Hidžáb je v Íránu mocenský nástroj, tvrdí novinářka Engelová. Podle ní je určen k šikaně žen
Íránský režim čelí nejrozsáhlejším protestům za poslední roky. Odstartovala je smrt Mahsy Amíníové, která za stále nevyjasněných okolností zemřela po zatčení mravnostní policií kvůli porušení pravidel pro nošení pokrývky hlavy. Podle novinářky Terezy Engelové je nucené nošení hidžábu pro režim symbolem moci a dokladem, že lidem může vnutit svou vůli.
„Je to mocenský nástroj, který používají primárně k šikaně žen, ale vlastně i celé společnosti. Na prvopočátku kvůli smrti Amíníové demonstrovaly především ženy, dnes v podstatě celá společnost. Také hesla už nejsou jen o tom, že se chtějí zbavit hidžábu, ale jsou především o svobodě,“ popisuje.
Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby. Hostem je Tereza Engelová ze serveru Hlídací pes
Mravnostní policie byla založena v roce 2004, přičemž muže v černých turbanech postupem času nahradili policisté v uniformách, kteří ve vymáhání pravidel značně přitvrdili.
„Je to umělá zaměstnanost pro řadu lidí, kteří se živí šikanováním těch ostatních. Musí vykazovat počty lidí, které denně osloví a napomenou,“ dodává novinářka, která sama zažila napomenutí kvůli odhaleným prstům v sandálech.
Íránská společnost je podle ní, pokud jde o zahalování, rozdělená: pro některé vrstvy společnosti má hidžáb pevné opodstatnění, pro zejména vzdělanější Íránce ale není ani z hlediska víry podstatný.
24:01
Mahsa Amíníová není první obětí íránské mravnostní politiky. K podobným zločinům dochází desítky let
Číst článek
„V porovnání s okolními zeměmi jsou íránské ženy vzdělané, školství obecně funguje dobře. Íránská společnost je velmi hrdá, je zde pocit výjimečnosti, že nejsou Arabové. Když tam jezdíte jako turista, tak máte pocit, že ti lidé jsou – možná to bude znít divně – evropštější,“ zamýšlí se.
Potěmkinova vesnice
Otázka zahalování a nošení hidžábu je častým leitmotivem demonstrací, značná část společnosti je ale také frustrovaná kvůli špatné ekonomické situaci, sílícímu suchu a nedostatku vody, kvůli čemuž se zejména chudší vrstvy stěhují do měst, kde ale obtížně hledají práci vzhledem k vysoké nezaměstnanosti.
Režim se snaží problémy popírat a je stále brutálnější, to se projevuje i zvyšujícími se počty poprav a zatýkáním politických vězňů. „Je to velká Potěmkinova vesnice, lidé už nevěří téměř ničemu, co tvrdí státní televize,“ vysvětluje novinářka s tím, že lidé sice na veřejnosti přísná pravidla dodržují, ale doma na režim nadávají.
Rozměr protestů v Íránu nikdo nečekal, použití armády ale nechce ani jedna strana, míní politolog
Číst článek
„Za zdmi domova se s vámi baví poměrně otevřeně. Ale jak vidíme, protesty proti zahalování už přešly i do ulic, a to nejen během těch současných demonstrací. Tohle je už například něco, co by s vámi svobodomyslnější Íránky probíraly i veřejně,“ soudí novinářka.
Vedle hesla „ženy, život, svoboda“ už na demonstracích zaznívají i volání po smrti nejvyššího duchovního vůdce země ajatolláha Alího Chameneího.
„To je člověk, kterému už věří málokdo. Samozřejmě lidé závislí na režimu, členové revolučních gard nebo mravnostní policie při tom režimu budou stát. To je podobné jako u nás v dobách komunismu, jsou to lidé, které ten aparát živí. Ale většinová společnost volá po změně,“ uzavírá Engelová.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
