Mapa vzdělávání: kde je bída, tam jsou propadlíci. Výjimky vzešly z učitelského nadšení, stát tápe
Na školní výsledky má zásadní vliv míra chudoby v obci, potvrzuje nová analýza. Základní vzdělání se v Česku potýká s paradoxním problémem: čím větší pomoc děti od školy potřebují, tím těžší pro ni bývá dostat se k penězům.
Pětkrát víc propadlíků a čtyřikrát víc dětí, které nedokončí devátou třídu. Takový je rozdíl mezi pětinou obcí s nejslabšími školními výsledky a pětinou těch nejúspěšnějších. Vyplývá to z nové analýzy Mapa vzdělávání, kterou ve středu vydala agentura PAQ Research.
„Úspěch ve vzdělávání u nás stále záleží nejvíc na tom, jak se narodíte – v jakém regionu a do jak vzdělané a bohaté rodiny,“ komentuje pro server iROZHLAS.cz ředitel agentury a jeden z tvůrců výzkumu, sociolog Daniel Prokop.
Mapa vzdělávání porovnává data ze všech 206 obcí s rozšířenou působností. Na jedné straně shrnuje socioekonomické ukazatele: podíl lidí v exekuci a v bytové nouzi, počet vyloučených lokalit nebo míru nezaměstnanosti. Na druhé straně hodnotí úspěšnost základních škol: kolik procent žáků základních škol propadá, kolik jich ukončí povinnou školní docházku dřív než v 9. třídě a kolik hodin průměrný žák zamešká.
Vzdělávací problémy jsou podle analýzy častější v regionech zatížených sociálními problémy, tedy v Ústeckém a Karlovarském kraji.
Nerovnosti ve vzdělávání se ale nedaří překonat ani v některých bohatších obcích. Například v periferiích Plzeňského či Jihočeského kraje, obecně v menších městech vzdálených od centra jinak prosperujícího regionu. Tyto rozdíly podle Prokopa vytváří v řadě míst Moravskoslezska nebo Liberecka naprosto odlišné vzdělávací světy hned vedle sebe.
„Obce patřící mezi nejlepší ve vzdělávání v celé republice sousedí s částmi, které jsou nejslabší. Nerovnosti ve vzdělávání jsou opravdu mikroregionální problém, rozesetý napříč republikou,” říká Prokop.
Česko už dříve vyšlo z mezinárodních srovnání jako země, kde socioekonomické podmínky ovlivňují školní úspěchy dětí mimořádnou měrou. Na nerovnosti v přístupu ke vzdělání dlouhodobě upozorňují i zástupci České školní inspekce.
„Najednou vidíme, že je Česká republika hrozně různobarevná, přestože jsme spíše menší země. Socioekonomické podmínky doléhají na žáky více než ve vzdělávacích systémech okolních zemí. Je to příležitost zamyslet se nad tím, jak konkrétně jim pomáhat,“ říká pro server iROZHLAS.cz Tomáš Zatloukal, ústřední školní inspektor.
Rozpad rodiny
V pětině obcí s nejslabšími výsledky nedokončí základní školu devět procent žáků, dvojnásobek celorepublikového průměru. Podle sociologů má tento neúspěch hned několik příčin. Nejvýraznější z nich je destabilizující chudoba rodin.
„Nejde jen o nedostatek peněz na účtu, ale také o související stres a nestabilitu, která může vést až k rozpadu rodiny,“ vysvětluje Prokop. Sociální problémy spojené s předlužením a bídou podle něj nechává veřejná správa na rodiny dopadnout tak, že je úplně rozloží.
,Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku
Číst článek
V některých obcích je podle šetření PAQ Research až 35 procent rodičů v exekuci. Dětem chybí zázemí a v mnoha případech i motivace dosáhnout vyššího vzdělání, než jaké mají jejich příbuzní. Zaměstnanci škol tam často fungují nejen jako pedagogové, ale i jako neoficiální sociální pracovníci. Nechávají děti ve škole vypracovat domácí úkoly, zařizují jim bezplatné obědy.
„Nemůžeme zatěžovat školy tím, že budou řešit sociální situaci rodin žáků. Jenže pokud dítě nedochází do školy, nemá možnost pracovat na úkolech doma nebo nemá peníze na obědy, škola to řešit musí,” říká pro server iROZHLAS.cz Jan Mušuta, ředitel odboru řízení a podpory regionálního školství při ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy.
Ačkoliv ministerstvo vytyčilo zmírnění důsledků nerovností jako jeden ze dvou pilířů Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, prozatím je řeší jenom ve dvou nejvíce postižených regionech: na Ústecku a Karlovarsku. Konkrétně spoluprací s 59 školami, kterým nabízí poradenství či vzdělávání učitelského sboru.
To by se mělo změnit. „Národní plán obnovy vyčleňuje na následujících pět let dvě miliardy korun, které by měly pozvednout socioekonomicky slabší regiony ve všech krajích,“ říká Mušuta.
Konkrétní využití peněz podle něj zůstane v rukou jednotlivých státem podporovaných škol, kterých by mělo být až 400. „Pokud zaznamenají nízkou docházku, peníze mohou využít k navázání kontaktu s rodinou či na svoz žáků do škol,“ nabízí příklady.
Pusté periferie
Se sníženou úspěšností žáků na školách se podle sociologů potýkají i některé venkovské oblasti, které exekuce a sociální vyloučení tolik netrápí. Například menší obce na Vysočině či v Jihomoravském a Zlínském kraji mají omezené možnosti při náboru školních psychologů či sociálních pracovníků.
„Problém tam může být i v tom, že část rodičů vozí děti do větších měst, což opět podporuje vylidnění periferií. Ty pak například nedokážou dostatečně podporovat volnočasové aktivity, které přitom mohou mít na vyrovnávání nerovností zásadní vliv,“ popisuje sociolog Prokop.
Ve většině míst vzdělávací problémy odpovídají sociální situaci. „O Karlovarském kraji se hovoří jako o regionu, kde vzdělání zaostává v porovnání se zbytkem republiky nejvíce. Situace v kraji ale pouze odpovídá problémům, které se v něm vyskytují,“ říká Prokop.
Neznamená to však, že by o úspěchu nebo neúspěchu žáků rozhodovala výhradně prosperita regionu. Devět procent obcí s rozšířenou působností vychází ze srovnání lépe, než by podle socioekonomických ukazatelů mělo. Naopak šestina obcí vykazuje vyšší neúspěšnost vzdělání, než jakou by napovídala data. Záleží totiž i na tom, jak se konkrétním školám daří znevýhodněným dětem pomáhat.
Jednou z obcí úspěšně vzdorujících papírovým předpokladům je dvacetitisícový Krnov v Moravskoslezském kraji. „Děti ze sociálně slabších rodin rozmísťují do všech škol ve městě, aby nedávali zátěž jen na jednu. Podpůrné a nízkoprahové aktivity navíc udržují děti v kontaktu se střední třídou, která může mít vyšší aspirace. Dbá se na účast dítěte ve vyučování. Pokud nepřijde ráno do školy, sociální pracovník ihned kontaktuje rodiče,“ popisuje Prokop.
Mapa vzdělávání
Výzkumníci PAQ Research pod vedením Daniela Prokopa mapu připravili ve spolupráci s Nadací České spořitelny, na výzkumu spolupracují s analytiky České školní inspekce a s projektem Partnerství 2030+. V následujících měsících budou mapu obohacovat o informace o personálním zajištění škol, předškolní výchově a dalších výsledcích.
Kombinace takových opatření vede k tomu, že základní školu v Krnově nedokončí 4,8 procenta dětí. To je jen mírně nad celorepublikovým průměrem, zato výrazně pod výsledky srovnatelných obcí.
Oslovení odborníci se shodují, že nejvíc záleží na individuálním přístupu učitelů a vedení školy. „Hledáme společné znaky škol úspěšně pracujících i v obtížnějších podmínkách. Klíčovou roli sehrávají jejich ředitelé, kteří mohou významně podporovat pedagogy, dát jim vizi a tak dosáhnout toho, že žáci naplno využijí svůj potenciál,“ doplňuje ústřední školní inspektor Zatloukal.
Tomu odpovídá i zkušenost Marie Gottfriedové, ředitelky základní školy v Trmicích na Ústecku. „Jde o to, jestli škola vystupuje spíš jako úřad, který si klade podmínky a má k žákům a jejich rodinám očekávání, anebo víc jako služba, která podmínky vytváří a jde žákům naproti,“ míní.
„Nabízíme doučování už v okamžiku, kdy začínáme registrovat vzdělávací mezery. Děti mají možnost splnit si domácí úkol ještě ve škole. Některým žákům půjčujeme pomůcky. Rodiče můžou pravidelně navštěvovat výuku, aby viděli, co a jak ve škole děláme, a mohli podpořit dítě v domácí přípravě. Jsou to velmi jednoduché recepty, které mají při troše dobré vůle velké výsledky,“ vyjmenovává některá z opatření na škole.
Nerovnosti rovným dílem
Mapa vzdělávání ukazuje i na místa, kde mají naopak ve školách víc problémů než ve srovnatelně situovaných obcích. V Neratovicích, Přelouči nebo České Třebové jsou podmínky v rodinách relativně přívětivé, školní statistiky tomu ale neodpovídají.
Důvodem může být podfinancovanost obcí. „Mohou to být již zmíněné periferie, ve kterých chybí učitelé, služby. Často jsou hlavním důvodem peníze,“ říká Prokop. A zmiňuje zásadní paradox: obce zasažené hlubokou chudobou dostávají od státu v průměru na žáka méně peněz než ty bohaté.
3:15
Odlišná kvalita jarní online výuky? ‚Rozdíly mezi žáky jsou vždycky, nevidím v tom tragédii,‘ říká učitelka
Číst článek
„I kdyby bylo financování zcela rovné a každá škola dostala stejně, pořád by to nebylo správné. Podmínky některých škol jsou složitější. Budeme se snažit navrhnout systémové řešení na základě Národního plánu obnovy, aby znevýhodněné školy dostávaly více,“ informuje Mušuta z MŠMT.
Školy jsou placené svými zřizovateli, u základních to bývají právě obce. Ty ze svého rozpočtu mohou poskytnout přibližně patnáct tisíc korun na žáka ročně. Některé příspěvek navýší, jiné ho naopak školám nepošlou celý.
Ve vyloučených lokalitách i vylidněných periferiích čelí obce i samotné školy dalšímu paradoxnímu problému. „Nemají tam takové možnosti svoje školy dodatečně podporovat a například shánět peníze skrz kompenzační bonusy na asistenty, protože je to spojeno s velkou administrativou. Ředitelé v problémových regionech často spravují hned několik dotačních programů najednou, taky mohou mít horší přístup k informacím,“ popisuje Prokop.
Situaci měla zlepšit novela zákona o pedagogických pracovnících, která by ze státního rozpočtu platila nová místa na školách – například zmiňované psychology či sociální pracovníky. Školy by se tedy nemusely spoléhat na dodatečné financování a profesionálové by mohli pomáhat na plný úvazek. Novela ale po loňském neúspěšném pokusu o schválení zapadla a nová sněmovna ji bude muset řešit znovu. Ministr školství Petr Gazdík (STAN) její schválení označil za prioritu.
Závažný problém by ale i potom zůstal: jak takové pracovníky nalákat zrovna do chudších a odlehlých obcí.
