojenci Hamásu? Vzali několik traktorů a SUV vozů a prorazili hraniční plot,“ zlobí se Tibon. „Udělali jsme vše, aby se do Izraele nemohli dostat z podzemí a oni zkrátka prošli přes hranice. Je to naprosté selhání.“
‚Izraelská reakce sotva začala.‘ Pásmo Gazy opět čelilo bombardování ze vzduchu
Číst článek
Během sobotního dopoledne myslel na to, že mohou všichni zemřít. „Když se ozbrojenci dostanou k nám do domu a podaří se jim otevřít bezpečnostní místnost, buď nás zabijí, nebo unesou,“ líčí.
„Telefonoval jsem se svým otcem, který řekl, že nás přijede zachránit. Přestože to odporuje jakékoli logice, říkám si, že mu musím věřit. Stejně jako moje dvě malé dcery věří mě a mé ženě a poslouchají nás, když jim řekneme, že musí být potichu. Stejně tak musím i já věřit svým rodičům, že nás přijedou zachránit,“ popisuje novinář.
Tibonovi rodiče, dvaašedesátiletý generál ve výslužbě s manželkou, vyrazili z Tel Avivu a po hodině a půl přijeli do Sderotu, největšího města v oblasti u hranic s Gazou. „Viděli lidi, kteří šli bosí po silnici. Byli to přeživší z hudebního festivalu, který probíhal nedaleko a kam vtrhli ozbrojenci a zabili na dvě stě lidí,“ popisuje cestu svých rodičů.
„Snažili se některým přeživším pomoct. Naložili je do auta a odvezli dál od hranic. Poté pokračovali směrem k našemu kibucu,“ říká Tibon a pokračuje: „Nedaleko Nachal Oz narazil otec na izraelského vojáka a přesvědčil ho, aby s ním jel zachránit lidi z našeho kibucu, zatímco matka čekala v relativním bezpečí.“
Po cestě ale Tibonův otec vyzbrojený pistolí s kolegou narazili na další vojáky, kteří se ocitli v přestřelce s ozbrojenci z Hamásu. „Pomohli jim je zabít, ale dva vojáci byli zranění, tak je otec odvezl na místo, kde čekala matka a ona je dál přepravila do nemocnice. Otec s kolegou naštěstí sehnali jiné auto a společně vyrazili k našemu kibucu,“ popisuje novinář.
Když dva bývalí vojáci dorazili k Nachal Oz, potkali příslušníky speciálních sil, kteří se chystali k prohledávání všech domů v kibucu.
„Vůbec jsme nevěděli, co se venku děje. Byli jsme zamčení v bezpečnostní místnosti, teroristé byli venku a my neměli signál ani nabitý telefon. Čekali jsme ve tmě,“ uvádí Tibon.
‚Dědeček je na cestě‘
Pak rodina zaslechla přestřelku, která probíhala venku. „Dcery před tím usnuly, ale střelba je probudila. Od předchozího večera nic nejedly, byly dvě odpoledne,“ říká Tibon. „Jediná věta, která je držela od toho, aby začaly plakat, byla: ‚Dědeček je na cestě‘,“ vypráví.
Izraelci střílí na Pásmo Gazy. Hamás vyhrožuje, že kvůli tomu začne popravovat zajatce
Číst článek
Po deseti hodinách v úkrytu se rodina dočkala záchrany. „Někdo zabouchal na okno a uslyšel jsem hlas mého otce. ‚Dědeček je taky,‘ vykřikla dcera. Rozbrečeli jsme se. Došlo nám, že jsme v bezpečí,“ líčí Tibon.
Politika oblasti v okolí pásma Gazy je podle Tibona mikrokosmos izraelské politiky. „Komunity kibuců, jako je i ta naše, jsou velmi levicové. Sderot, největší město oblasti, je naopak více pravicový a lidé zde podporují Netanjahua. Přestože zde existuje tato dělící linka, tím, co se nyní děje, trpíme všichni stejně. Ale až to celé skončí, tak spousta lidí podle mě vše přehodnotí,“ věří.
„Jsem pyšný na svou komunitu a sousedy za jejich nezdolnost v tento hrozný den. To, co jsme zažili, není ojedinělý případ. Je to případ celého regionu,“ popisuje novinář.
„Měli jsme s vládou smlouvu, že komunity, jako je ta naše, chrání svou přítomností hranice. Izraelská strategie je od začátku taková, že tam, kde není civilní obyvatelstvo, není možné mít dobře chráněné hranice,“ vysvětluje.
Porušení smlouvy
Komunity podle Tibona smlouvu dodržely, přestože žily s pocitem, že za hranicemi je někdo, kdo chce zabít je i jejich děti. „Tato vláda, která je nejhorší v dějinách Izraele, nás zradila. Vláda měla varování, že se to může stát. Objevily se zprávy, že egyptská rozvědka varovala Netanjahua, že Hamás na hranicích plánuje něco velkého,“ říká.
6:35
Šedivý: V Izraeli selhala rozvědka i vláda, pověst Mosadu utrpěla. Signály útoku byly vidět i z Česka
Číst článek
„To, co se stalo, je největší selhání státu Izrael. Lidé, jako je můj otec nebo další vojáci ve výslužbě, museli přijet a zachránit civilisty, vlastní rodiny a další. Armáda se mezitím rozpadá a veškerá civilní infrastruktura, která má civilisty i armádu podporovat, nefunguje,“ tvrdí přeživší sobotních událostí.
Podle Tibona musí Izrael tuto válku vyhrát. „Musíme zničit Hamás. Musíme zabránit, aby se sobotní události mohly opakovat. Žádná země nesmí dovolit, aby se toto dělo jejím občanům. Je to naše 11. září,“ přirovnává.
„Nejdůležitější je nyní vyhrát válku. Až ji vyhrajeme, je potřeba, aby odešel každý politik, který měl co do činění s tímto selháním, počínaje premiérem,“ tvrdí rozhodně izraelský novinář.
„Věřím, že lidé, kteří šli bojovat a zachraňovat své rodiny, lidé, jejichž blízké unesl Hamás, lidé, kteří ztratili domovy, tito lidé nedovolí, aby tato vláda zůstala u moci ani o den déle. Protesty, které v zemi probíhaly v minulých týdnech, budou slabým odvarem proti naštvání veřejnosti po víkendových událostech,“ míní.
Tibon cítí úlevu, když vidí odhodlání Spojených států poslat do země vojenskou pomoc a dát najevo, že USA stojí za Izraelem.
„Co se týká unesených civilistů, někteří z nich mají dvojí občanství. Proto by měli i další státy, nejen Izrael, dát jasně najevo, že očekávají jejich okamžité propuštění. Doufám, že to od nich uslyším,“ uzavírá novinář Tibon.
