S panem Šišmou stojíme přímo pod jeho balkonem v Kateřinkách v Opavě. „Tady sahala hladina vody z druhé strany ve vnitrobloku. Teď je mi to asi tak po krk, takže je to tak 130 nebo 140 centimetrů,“ popisuje Radiožurnálu Petr Šišma. K tomu aby se voda dostala přímo do jeho bytu už chybělo jen opravdu málo.

Pan Šišma mohl být rád, že se toho dne dostal domů. Už v té chvíli nebylo z ulice nic vidět. „V té době jsem měl do půl třetí. To už v té chvíli nešlo. Já jsem věděl, kam jít jen proto, že znám sídliště nazpaměť,“ vysvětluje.

Situace pana Šišmy byla v tu chvíli ale dost komplikovaná. Jeho manželka s dvěma dětmi byla u svých rodičů. Kvůli silným proudům vody ale nebylo možné se k nim dostat.

„Tam jsem se už nedostal, protože zůstávaly i náklaďáky stát uprostřed cesty. Kde byli lidi zaplavení, tam se prostě nedalo dostat. Tam byl už opravdu silný proud,“ doplňuje pan Šišma.

Rodina byla nakonec rozdělena dva dny. Pan Šišma po celou dobu samozřejmě myslel na svoji rodinu, jaká je jejich situace v místě, kde byla povodňová situace ještě o tolik horší.

Pan Šišma řekl, že setkání s rodinou po povodních bylo samozřejmě dojemné především kvůli množství stresu, které z něj v tu chvíli opadlo. 

Na otázku, na jakou vzpomínku z povodní nikdy nezapomene, okamžitě odpověděl: „Ticho. Na to všudy přítomné ticho. Jak jsem otevřel balkonové dveře, tak jakoby chyběly hlasy a hluk toho sídliště. Jediné, co bylo slyšet, bylo šustění vody. Na to nikdy nezapomenu,“ řekl konkrétně.

Petr Dušek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít