Jako bychom šli na lov, říká o zatýkání žen na ulici člen íránské mravnostní policie
Mahsu Amíníovou zatkla na ulici kvůli „nevhodnému“ oblečení íránská mravnostní policie. Dívka tři dny po zadržení upadla do kómatu a zemřela. Její smrt zažehla protesty íránských žen, které se bouří proti povinnému zahalování těl. Jako symbol rezistence vůči Íránské islámské republice a jejím striktním pravidlům oblékání protestující ženy pálily šátky, kterými si zakrývají vlasy.
Mravnostní policie, v Íránu známá jako speciální policejní jednotka Gasht-e Ershad, má za úkol zajišťovat respekt Íránců k islámským principům morálky a zadržet ty, kteří porušují pravidla tím, že jsou „nevhodně“ oblečeni, píše BBC.
Podle íránského práva, které vychází z tamní úpravy práva šaría, jsou ženy povinny si vlasy zakrývat hidžábem (šátkem zahalujícím vlasy krk a hrudník) a nosit dlouhé volné oblečení, které zahaluje postavu.
Když byla 22letá Mahsa Amíníová 13. září v Teheránu zadržena mravnostní policií, vykukovaly jí údajně ze šátku vlasy. Krátce poté ve vazební cele zkolabovala, upadla do kómatu a o tři dny později v nemocnici zemřela. Zprávy o tom, že příslušníci Gasht-e Ershad při zadržení mladou ženu mlátili do hlavy obuškem a udeřili s ní o jedno z vozidel, vedení zvláštních jednotek odmítá.
‚Prý chráníme ženy‘
V ojedinělém rozhovoru pro BBC anonymně promluvil jeden z příslušníků mravnostní policie. Popisoval své zkušenosti s prací u speciálních jednotek.
„Řekli nám, že důvod, proč pracujeme pro jednotky mravnostní policie, je, že tím chráníme ženy,“ řekl. „Protože pokud se ženy nebudou vhodně oblékat, mohly by svým vzezřením vyprovokovat muže a ti jim pak mohou ublížit,“ dovysvětlil.
Bezprecedentní protesty v Íránu pokračují pátým dnem. Ženy pálí šátky a stříhají si vlasy
Číst článek
Muž popsal, že příslušníci mravnostní policie pracují v šestičlenných týmech tvořených čtyřmi muži a dvěma ženami. Zaměřují se na místa, na kterých se vyskytuje mnoho chodců a kde se shromažďují davy.
„Je to divné, protože pokud máme lidi jen hlídat a vést k dodržování pravidel, proč máme chodit hlavně na rušná místa, kde je větší šance, že zatkneme víc lidí? Je to, jako bychom šli na lov.“
Policista podotkl, že jeho nadřízený mu vytkl, že nepracuje správně, pokud neidentifikuje dost lidí, kteří porušují pravidla oblékání. Muž také uvedl, že pro něj bylo těžké, když lidé zatčení vzdorovali. „Chtějí, abychom je zatlačili do dodávky. Víte, kolikrát jsem při tom plakal?“
Tvrdil, že se zatčenými soucítí. „Chci jim říct, že nejsem jeden z nich. Většina z nás jsou obyčejní vojáci, kteří procházejí povinnou vojenskou službou. Jsem z toho smutný.“
Na úřad jen v hidžábu
Boj íránských autorit proti „špatnému hidžábu“, tedy proti nošení hidžábu nebo povinného oblečení nesprávně, začal brzy po islámské revoluci v roce 1979. Jeho cílem bylo přinutit ženy, aby se oblékaly skromně a pokorně.
Íránci protestují kvůli smrti zatčené ženy. Mravnostní policie ji zadržela pro nedostatečné zahalení vlasů
Číst článek
Mnoho žen nosilo oblečení v souladu s novými pravidly už před jejich zavedením, některé si ale na veřejnost oblékaly minisukně a nezakrývaly si vlasy. Předtím, než byl svržen šáh Muhammad Rezá Pahlaví, nebylo ojedinělé vidět na ulicích Teheránu ženu s odhalenýma nohama a bez šátku.
Pahlaviho manželka Sarah se oblékala západním stylem a pro ženy byla příkladem toho, jak má moderní žena vypadat.
Zákony chránící ženská práva, které byly ustanoveny za vlády šáha, se ale začaly krátce po založení Íránské islámské republiky bortit.
„Nestalo se to přes noc, byl to postupný proces, krok za krokem,“ říká Mehrangiz Karová (78), aktivistka a právnička specializující se na lidská práva, která pomohla organizovat první protest pro hidžábům.
„Hned po revoluci se na ulicích objevili muži a ženy zadarmo nabízející ženám šátky zabalené v dárkovém papíru,“ popsala Karová.
Lídr revoluce Ájatolláh Rúholláh Chomejní 7. března 1979 nařídil, že hidžáb bude na pracovišti povinný pro všechny a že nezahalená žena bude považována za „nahou“.
Írán je náboženská diktatura, jeho spolupráce s Ruskem je nebezpečná, říká mluvčí íránské opozice
Číst článek
„Jeho projev byl mnoha revolucionáři přijat jako rozkaz, aby donutily ženy nosit hidžáb,“ řekla Karová, která nyní žije v americkém Washingtonu.
„Mnoho lidí si myslelo, že se to stane přes noc, a ženy se proto začaly bouřit,“ popsala. Více než 100 000 lidí, převážně žen, se následující den, 8. března, na který dnes připadá Mezinárodní den žen, shromáždilo v ulicích Teheránu.
74 ran bičem, 60 dnů vězení
I přes Chomejního dekret autoritám zabralo nějaký čas, než se shodly na tom, jak má „správné“ oblékání žen vypadat.
„Neexistovala žádná jasná instrukce, takže přišli s plakáty a transparenty, na kterých byly zobrazeny modelky. Ty visely na zdech úřadů a hlásaly, že ženy buď budou oblečeny podle instrukcí na nich, nebo nebudou do budovy vpuštěny,“ vysvětlila Karová.
Od roku 1981 je po ženách právem vyžadováno, aby nosily slušné „islámské“ oblečení. V praxi to znamená nosit čádor, plášť zakrývající celé tělo, často doplněný menším šátkem přes hlavu pod ním, nebo šátek a přehoz zakrývající paže.
„Individuální boj proti povinnému hidžábu ale pokračoval. Byly jsme v nošení šátku kreativní a taky jsme si nezahalovaly vlasy tak, jak jsme podle zákona měly,“ líčila Karová. „Pokaždé, když nás zastavili, jsme s nimi bojovaly.“
V roce 1983 íránský parlament rozhodl, že ženy, které si nezakrývají na veřejnosti vlasy, mohou být potrestány 74 ranami. Později se přidal trest v podobě 60 dní ve vězení.
Úřady i přes hrozbu trestu s vynucováním pravidel dodnes bojují. Ženy jsou často viděny na ulici v oblečení, které neodpovídá normám. Některé nosí přiléhavé kabáty sahající do půli stehen a jasně barevné šátky shrnuté dozadu tak, že ukazují velkou část vlasů pod nimi.
‚Příliš erotické‘ boty
Rozsah toho, jak přísně jsou pravidla vynucována a jak tvrdý za jejich nedodržování hrozí trest, se proměňoval v závislosti na tom, který prezident byl u moci.
Ultrakonzervativní bývalý starosta Teheránu Mahmúd Ahmanídežád se snažil při své prezidentské kandidatuře v roce 2004 působit progresivně. „Lidé mají různé chutě a my musíme sloužit všem,“ řekl v televizním rozhovoru.
Ale krátce po jeho vítězství ve volbách v následujícím roce byla oficiálně zavedena Gasht-e Ershad, mravnostní policie. Do té doby byl povinný způsob oblékání dozorován neformálně prostřednictvím jinými vynucovateli práva a paramilitárními jednotkami.
Mravnostní policie je často kritizována veřejností pro svůj těžkopádný přístup. Ženy bývají zadrženy a propuštěny až poté, co pro ně přijde příbuzný, který se zaručí za to, že zadržená bude v budoucnosti ctít pravidla.
„Byla jsem zadržena i se svou dcerou poté, co jsme byly zastaveny na ulici kvůli naší rtěnce,“ řekla jedna žena z Isfalahu BBC. „Vzali nás na policejní stanici a poslali pro mého manžela, který musel podepsat, že nás nebude pouštět ven bez hidžábu.“
Další žena z Teheránu BBC řekla, že jí jedna z příslušnic mravnostní policie upozornila na její nevhodné boty a řekla jí, že mohou být pro muže „příliš erotické“. Následně ji příslušnice Gasht-e Ershad zatkla.
„Zavolala jsem svému muži a zeptala se ho, jestli mi může přinést jiné boty,“ řekla žena. „Potom jsem podepsala přiznání, že jsem nosila nevhodné oblečení, a nyní mám záznam v trestním rejstříku.“
Další svědectví, která ženy sdílely s BBC, popisují bití a další krutější tresty. Jedna z žen řekla, že jí policie při zadržení vyhrožovala tím, že jí dá na tělo šváby.
Ženy už v tom nejsou samy
Prezident Ebráhím Raísí, který byl zvolen minulý rok, podepsal 15. srpna rozkaz k posílení restrikcí. Nové regule zahrnují zavedení kamer pro sledování a pokutování odhalených žen nebo jejich odkazování na „poradenství“ a povinný trest vězení pro každého Íránce, který na internetu zpochybní hidžáb nebo zveřejní obsah vystupující proti mravním pravidlům.
Systém na rozpoznávání tváře chce Írán použít na kontrolu nošení hidžábu. Ženám ho ukládá zákon
Číst článek
Omezení vedla k nárůstu zatčení, ale také vyvolala nárůst počtu žen, které na sociálních sítích zveřejňovaly své fotografie a videa bez šátků. To ve dnech po smrti Amíníové jen zesílilo.
Masih Alinejadová, novinářka a aktivistka nyní působící v USA, říká, že protesty, které propukly od smrti Amíníové, jsou hluboce osobní.
V průběhu let vedla několik virálních kampaní proti zákonům o hidžábu, včetně #mystealthyprotest (volně přeloženo jako můj nenápadný protest) a mnozí, včetně vlády, ji považují za pomocnou sílu současných nepokojů.
Ženy si začaly sundávat šátky a mávat jimi ve vzduchu na sobotním pohřbu Amíníové v západním městě Saqez. V následujících dnech vyšly ženy do ulic po celé zemi a některé byly natočeny, jak zapalují své hidžáby, při tom je doprovázel jásot mužských demonstrantů.
„Když to udělaly, připomnělo mi to dobu, kdy lidé začali bourat berlínskou zeď, to je ten okamžik," řekla Alinejadová. „Co ve mně vyvolává velké emoce a naději, je, že je to poprvé, co tyto dívky nejsou samy. Nyní jsou v tom s nimi i muži.“
