Cedule příměří a výkřik živnostníka, že vzniká stát. Před 103 lety se začala psát historie Československa
28. říjen připomíná vznik Československa v roce 1918. Už za první republiky platil za státní svátek, ve který se dokonce nesmělo pracovat. Kdo zákon porušil, mohl dostat pokutu nebo jít na měsíc do vězení, připomíná Radiožurnál. Dnes už se klid tak striktně nedodržuje, za významný svátek ale Češi 28. říjen považují stále.
„Lide československý, tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát Československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných svobodných kulturních států světa,“ zněl začátek prohlášení Československého národního výboru o vzniku samostatného státu z večera 28. října 1918.
Co mu ale předcházelo? Národní výbor ráno převzal Obilní ústav na Václavském náměstí v Praze, který byl hlavním zdrojem zásobování v zemi. A Pražané mezitím vyšli do ulic.
„Osmadvacátého to bylo v rukou lidu, davu na Václavském náměstí. Na vývěsce se tam objevily cedule příměří. Kdosi tam zvolal: ‚To je konec! Toto znamená, že vzniká stát.‘ A lid se tím nechal unést. Dokonce se i ví, kdo to byl. Byl to nějaký živnostník,“ popsal už dříve historik a bývalý politik Petr Pithart. Lidi ceduli chápali jako vytouženou kapitulaci, a tak začal politický převrat. Nadšení občané z budov strhávali znaky s dvouhlavými orly.
Kapely v ulicích
„Ty dny, byly dny velikého patosu. Veřejnost se musela uklidňovat, protože hrozila, že ta radost a jásot přeroste i v nějaké ničení symbolů odcházejícího režimu. Proto vypustili do ulic kapely, aby hrály a lidi spíš zpívali,“ uvedl Pithart.
„Veřejnost se musela uklidňovat, protože hrozila, že ta radost a jásot přeroste i v nějaké ničení symbolů odcházejícího režimu. Proto vypustili do ulic kapely, aby hrály a lidi spíš zpívali.“
Petr Pithart (historik a bývalý politik)
Československý národní výbor byl domácí odboj. V jeho čele stáli takzvaní muži 28. října: Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár. Založení státu je silně ovlivnilo. František Soukup proto o samostatnosti mluvil i v roce 1933, když vzpomínal na Aloise Rašína, kterého zabil v roce 1923 atentátník.
„Stůjme všichni při sobě, jako jsme stáli v dobách revoluce. Rozdělíme-li se, zahyneme. Zachováme-li si vzájemnou důvěru, zachráníme samostatnost. To je Rašínův odkaz,“ pronesl tehdy.
Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik byli v zahraničním odboji. Tvořili Československou národní radu, kterou postupně Francouzi, Britové a Američané uznali jako budoucí vládu. Masaryk se 14. listopadu 1918 stal i vůbec prvním prezidentem Československa.
