Valorizace funguje jako sněhová koule, nezastavíte ji. Řešením jsou nepopulární opatření, říká ekonom
Kdy nás demografický vývoj doopravdy donutí zabývat se špatně fungujícím systémem penzí? Co čeká český důchodový systém v příštích letech, až začne odcházet do důchodu generace tzv. Husákových dětí? A opravdu nemohla vláda přistoupit ke změně valorizace penzí dříve než na počátku tohoto roku? Odpovídá Filip Pertold, ekonom z výzkumného centra CERGE-EI a rovněž člen poradního týmu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL).
Premiér Petr Fiala včera v tomto pořadu mluvil o tom, že vláda neměla do začátku února žádné signály, že by očekávaná červnové valorizace penzí mohla být tak vysoká, že vláda počítala s náklady kolem 20 miliard, ale ve skutečnosti podle vývoje inflace by to mělo být 35 miliard v letošním rozpočtu. Vy jste ekonom, člen poradního týmu ministra Jurečky. Jak je možné, že jste se v odhadu té valorizace o tolik zmýlili?
Na toto se nás nikdo nezeptal. Myslím, že je to spíš otázka na úředníky ministerstva práce a sociálních věcí.
Až začne odcházet do důchodu generace tzv. Husákových dětí, řešením budou nepopulární opatření. To znamená vyšší důchodový věk, vyšší daně, odvody nebo snižování náhradového poměru důchod ke mzdě, říká ekonom Filip Pertold
Pokud se podíváte na vývoj inflace, je jasné, že prostě rostla. Nicméně je pravda, že nějaká nejistota byla ohledně toho, jak přesně to dopadne na spotřební koš důchodců, protože se počítá důchodcovské inflace, nestandardní inflace. Jak velká ta nejistota byla, to je druhá otázka. Asi to nedokážu zpětně přesně posoudit. Dostali jsme se tam, kam jsme se dostali.
Opozice, někteří senátoři a ústavní právníci tvrdí, že změna, kterou prosazuje vláda, je protiústavní. Opravdu to nešlo udělat jinak? Změnit valorizaci třeba k lednu příštího roku?
Šlo by to změnit k lednu příštího roku, ale fiskální úspora by prakticky nebyla. To je právě hlavní nedorozumění. To, o co se hraje, není jedna valorizace, ale je to mnoho valorizací na mnoho let dopředu. Pokusím se to vysvětlit. Valorizace důchodů fungují jako sněhová koule.
To znamená, že se na sebe nabalují, a pokud jedna valorizace vyskočí významně vysoko, tak všechny ostatní valorizace reagují na předchozí valorizaci. Tedy se valorizují ty valorizované důchody a není možné to zpětně nějakým způsobem de-valorizovat. Neexistuje možnost najednou zpětně nominálně snížit důchody.
Kdyby se valorizace pozastavily? Kdyby se to vysvětlilo a v předstihu tři čtvrtě roku se řeklo, že dokud nedoběhne třeba červnový rozdíl, tak se valorizace pozastaví. To přece teoreticky jde, nebo ne?
Teoreticky ano, ale muselo by se to udělat na mnoho let dopředu. Jeden rok to nevyřeší. Jakmile začnete opět valorizovat za dva či tři roky, začnete valorizovat poměrně vysoké důchody, které vzniknou v těchto dvou valorizacích, které jsou už jisté. Takže to je skutečně otázka na mnoho let dopředu.
Týká se to i další vlády, která přijde po této vládě. Není to jen problém toho, že teď vznikl nějaký deficit, vláda na to bude reagovat a voliči potom rozdají karty na základě toho, co se stalo. To, co se stane teď, determinuje ten systém na mnoho let dopředu. Ovlivní to i hospodaření minimálně dalších dvou vlád.
Sněmovna schválila nižší mimořádnou valorizaci důchodů. Penze by měly vzrůst v průměru o 760 korun
Číst článek
Ta změna, o které bouřlivě jedná sněmovna, má být jednorázová a týká se pouze červnové valorizace. Ale vy už dlouho a intenzivně mluvíte o tom, že stávající podoba valorizací je do budoucna neudržitelná. Pracujete v poradním týmu na nějakých nových verzích? Jak by valorizace do budoucna mohly vypadat?
Pracuje na tom především ministerstvo a my nějakým způsobem reagujeme na jejich návrhy. Takto je ten systém práce nastavený.
Navrhuje se tam určitě úprava valorizačního vzorce. Nicméně je potřeba si uvědomit, že jsme v situaci vysoké inflace, kdy se systém dostává do vývrtky, protože výdaje důchodového systému se zcela odpoutají od příjmů systému, protože příjmy jsou dané nominálními mzdami a výdaje jsou dané inflací v tomto systému.
Jakmile opadne inflace, bude dlouho trvat, než se to zase vybalancuje a těžce se to zpětně opravuje. Je tedy určitě potřeba najít jiný systém valorizace. Nový systém valorizace pro tuto situaci, kdy je takto vysoká inflace. Ale není možné předpokládat, že když ho najdeme například za tři měsíce, že se nám to projeví ve výdajích systému, protože ty už budou dané mimořádnou valorizací. Proto se s tím tak spěchá. To je ta logika.
Když se podíváme na demografickou křivku, jak se vyvíjel počet narozených dětí, vidíme velký nárůst v 70. letech, od té doby nic takového nepřišlo. Od politiků jsme v minulosti mnohokrát slyšeli, že řešením by mohla být prorodinná politika. Ovšem pro polovinu 30. let už toto řešením není, protože i kdyby se teď začalo rodit více dětí, začnou vydělávat nejdříve po roce 2040, zatímco lidé narození v roce 1970 půjdou do důchodu v roce 2035. Má tato nerovnost nějaké řešení?
Řešení je právě v těch nepopulárních opatřeních, o kterých se bavíme. To znamená vyšší důchodový věk, vyšší daně, odvody nebo snižování náhradového poměru důchod k mzdě, protože tím de facto generujeme nějaké příjmy. Takže to má bohužel jen tato politicky velmi nepopulární řešení, která z jasných důvodů nikdo nechce slyšet.
Od ‚skrblení‘ k ‚rozpočet to unese‘. Jak se měnily názory Babiše a Schillerové na zvyšování důchodů
Číst článek
Říkal jste, že ani případné zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu nevyřeší problém s rostoucími náklady na penze. Chápu tedy dobře, že se neobejdeme v příštích letech bez toho, že se bude snižovat poměr důchodu k průměrné mzdě a zároveň se budou zvyšovat odvody do sociálního pojištění, případně další daně, ze kterých by se důchody platily?
Myslím, že realita nás k tomu dožene. Někteří lidé říkají, že z důchodů se stane rovná dávka pro všechny, protože víc nebude financovatelné. Je jasné, že je dobré všechny tyto změny dělat pomalu a postupně, protože jakákoliv skoková změna vyvolává obrovské nepokoje, obrovské sociální problémy.
Proto se také bavíme o důchodovém věku hodně s předstihem. Chci zdůraznit, že v současné chvíli se nám zvyšuje důchodový věk až do roku 2030. Od roku 1996 se zvyšuje pro muže přibližně dva měsíce ročně, pro ženy s dětmi rychleji. Jsou to postupné změny a vidíme, že trh práce a společnost byly schopny se tomu nějakým způsobem přizpůsobit.
Právě proto, že se to dělalo pomalu a postupně. A to je podstatné na těch diskusích, abychom to dělali postupně. Nejhorší je, když zjistíme z roku na rok, že nemáme dost peněz a nějakým způsobem budeme skokově zvyšovat důchodový věk nebo skokově snižovat náhradový poměr. To je problém.
Jaký dopad do důchodového systému bude mít posunutí věkové hranice pro odchod do penze na 68 let? A co by se stalo, pokud by nepřišla změna penzijní reformy? Poslechněte si celý rozhovor vlevo výše v článku.
