Jak významný je samotný vznik tohoto fondu? Byť se v závěrečném dokumentu nepíše o konkrétních sumách, ani o tom, kdo bude peníze poskytovat.
Je to určitě významný výsledek. Už před začátkem summitu se ostatně očekávalo, že to bude hlavní téma, protože současný svět je charakterizován nejen tím, že katastrofálně stoupají emise skleníkových plynů a nebezpečí velmi vážných dopadů klimatické změny neustále roste. Ostatně generální tajemník OSN António Guterres to ve svém úvodním projevu velmi dramaticky zdůrazňoval. Ale ten svět je charakterizován také velkými nerovnostmi mezi bohatými a chudými zeměmi. Takže tento závěr je jednoznačně možno uvítat.

Jednání se výrazně protáhla. Rozhovory skončily v noci a dlouho to nevypadalo, že vůbec k nějaké dohodě dojde. A vznik fondu nejdřív blokovaly Spojené státy a Evropská unie byla podle pozorovatelů také zdrženlivá. Co vlastně na tomto nástroji bohatým zemím podle vás vadilo?
Spojené státy jsou známy tím, že se k podobným návrhům stavějí většinou skepticky, protože mají zásadu, že když se k něčemu zavážou, tak to potom opravdu musí plnit, že to není jenom nějaká fráze. Ale právě Spojené státy v posledních okamžicích summitu nakonec samy na tuto dohodu přistoupily. Jsem přesvědčen o tom, že právě postoj Spojených států byl klíčový.

Evropská unie vždycky tyto věci podporovala, i když jak správně říkáte, není vůbec jasné, jak konkrétně bude tento fond vypadat, jaké bude mít detaily. A víme dobře, že ďábel je skryt v detailech.

Myslíte si, že konference jako celek zůstala významně za očekáváním, mimo jiné i v tom, že se nezmiňuje o konci ropy a zemního plynu?
To je velká otázka, jak historie posoudí význam této konference. Za sebe bych řekl, že v současné době je po stránce klimatu a po stránce všech otázek energetiky a podobně situace ve světě velmi kritická, velmi nepříznivá. A že se tedy dospělo k takovémuto závěru, tak byť je to zatím v podstatě první krok, tak to považuji za úspěch.

A k samotným závazkům na snižování emisí. Třeba místopředseda Evropské komise Frans Timmermans označil dohodu za nedostatečnou. Podle něj nenutí velké emitenty skleníkových plynů vynakládat dostatečné úsilí na to, aby rychleji snižovali emise. Má pravdu?
Ano, do velké míry ano. Evropská unie, jak víme, je světovým příkladem. A já pevně doufám, že svět se bude postupně tímto příkladem řídit, jako to ostatně dělal v mnoha jiných věcech.

Takže ano, je to zatím nedostatečné, zejména ze strany těch největších emitentů. Ale na druhé straně vidíme, že Čína tolikrát skloňovaná v tom negativním slova smyslu, se přece jenom v této věci mění. A její závazky, dokonce i plnění těchto závazků, je rozhodně na vzestupné úrovni.

Když mluvíme o těch největších emitentech, tak k nim samozřejmě patří také Spojené státy. V poslední době se opravdu jejich politika změnila, už zdaleka není Trumpova éra takového napůl popírání změny klimatu. Spojené státy se teď nedávno zavázaly tomu věnovat a už tu mají zákon. Čili není to nějaký závazek do větru, že budou výrazně podporovat všelijaká dekarbonizační opatření a obnovitelné zdroje energie a podobně.

Tomáš Pavlíček, ako Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít