Otec už ztratil skoro všechny zuby. Íránský režim je hrozba pro celý svět, říká dcera vězněného kritika
Zdravotní sestra Gazelle byla v létě 2020 poprvé těhotná a nejvíc se obávala, aby se nenakazila covidem a nepřišla o dítě, když jednoho dne v íránské státní televizi uviděla svého otce, který měl být na pracovní cestě – se zavázanýma očima a oteklým obličejem. Únos a věznění kritika íránského režimu Jamshida Sharmahda i současné protesty v Íránu Gazelle popsala pro iROZHLAS.cz „To už není jen protest, je to začátek revoluce,“ dodává.
Již šest týdnů trvají v Íránu bezprecedentní protesty, na jejichž začátku stálo zadržení mladé kurdské ženy Mahsy Aminiové íránskou mravnostní policií a její následná smrt ve vazbě. Co se za ten měsíc a půl změnilo?
To, co se v Íránu děje, už není jen protest, je to začátek revoluce. I kdyby dnes íránský režim řekl, že od zítra bude se ženami zacházet stejně jako s muži, zruší omezení ohledně odívání a tak dále, tak ti lidé, kteří jsou v ulicích, nepůjdou domů. Muži jsou íránským režimem utlačováni zrovna tak jako ženy.
Protestující teď už neříkají, že chtějí ženská práva, reformy nebo změny ve vládě. Provolávají hesla jako „smrt diktátorovi“, „smrt režimu“, chtějí, aby režim skončil. Protesty neslábnou, přestože vláda proti lidem tvrdě zasahuje.
Lidé na Blízkém východě podporují protesty v Íránu. Také v Iráku, Libanonu nebo Sýrii vadí vliv Teheránu
Číst článek
Íránci protestovali i dříve, třeba v roce 2009 nebo 2019, ale zatím nikdy ne v takových počtech...
To je pravda, byly studentské stávky v roce 1999, v roce 2009 zelená revoluce (série protestů po prezidentských volbách, které reformní kandidát, který prohrál, označil za zfalšované, protesty byly brutálně potlačeny, pozn. red.), další protesty byly v letech 2017, 2018 a 2019. Nedívám se na to ale jako na oddělené události, ale jako na pokračování téhož.
Íránský režim ve snaze potlačit současné protesty omezuje přístup k internetu. Jak obtížné je získat informace o tom, co se v zemi děje?
Velmi obtížné, ale informace se i tak dostávají ven, hlavně pomocí twitteru. V Íránu je spousta občanských novinářů, lidí, kteří natáčejí na smartphony, co se děje, a sdílí to na sociálních sítích.
Tyrani jsou v jednotě
Írán a Rusko jsou spojenci, a dokonce íránská vláda dodává Kremlu své drony, které pak používá ve válce na Ukrajině. Jak se na to dívají Íránci? Vnímají to, řeší to?
Ano, vědí, že Írán prodává Rusku zbraně, které jsou používány proti statečným Ukrajincům. Vědí to moc dobře a snaží se proto rozšířit myšlenku, že režim, který v Íránu vládne, neovlivňuje jen Íránce, ale je hrozbou pro celý svět.
Íránští instruktoři na Krymu učí ruské vojáky ovládat drony, není jasné, zda je i sami navádějí
Číst článek
Ať už jsou to Íránem podporované organizace jako Hizballáh v Libanonu nebo Hamás v Palestině, drony, které zabíjí Ukrajince, nebo únosy a vraždy lidí s dvojím občanstvím. Tyranské režimy jako je ten v Rusku nebo Íránu, jsou v jednotě.
Jsou to také již dva roky, kdy íránská tajná služba unesla vašeho otce, softwarového inženýra a kritika režimu, když byl na pracovní cestě a přesedal v Dubaji. Jak jste se o tom tehdy dozvěděla?
Můj otec posledních 14 let, kromě své práce, sbíral hlasy Íránců a íránské opozice a necenzurované je dával na webovou stránku, kde lidé mohli svobodně mluvit. Režim ho prohlásil nepřítelem státu. V roce 2020 byl na pracovní cestě do Německa a Indie, letadlo mělo mezipřistání v Dubaji, kde ho unesli a převezli do Íránu.
Jsem zdravotní sestra, specializuji se na intenzivní péči, a tehdy jsem byla poprvé těhotná, a navíc to bylo v době covidové pandemie. Nejvíce jsem se bála, abych nedostala covid a nepřišla kvůli tomu o miminko.
Jamshid Sharmahd
Softwarový inženýr a kritik íránského režimu se narodil v Teheránu, ale od sedmi let vyrůstal v Německu, kde v roce 1995 získal občanství. V roce 2003 založil IT firmu a přestěhoval se i s rodinou do Spojených států. Je držitelem tzv. zelené karty, což znamená, že získal trvalé povolení k pobytu v USA. Kritizoval veřejně íránský režim a od roku 2007 přispíval na webovou stránku opoziční monarchistické skupiny. V roce 2020, když byl na obchodní cestě a jeho letadlo mělo mezipřistání v Dubaji, byl unesen iránskou tajnou službou. Od té doby je ve vězení, rodina k němu nemá přístup. Íránský soud ho obvinil z útoku na mešitu v Shirazu z roku 2008, při kterém zemřelo 14 lidí. Jeho rodina obvinění odmítá.
Jednoho rána mě vzbudil můj manžel a řekl: Mají tvého tátu. Nemohu ani popsat tu hrůzu, jakou jsem cítila. Otce pak ukázali v íránské státní televizi se zavázanýma očima a oteklým obličejem. Myslela jsem si, že je to jedno z videí, které dělá Hizballáh, kde ukážou člověka se zavázanýma očima a pak ho hned popraví, což se naštěstí nestalo. Brečela jsem tehdy, ale ne dlouho, aby to neublížilo děťátku.
Dochází k únosům Íránců ze zahraničí často? Navíc: váš otec má kromě íránského také německé občanství…
Bohužel, případ mého otce není ojedinělý, k únosům dochází, ale mnoho rodin se o nich bojí mluvit veřejně, protože jsou režimem zastrašovány. Máme obrovskou databázi Íránců, kteří byli v posledních 40 letech íránským režimem buď zavražděni přímo v Evropě či USA, nebo byli uneseni zpět do Íránu.
Je to pořád stejný scénář. Únos, mučení, vynucené přiznání, vykonstruovaný soudní proces, který má vzbudit zdání legitimity, a může to skončit až popravou. Íránci tomuhle divadlu nevěří, viděli to už mnohokrát, ale musíme zajistit, aby západní země rozuměly tomu, že jde o propagandu, což se, myslím, teď konečně děje.
Jak tehdy reagovalo Německo na únos svého občana?
Německo okamžitě vyjádřilo podporu, ujišťovalo, že dělá vše, co je v jeho silách, pak vždycky přišlo nějaké „ale“: ale íránský vládnoucí režim neuznává dvojí občanství, ale režim tohle a tamto. Jako kdyby íránský vládnoucí režim byl nějaká obrovská síla, se kterou nikdo na světě nic neudělá.
Sankce za dodávky íránských dronů Rusku. Evropská unie zmrazí majetek třem lidem a jedné firmě
Číst článek
Takže se snažíte svému otci pomoct sama. Stala jste se aktivistkou – jestli vás tak mohu označit.
Rozhodně ano. Každý, kdo vidí nějakou bolest nebo nespravedlnost a zastane se druhých lidí, je pro mě aktivista. A nemusí se to týkat jen politiky. Nemám jinou možnost než vystupovat veřejně, ticho pomáhá utlačovatelům. Ten moment, kdy otec zničehonic zmizel a pak jsme ho viděli v televizi, kdy byl přinucený se přiznat ke zločinům, které nespáchal, mě přiměl vystoupit veřejně.
Dopis premiéru Fialovi
Jaká by podle vás měla být ideální reakce Západu, i vzhledem k bezprecedentním protestům, které v Íránu právě probíhají?
Německo je největším obchodním partnerem Íránu. Spojené státy, Velká Británie, Francie nebo Německo jsou zapojené v rozhovorech o obnovení íránské jaderné dohody (dohoda o íránském jaderném programu uzavřená v roce 2015, zajišťovala zmírnění protiíránských sankcí výměnou za omezení jaderných ambicí Teheránu a záruky, že Írán nebude vyvíjet jaderné zbraně, byla vypovězena USA v roce 2018, pozn. red.).
Pokud se tyto rozhovory teď nepřeruší a nenahradíme je těmi o lidských právech, tak o čem vůbec mluvíme? Opravdu věříme tomu, že po 43 letech útlaku jsou tito teroristé někdo, s kým můžeme vyjednávat?
Napsala jste také dopis českému premiérovi Petru Fialovi (ODS). Proč?
Myslím, že Česká republika a premiér Fiala jsou velkými obránci lidských práv. Uvědomujete si hodnotu svobody a zároveň hrozbu, jakou je Rusko. Premiéru Fialovi jsem napsala u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie. Přeju si, aby pochopil spojení mezi Ruskem a Íránem. Ruský a íránský režim spolupracují. Írán Rusku ukázal výhodný byznys s rukojmími.
Putin vyměnil pětimetrový stůl za tisknutí rukou. Sbližování s Íránem je ale partnerstvím z nouze
Číst článek
Myslím, že kdekoliv na světě jste, máte občanskou povinnost podporovat svobodu nejen slovy, ale i činy. Slyšela jsem od americké a německé vlády úžasná slova podpory ohledně případu mého otce, není ale přece možné, že ani po dvou letech nedokážou říct, kde můj otec je, nebo jestli je vůbec naživu.
Říkáte, že nevíte, kde se váš otec nachází. Máte s ním alespoň nějaký minimální kontakt?
Otec je dva roky na samotce, mučili ho, dělají s ním vykonstruované soudní procesy, snaží se, aby vypadal jako kriminálník, což je součástí propagandy – všichni z opozice jsou podle nich kriminálníci nebo agenti ze zahraničí.
Je mu 67 let, má pokročilé stadium Parkinsonovy nemoci, cukrovku, ztratil za dva roky vězení asi dvacet kilogramů, přišel o skoro všechny zuby. Nevíme jak, jestli ho mučili, nebo mu vypadaly prostě kvůli podvýživě, nemůžeme dostat skoro žádné informace. Loni s ním moje matka mohla mluvit jen dvakrát. V současné době ani nevíme, jestli je ještě naživu, nebo ne.
Jak ty hovory probíhaly?
Byly to jen minuty. Není to normální telefonát. Můj otec je tam obklopen strážemi, kteří ho pozorují a poslouchají, co si říkáme, a klidně hovor ukončí, když se zeptáme na jeho právníka či jeho skutečnou situaci. Takže musí najít jiný způsob, jak nám říct pravdu. Řekl třeba: „Celý den mluvím sám se sebou.“ To nám napovědělo, že ho izolují.
Jako bychom šli na lov, říká o zatýkání žen na ulici člen íránské mravnostní policie
Číst článek
Nebo řekl: „Stala se vtipná věc, čekal jsem, že přijdou ve tři hodiny na výslech, čekal jsem a čekal, pak jsem se zeptal, proč pořád nikdo nejde, a oni řekli, že je to proto, že jsou tři ráno.“ Podával to jako vtip, ale my jsme chápali, že nám tím říká, že nevidí denní světlo a nedokáže rozlišit mezi dnem a nocí.
Nebojíte se, když vystupujete veřejně? Žijete sice v USA, ale jak jste sama řekla, dochází bohužel i k vraždám či únosům mimo Írán.
Bojím se pořád. Jak je možné se nebát? To by člověk musel být blázen, aby neměl strach. Žijeme tak už od roku 2009, kdy se íránský režim pokusil otce zavraždit u nás doma, v Kalifornii. Byla jsem tehdy strachem úplně paralyzovaná, bála jsem se jenom jít po ulici.
Ale jsem jako můj otec. Když zjistil, že mu jde o život, nepřestal mluvit, naopak byl ještě hlasitější. A stejně tak já. K čemu je se bát a hroutit se někde v koutě? Strach se dá vzít a obrátit v sílu, aktivismus a změnu.
