Íránské úřady ženu zatkly 2. listopadu poté, co se pouze ve spodním prádle procházela ve venkovních prostorech teheránské univerzity Ázád. Její čin byl údajně reakcí na konflikt s milicemi Basídž.
Otevření léčebny pro ženy, které si sundávají hidžáb, oznámila Mehrí Tálebí Dárestáníová, ředitelka íránského úřadu pro ženy a rodiny. Mnohé Íránky a lidskoprávní skupiny oznámení pobouřilo.
„Režim si je vědom toho, že i malé shromáždění může přerůst v masovou demonstraci. Chybí mu příznivci a pro udržení moci nezná jinou možnost než šíření strachu," vysvětluje Mahmúd Amiry-Moghaddam.
Mladé Afghánky, které byly zatčeny za nesprávné nošení hidžábu, tvrdí, že byly ve vazbě vystaveny sexuálnímu obtěžování. Tyto zprávy se objevily jen několik dní před summitem OSN o Afghánistánu.
Případ mladé Íránky motivoval další ženy a dívky k vyjádření nesouhlasu se striktními pravidly. Vyšetření její smrti požadovali lidé i na demonstracích jinde ve světě, například v Londýně.
Případ připomíná úmrtí mladé Kurdky Mahsy Amíníové, která zemřela loni v září ve vazbě po zatčení mravnostní policií údajně kvůli tomu, že měla příliš volně nasazený hidžáb.
Exilová íránská organizace ochránců lidských práv Hengaw sídlící v Norsku zveřejnila snímek, na kterém je vidět mladá dívka Armíta Gerávandová, která leží v bezvědomí v nemocnici.
Je možné, že další protesty proti íránskému režimu přijdou znovu v září na výročí smrti Mahsy Amíníové. „Problémem těch minulých bylo, že je nikdo nevedl a lidé přestali chodit,“ říká Fatima Rahimi.
Ženy bez šátku budou identifikovány pomocí kamer, načež obdrží varovnou sms, která je bude informovat o důsledcích jejich chování. Opatření má za cíl „předcházet odporu proti hidžábovému zákonu“.
Íránské ženy si na veřejnosti musejí šátkem zakrývat vlasy a dekolt od islámské revoluce z roku 1979. Stále více žen však nosí odhalené vlasy od loňského úmrtí 22leté Íránky Mahsy Amíníové.
Elnaz Mohammadiovou v neděli propustili z vazby na kauci. Její zadržení následovalo krátce po zadržení dalších tří íránských novinářek, které policie v Teheránu odvedla krátce po sobě, během 48 hodin.
Video tančícího páru se na sociálních sítích začalo šířit ještě před tím, než snoubence zatkla policie. Oba mají bezmála milion sledujících na Instagramu. Teď byli odsouzeni na 10,5 roku do vězení.
V souvislosti s protivládními protesty v Íránu popravili už v prosinci dva muže. Při jedné z poprav byl muž veřejně oběšen ze stavebního jeřábu jako odstrašující příklad ostatním.
„Případ Amíníové zasáhl Íránce tím, že šlo o mladou ženu, která byla v Teheránu jen jako turistka. Mnozí v ní viděli svou dceru či sestru,“ říká Jasmin Ramseyová z Centra pro lidská práva v Íránu.
Cílem této mise bude shromáždit a analyzovat fakta dokazující porušování lidských práv při protivládních demonstracích. Návrh předložily Německo a Island.
„Elnaz je hrdinka, Elnaz je hrdinka,“ skandovaly davy lidí na teheránském letišti. Vítaly sportovní lezkyni Elnaz Rekabiovou, která na víkendovém závodě v Jižní Koreji soutěžila bez povinného hidžábu.
Třiatřicetiletá lezkyně svým gestem podpořila sílící protesty v Íránu. Britská stanice BBC později oznámila, že zdroje blízké Rekabiové tvrdí, že se jim sportovkyni od neděle nepodařilo kontaktovat.
„Íránský režim vybudovali dědové, kteří svrhli. Pomáhali jim s tím synové. Ale vnuci a vnučky dnes revoltují proti tomu, co jim jejich rodiče a prarodiče nechali,“ upozorňuje Břetislav Tureček,
Podle Reuters je to jeho zatím nejrazantnější výrok namířený k demonstrantům. Při pátečních střetech přišel o život jeden příslušník revolučních gard a jeden člen dobrovolných oddílů basídžů.
Shazují hidžáby, stříhají si vlasy, šlapou po fotkách duchovního vůdce země a ukazují mu prostředníček. Statečné ženy Íránu. A nejen ty. Za co Íránci bojují?
„Jakmile o sobě žena nemůže rozhodovat sama a namísto žen rozhodují duchovní či politici, je to vždy špatně a je jen otázkou času, kdy se proti tomu ve společnosti vzedme odpor,“ říká česká muslimka.
„Protesty proti zahalování už přešly i do ulic, a to nejen během těch současných demonstrací. Tohle je už například něco, co by s vámi svobodomyslnější Íránky probíraly i veřejně,“ soudí novinářka.
Smrt Amíníové vyslala do ulic mnoho protestujících, nejen v jejím rodném íránském Kurdistánu, ale i na řadě jiných míst, včetně metropole. Objevovala se i otevřeně politická hesla o svržení režimu.
„Situace je v Íránu dlouhodobě velmi napjatá. Íránci už toho mají opravdu dost a frustrace se začíná projevovat i prostřednictvím demonstrací,“ říká politolog a bezpečnostní analytik Josef Kraus.