Pithart: Prezidenti Masaryk s Benešem by byli překvapeni, jak daleko jsme v integraci došli
Česko i Slovensko si ve čtvrtek připomíná 103. výročí založení samostatného společného státu. Bývalý politik a historik Petr Pithart (KDU-ČSL) se pro Radiožurnál zamýšlí, jak český národ obstál. „Rezonují ty ideály, kterými jsme se tenkrát jasně přihlásili k Západu. Méně rezonují ty, kterými jsme se hlásili k tolerantní národnostní politice. Ale řekněte mi, který stát nebo národ dostál těmto nárokům,“ říká v rozhovoru.
Jaký máte k datu 28. října osobní vztah?
Mám ho a měl jsem ho vždycky silný. Cítím se vlastencem a vždy se mi trošku rozbuší srdce v těchto dnech. A to v době, kdy se věci daří, ale i v době, kdy se nedaří. Do Československa jsem se vrátil v únoru 1970 z dvouletého stipendia na Oxfordské univerzitě. To snad něco značí, že to myslím vážně se svým vztahem k této republice.
Česko si připomíná 103. výročí vzniku Československa. Na Vítkově položili věnce Babiš nebo Vystrčil
Číst článek
Je možné se dotknout otázky, na kolik se naplnily původní představy zakladatelů československého státu, soudě s odstupem více než jednoho století? Do jaké míry na základech, které byly položeny v roce 1918, stále stojíme?
Tak jako u každého jiného národa a státu se některé naplnily a některé ne. Zní to sice banálně, ale jinak vám odpovědět nemohu. Svět je tak proměnlivý, tak nečekaně proměnlivý, že dnes nevíme, co bude zítra. Naplnilo se to, že existujeme, přestáli jsme různé těžké situace a jdeme vstříc s určitým optimismem.
Rezonovaly v uplynulých třiceti letech dostatečně naléhavě některé z ideálů, ze kterých vycházela novodobá československá státnost? Jak vyznívají ve střetu s realitou v roce 2021?
Rezonují ty, kterými jsme se tenkrát jasně přihlásili k Západu. Méně rezonují ty, kterými jsme se hlásili k tolerantní národnostní politice. Ale řekněte mi, který stát nebo národ dostál těmto nárokům. Svět se naopak zmítá v těchto národnostních, menšinových problémech.
‚Jsme plni naděje‘
Myslíte tedy, že i teď tolerantní národnostní politiku, která byla vyhlášena na začátku Československého státu, tolik nenaplňujeme?
Za minulých vlád jsme ji nenaplňovali, ale teď je naděje, že ji naplňovat budeme. Jinak to v Evropě nejde, jinak se musíte z Evropy vystěhovat.
Na kolik se můžou i dnes občané a občanky identifikovat se současným státem, s jeho institucemi?
S jeho institucemi a se státem vůbec by se identifikovat mohli při troše dobré vůle. Se současnou ekonomickou situací je to o něco těžší, ale za půl roku může být úplně jiná. Ne všichni se snadno identifikují, jsou takoví, kteří by vás nyní hnali dlouhým klackem, pokud byste za nimi přišel. Jsme ale plni naděje, že se to může změnit.
„V minulých osmi letech jsme se moc nevyrovnávali, spíš jsme byli takovými troublemakery v Evropě. Trochu moc jsme se přichylovali k takovému Maďarsku nebo Polsku. Zdá se, že by těm dnům mohl být konec, ale tu jistotu nemám.“
Petr Pithart
Jak se stát a jeho instituce vyrovnávají s výzvami, které před nimi právě teď stojí?
Na to právě čekáme. V minulých osmi letech jsme se moc nevyrovnávali, spíš jsme byli takovými troublemakery v Evropě. Trochu moc jsme se přichylovali k takovému Maďarsku nebo Polsku. Zdá se, že by těm dnům mohl být konec, ale tu jistotu nemám.
Česká přizpůsobivost
Na druhou stranu ty výzvy byly v posledních letech obrovské. Nikdo se s nimi předtím nesetkal – covid-19 i následná ekonomická situace. Viděl byste do jisté míry v předchozích měsících a letech něco pozitivního?
Ano. Když už se to tak všechno najednou semlelo, tak jsme získali obrovskou možnost lépe porozumět sobě. Ne jen my Evropané, ale my Češi, Moravané a Slováci. Pod tlakem těch kritických situací jsme se o sobě dozvěděli mnoho věcí a ne všechny byly špatné. Některé byly dobré. Ukázalo se, že lidé jsou schopni a ochotni jednat sami, bez státu. Pomoci, osvědčit onu takzvanou českou přizpůsobivost v nejlepším slova smyslu. Mnozí se osvědčili, mnozí se neosvědčili. To se stalo v takovém tempu, že jinak by to trvalo celá léta. Takže máme naději.
První republika byla moderním státem, řekla Čaputová. 28. říjen je na Slovensku poprvé svátkem
Číst článek
Do jaké míry lze hodnotit poměry na tuzemské politické scéně, její kulturu i jiné aspekty, i z perspektivy těch let po vzniku první republiky?
Došli jsme v některých věcech velmi daleko. Pokud jde o právní stát, víme daleko přesněji, co to je. Víme, kdy a jak byl ohrožen, kdy a jak jsme ho dokázali hájit. Nyní jsme v situaci, kdy si myslím, že nám je jasné, co je právní stát, dělba moci. To teď budeme střežit o to pečlivěji, oč víc se nám to vymykalo v posledních letech z rukou.
Mezinárodní integrace
Česká republika je pevně zakotvená v mezinárodních strukturách. Rozuměli by zakladatelé československého státu bez výhrad této pozici Česka na globální scéně?
Myslím, že by jí rozuměli. Není tu nic, co by bylo proti tehdejším intencím Masaryka a Beneše. Dokonce by byli překvapeni, jak daleko jsme v integraci zašli. Masaryk byl Evropan, s Benešem psali knihy o Evropě. Pořád se s námi přes všechny peripetie počítá, dokonce více než s Poláky nebo Maďary.
Který moment byste označil za klíčovou zkoušku pro tento stát v nejbližších letech a nakolik nadějně vidíte, že v této zkoušce obstojíme?
Zažili jsme si osm let pokusu o oligarchický autoritářský režim, a ačkoliv to nevypadalo bůh ví jak nadějně, tak jsme obstáli. Všichni si dodáváme jeden druhému důvěru, že se nám to už nemůže stát. Takže řekli bychom, že jsme obstáli. Vždy to vyžaduje nějakou zkoušku, ta je vždy riskantní. Myslím si, že těmi riskantními zkouškami jsme prošli.
