Přeživší z Bataclanu: Dělal jsem mrtvého a odplazil se bočním východem. Na koncerty chodím dál
Byl to pro něj 799. hudební koncert. Nakonec při něm jen těsně unikl smrti. Pomohla mu přitom myšlenka na jeho malého syna. Cédric Rizzo byl před šesti lety v pařížském hudebním klubu Bataclan. Skupina teroristů v něm zabila skoro 90 lidí. V sobotu si Francouzi připomínají přesně šest let od pařížských atentátů.
Jiný hudební klub, jiná skupina, ale stejná radost z hudby a ze setkávání se s přáteli. „Hudba je pro mě velmi důležitou součástí života. Zajdu občas i na tři koncerty týdně,“ říká pro Radiožurnál Cédric Rizzo. Na hudební koncerty nezanevřel. Na prvním byl jen pár dní po útoku v Bataclanu před šesti lety. Pravidelně chodí například do klubu La Maroquinerie na severovýchodě Paříže.
Francie si v sobotu připomene útok na Bataclan. Jak na neštěstí vzpomíná jeden z přeživších?
„Můj jediný blízký člověk, který ten večer zemřel, pracoval právě tady v klubu Maroquinerie a jmenoval se Thomas Duperron. Byl programovým pracovníkem a zemřel na následky zranění. Je to jeden z důvodů, proč mám k tomuto hudebnímu klubu takový vztah,“ vysvětluje Rizzo.
I přes to, že se Rizzo na koncerty dokázal po teroristických útocích rychle vrátit, rozhodně prý nemůže říct, že je to pro něj uzavřená kapitola. Scény z večera z 13. listopadu roku 2015 se mu stále vracejí.
„Všechno začalo asi ve tři čtvrtě na deset. Zaslechli jsme výbuchy, které se ozývaly ze zadní části koncertní haly. Lidé si začali lehat na zem. Kapela utekla ze scény. Chvilku jsem si říkal, jestli to nemůžou být petardy nebo ohňostroj. Pak jsem ale pochopil, že se děje něco vážného,“ vzpomíná Rizzo.
‚Nejdřív stříleli do vzduchu‘
Lidé začali křičet a krátce na to Rizzo poprvé spatřil tři ozbrojené muže. „Nejdřív stříleli do vzduchu. Potom ale začali mířit na lidi kolem sebe. Ležel jsem na podlaze, nehýbal se a dělal mrtvého. Bál jsem se, že mě zastřelí. Přitom všem jsem myslel na svého syna, kterému byly tehdy tři roky. Říkal jsem si, že jestli ho chci znovu vidět, musím něco vymyslet a dostat se ven,“ líčí.
Strůjci teroristických útoků na pařížské kluby se postaví před soud. Proces začne výčtem 1765 žalujících
Číst článek
To se mu nakonec podařilo. Doplazil se až k únikovému východu vlevo od pódia a schodištěm se dostal na ulici, kde byla spousta lidí. Začal utíkat. Později si zavolal taxíka a nechal se odvést na nejbližší policejní stanici, která byla u nádraží Gare de Lyon asi deset minut jízdy autem. Nejdřív ho nechtěli pustit, ale nakonec se dovnitř přece jen dostal.
„Policista si mě změřil pohledem od hlavy až k patě. Až potom jsem pochopil, co tím pohledem myslel. Byl jsem potřísněný krví, jak jsem se plazil kolem zraněných a mrtvých. Zhruba za hodinu jsem jim vysvětlil všechno, co jsem viděl. Nebyli na to vůbec připravení. Byli ve stresu, dívali se na zprávy a nevěděli, co mají dělat,“ vypráví Rizzo.
První noc spal sám
První noc strávil sám ve svém bytě. Spal jenom tři hodiny. Hned ráno si pustil televizi, aby zjistil, co se stalo. Dnes se Rizzo nevyhýbá ani akcím v Bataclanu. „Pokaždé, když jdu do Bataclanu, tak na to všechno myslím. Stejně tak jako ostatní diváci a kapely. A to i bez toho, aby o tom někdo mluvil. Je to v obecném podvědomí nás všech,“ tvrdí.
Rizzo si vzpomínku na nešťastný večer nechal vytetovat. „Tady mám číslovku 799 podle pořadí koncertu Eagles of Death Metal v Bataclanu a kolem nápisy: mír, láska a Death Metal – to jsou hesla této kapely. Na druhém předloktí mám symbol Paříže a atentátů a na stehně obrázek, který Banksy namaloval na dveře Bataclanu a který byl později ukradený.“
Rizzo o tetováních mluví jako o estetických jizvách – všechny špatné vzpomínky prý uchovává v hlavě.
47letý muž už byl svědčit u pařížského soudu s radikály obžalovanými z pařížských teroristických útoků před šesti lety. Podle něj ale další viníci zůstávají nepotrestaní. „Obžalovaných je zhruba patnáct lidí. Jsou to ale jenom pěšáci a vykonavatelé. Není tam nikdo z vedení, nikdo, kdo ty útoky financoval nebo organizoval,“ míní.
Rizzo v sobotu uctí památku kamarádů přímo u hudebního klubu Bataclan. Bude s ním prý i jeho rodina. Jeho dnes už devítiletý syn, který mu nepřímo pomohl z Bataclanu utéct, o atentátu stále nic neví. Až se ho ale zeptá, tak mu prý řekne, aby se na koncerty nebál chodit.
