Trumpův plán je proizraelský, Palestina ale může zůstat sama. Už není téma číslo jedna, říká analytička
- Nezávislá Palestina po boku Izraele. Takový je ve zkratce mírový plán, který v úterý představil americký prezident Donald Trump. Zatímco Izrael vizi přijal, Palestinci ji odmítli.
- Podle odbornice na Blízký východ Ireny Kalhousové závisí úspěch plánu na postoji arabských zemí, ale i výsledku nadcházejících voleb v Izraeli.
- „Palestinci byli vždy zvyklí, že izraelsko-palestinský konflikt byl pro země Blízkého východu téma číslo jedna. Nyní se ale pozornost soustředí na dění v Iráku, Íránu, válku v Sýrii – je mnohem víc témat, která jsou pro region zásadnější,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Na mírových plánech, které měly vést k řešení izraelsko-palestinského konfliktu, si mnozí státníci v minulosti vylámali zuby. Prezident Trump nyní přichází s novým plánem, který sám označuje za „šanci století“? Může takovou šancí skutečně být, nebo se Trump se svým plánem postaví do řady předešlých neúspěšných iniciativ?
To je v tuto chvíli ta nejtěžší otázka. Začala bych tím, v čem je Trumpův plán v porovnání s ostatními jiný. Na Trumpově plánu je v uvozovkách „šokující“, že bourá určité tabu, na němž předchozí plány stavěly – palestinský stát vznikne na sto procentech Západního břehu Jordánu za příslibu toho, že některé židovské osady zde výměnou za určité území zůstanou zachovány.
Trump narýsoval mírový plán. Navrhuje vytvoření nezávislé Palestiny po boku Izraele
Číst článek
Trump ale mnohem víc zohledňuje to, že za poslední desítky let se situace výrazně změnila. Vznik palestinského státu proto vidí na území, které je mnohem menší. A teď je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně. Pro Palestince je to na první pohled nepřijatelné, na druhou stranu je to ale staví do určité reality.
Na plánu je zajímavá i druhá věc. Zdá se, že arabské země – mluvím hlavně o státech Perského zálivu, ale také o Egyptu, které většinou tlačily na Palestince, aby od mírového plánu chtěli víc – už jsou palestinskou otázkou unavené a zajímají se o zcela jiné problémy v čele se sílícím vlivem Íránu. Chtějí proto, aby se tato otázka co nejdříve vyřešila, a možná budou na Palestince tlačit, aby přijali alespoň něco, než aby to zase odmítli a pokračovali v konfliktu, který nehraje zrovna v jejich prospěch.
Právě to může být pro úspěch, či pohřbení plánu rozhodující?
Úspěšnost plánu bude záviset na dvou věcech. Palestinské vedení je – i věkově – velice staré a desítky let mentálně zaseklé na tom, že víceméně odmítlo všechno, co mu kdo předložil. Zaprvé tedy bude záležet na tom, jestli bude připraveno se k tomu postavit jinak než v minulosti. Já si ale myslím, že nebude.
Závisí to ale také na izraelské straně. Plán se jeví jako extrémně proizraelský, na druhou stranu pro izraelskou pravici, které dává jasně najevo, že je na koni, je představa vzniku palestinského státu do určité míry nepřijatelná. Například ze strany osadníků tak slyšíme: „Anektujme palestinské území, ale samostatný stát v žádném případě.“
Bude tedy záležet na tom, jestli Izraelci budou respektovat, že se rozšiřování osad zastaví a nebudou stavět tam, kde by palestinský stát měl podle Trumpovy mapy být.
Dělení Jeruzaléma?
Za silně proizraelský plán označuje i řada komentátorů. Z mapy zveřejněné Bílým domem vyplývá, že jen zhruba 70 procent Západního břehu Jordánu má být palestinských, zatímco asi 30 procent má připadnout Izraelcům. Znamenalo by tedy přijetí mírového plánu znevýhodnění Palestinců?
Opět záleží na tom, jak se to díváte. Pokud by vznikl palestinský stát – i na území menším, než si oni sami představovali – konečně by se naplnila palestinská touha po státu, i když za cenu kompromisu.
Jestli se na to budeme dívat maximalisticky, lze říct, že to je málo. Území budoucího státu by za těchto podmínek bylo menší, než chtěli. Východní Jeruzalém by se stal jejich hlavním městem, ve skutečnosti by ale nešlo o východní část starého Jeruzaléma. Trumpův mírový plán zároveň nemluví o návratu uprchlíků. Všichni ale vědí, že Izraelci třetí, čtvrtou generaci Palestinců nikdy nepřijmou. Záleží tedy na tom, jak se k tomu postaví.
Trump v zahraniční politice volí nové extrémy. Jeho nástupce to bude mít těžké, říká Obamův poradce
Číst článek
Jak už jste naznačila, americký mírový plán pro Blízký východ počítá s tím, že hlavní město palestinského státu bude v Abú Dísu na východě Izraele. Můžete Abú Dís popsat?
Je to takové předměstí Jeruzaléma, které je převážně arabské a od Jeruzaléma ho navíc dělí bezpečnostní bariéra. Původní palestinská představa ale byla taková, že součástí jejich části Jeruzaléma bude i stará část města. To se podle plánu ale nenaplní – Trump jasně řekl, že Jeruzalém zůstane nerozděleným městem. Palestincům tedy nabízí část, která už je rozdělená a není součástí města samotného. To je trochu zvláštní.
Právě to, že Jeruzalém má podle představ Trumpa zůstat nedělitelným hlavním městem Izraele, Palestincům vadí asi nejvíce. Dá se v této otázce najít nějaký kompromis, který by byl přijatelný pro obě strany?
To je extrémně komplikované. Představte si, že by mělo dojít k rozdělení například Londýna nebo Prahy. Jedním z problémů je nicméně symbolický význam. Pro Židy a judaismus jako takový je Jeruzalém nejdůležitější symbol náboženství. Je proto těžké si představit, že by se měli vzdát části území tohoto města. Zároveň je to ale třetí nejdůležitější město pro muslimy, i oni tak mají k Jeruzalému velice silnou vazbu.
Pak je tu ale praktická rovina. Město je propojené, jezdí tam MHD, tramvajová linka propojuje východní a západní Jeruzalém, bylo by proto velice složité ho rozdělit hranicemi nebo nějakými checkpointy. Na druhou stranu je pravda, že ve východní části starého Jeruzaléma žijí Palestinci a je celkově zcela odlišná od židovské části města, není mezi nimi ale žádná bariéra. Nedovedu si představit, jak by takový kompromis vypadal.
Palestinci mohou zůstat sami
Před úterním zveřejněním plánu Trump v Bílém domě jednal s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem i lídrem opozice Bennym Gancem, palestinská strana ale chyběla. Média píší, že palestinští lídři setkání bojkotují, oni sami před dvěma dny tvrdili, že na jednání ve Washingtonu nebyli pozváni. Dá se určit skutečný důvod palestinské absence?
Když nastoupil Trump do Bílého domu, zdálo se, že komunikace mezi Palestinci a Amerikou bude pokračovat – (předseda palestinské samosprávy Mahmúd) Abbás byl v Bílém domě a vztahy se jevily velice dobře. To se ale změnilo.
Kdo je Irena Kalhousová?
Je ředitelkou Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, kde také přednáší. Specializuje se na Izrael, Blízký východ a vztahy zemí strední Evropy s Izraelem. Je držitelkou doktorátu z London School of Economics. Vystudovala Evropská studia na univerzitě v Cambridge a politologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Zlomem se před dvěma lety stalo hlavně rozhodnutí Bílého domu o přesunu ambasády do Jeruzaléma. Palestinci přerušili s Američany diplomatická jednání a situace pak eskalovala tím, že Spojené státy uzavřely palestinskou diplomatickou misi ve Washingtonu a zastavily finanční pomoc směřující do Palestiny.
Od té doby mezi nimi diplomatické vztahy v podstatě neexistují. Podle toho, co jsem slyšela, Abbás odmítl s Trumpem mluvit, ale jak moc se americký prezident snažil se s ním spojit, to samozřejmě nevím. Zůstává ale faktem, že Palestinci Trumpa poslední dva roky označují za šílence, klauna a jejich vztahy nejsou dobré.
Jak moc snižuje důvěryhodnost Trumpovy iniciativy právě absence Palestinců o jednacího stolu?
Samozřejmě hodně. Pokud se jedná o vás bez vás, není to dobře. Myslím, že Američani se snažili palestinskou neúčast řešit jednáním s arabskými zeměmi. Jak už jsem řekla, tohle je pro mě jeden z nejzajímavějších momentů současné situace na Blízkém východě vůbec. Palestinci byli vždy zvyklí, že izraelsko-palestinský konflikt byl pro země Blízkého východu téma číslo jedna. Politici toho různě využívali a zneužívali, ale teď už to tak není.
Pozornost se soustředí na dění v Iráku, Íránu, válku v Sýrii – témat, která jsou pro region zásadnější, je mnohem víc. Myslím si navíc, že arabské země přehodnocují vztah k Izraeli. Je jasné, že Izrael v regionu zůstane a může pro ně být i užitečný, zejména v boji proti vlivu Íránu. Tuto skutečnost Palestinci neodhadli. Neuvědomili si, že něco takového může stát. Je dost možné, že arabské státy řeknou: „My Trumpův plán bereme.“ Pak to bude pro Palestince těžší, protože zůstanou opravdu sami.
‚Plán od developera‘
Jak náročné – i finančně – by bylo Trumpův plán vůbec zrealizovat? Počítá se s budováním a rekonstrukcí mnoha kilometrů silnic, tunelů i mostů. Znamenal by plán pro Izrael vysoké náklady, nebo naopak ekonomickou příležitost, díky které by získali i řadu pracovních míst a investic?
Pokud se na ten 80stránkový text podíváte, politika zabírá asi jen 30 stran. Při pohledu na zbylou část to vypadá, že plán psal nějaký developer. Důraz na ekonomický rozvoj a výstavbu nové infrastruktury je opravdu velký, Izrael ale nebude tím, kdo to zaplatí. Jde o 50 miliard dolarů, o kterých se mluvilo na ekonomické konferenci před několika měsíci (plán investic pro Blízký východ v hodnotě 50 miliard dolarů Bílý dům představil loni v červnu – pozn. red.).
Měl by vzniknout fond, do něhož by měly investovat zejména bohaté arabské země, možná částečně také Amerika, a z něho by se tohle všechno postavilo. Právě to má být také hlavní motivací pro Palestinu – plán jí má přinést obrovský ekonomický boom. V textu je vyjmenované, o kolik poroste HDP, jak se sníží nezaměstnanost a podobně.
25:37
Plán na anexi části Západního břehu je populismus, Netanjahu je ve svízelné situaci, říká analytik Tureček
Číst článek
Problém je, že slíbené finanční dotace pro Palestince státy velmi často nesplnily. Je tedy otázka, zda by se vůbec podařilo dát tak velkou sumu peněz dohromady. Palestinská samospráva navíc trpí obrovskou korupcí a nemyslím si ani, že by sami Palestinci byli sami schopni něco tak obrovského zorganizovat. Zřejmě by musel nastoupit nějaký mezinárodní tým, který by s tím pomohl.
Jaké mohou být následky Trumpova plánu? Může se za už tak napjaté situace stát dalším přilitím oleje do ohně, které povede k prohloubení napětí v regionu?
Myslím, že Palestinci nebudou úplně hloupí, aby rozjeli nějakou velkou protestní vlnu před izraelskými volbami (předčasné – od loňského dubna už třetí – parlamentní volby se v zemi odehrají začátkem března – pozn. red.). Vědí, že by tím zajistili Netanjahuovi vítězství a jakékoliv takové napětí by jen přihodilo hlasy pravici.
Pak ale bude velice zajímavé, jak volby dopadnou. Jestli vznikne koalice, která bude pravicová, nacionalistická a pro-osadnická, myslím, že přikročí k anexi území a je otázka, jestli bude respektovat těch 70 procent území – že tato část už je skutečně Palestina. Naopak Benny Ganc nebo nějaká umírněnější vláda by se snažila na základě Trumpova návrhu vyjednávat s Jordánskem, Egyptem i Palestinci, aby se plán začal nějakým způsobem realizovat.
Je jasné, že se proti plánu postaví Hamás, Abbás a je jen otázka, jestli se jim napětí podaří držet pod kontrolou. Do voleb se o to určitě pokusí, co bude pak, těžko říct.
