Památník Terezín má novou stálou výstavu o židovských deportacích. Obsahuje i jmenný vyhledávač
Osudy lidí z terezínských transportů od úterý připomíná nová stálá výstava v Památníku Terezín. Její součástí je i jmenný vyhledávač bývalých vězňů ghetta, který budou historici a dokumentaristé dále rozšiřovat. Terezínským ghettem prošlo za druhé světové války více než 140 tisíc židovských mužů, žen a dětí.
Výstava se zaměřuje na transporty židovských obyvatel z Protektorátu Čechy a Morava do terezínského ghetta nebo i na další deportace dál na východ, převážně do vyhlazovacích a koncentračních táborů. Transporty jsou na výstavě rozděleny podle období a míst jejich určení.
18:44
Rozpis hlídačů na toaletách i korespondence z Itálie. V terezínském ghettu objevili unikátní dokumenty
Číst článek
Jsou zde popsány třeba transporty, které odjížděly po 26. říjnu 1942 a směřovaly do Osvětimi. Polovina terezínských vězňů deportovaných na východ totiž skončila právě v této obávané továrně na smrt.
Dodnes asi nejvíce otázek vzbuzují deportace z podzimu 1943 do tzv. osvětimského rodinného tábora. Židé po příjezdu neprocházeli selekcí, ani jim nebyla potupně oholena hlava. Tato privilegia ale byla vykoupena tím, že měli v dokumentech zapsané dvě poznámky – šest měsíců karanténa a poté SB.
Jde o německou zkratku, která v češtině znamená „zvláštní zacházení“, což se v táborovém slovníku rovnalo rozsudku smrti. Ti, kteří byli do rodinného tábora deportováni v září 1943, byli po půl roce zavražděni v osvětimských plynových komorách.
Z Terezína až do Estonska
Během druhé světové války nacisté z Terezína poslali dál na východ téměř 90 tisíc židovských žen, mužů a dětí. Historik Tomáš Fedorovič ale upozorňuje na to, že rozhodně ne všichni skončili v obávané Osvětimi.
Byly chvíle, kdy živí záviděli mrtvým, vzpomíná 75 let po osvobození tábora v Osvětimi bývalý vězeň
Číst článek
„Naše výstava se pokouší rozšířit historickou paměť i na tábory, které jsou veřejnosti méně známé. Terezínští vězni byli deportováni až do Estonska, což je pro nás nepředstavitelné. Kvůli tomu, že měli nacisté plán židovské obyvatelstvo vyvraždit, tak je vezli až do Estonska nebo nedaleko běloruského Minsku,“ popsal Radiožurnálu Fedorovič.
Součástí výstavy je i jmenný vyhledávač. Jde o databázi, kterou spravuje Památník Terezín. Zájemci si do něj mohou zadat třeba jméno svého příbuzného, který prošel terezínským ghettem nebo i jiným koncentračním táborem, a objeví se jim karta dotyčného vězně. Obsahuje informace, které se badatelům podařilo shromáždit. Zatím jde převážně jen o texty, ale podle Fedoroviče se historici a dokumentaristi stále snaží databázi rozšiřovat.
„Jednotlivé záznamy o vězních budeme spojovat s dokumenty, které máme k dispozici, nebo s dokumenty, které nám poskytly ostatní instituce. Nebude to pouhá holá karta, ale budeme pracovat na tom, aby byly kromě textů k dispozici i obrazové materiály,“ říká Fedorovič.
25:16
Pamětní desky nestačí. Pořád musíme holokaust vysvětlovat a učit, říká publicista Šonka
Číst článek
Bronzové tabule
Výstava je umístěna v domečku, který je s transporty židovských obyvatel přímo spojený. Původně byl součástí železniční vlečky, kterou nacisté využívali k transportu židovských vězňů do Terezína a z něj. Chtěli totiž zamezit tomu, aby vězni přišli do kontaktu s civilními obyvateli města.
Hanuš Hron byl do Terezína deportován v 16 letech v prosinci 1941 a o tři roky později se dobrovolně přihlásil do pracovního komanda a odjel do jiného tábora, který byl asi 80 kilometrů východně od Berlína. Do Terezína se pak ale vrátil a poslední měsíce války prožil právě tady. Umístění výstavy má pro něj ještě jiný důležitý význam.
„Za komunistických časů byly v Terezíně asi na deseti místech bronzové tabule a na nich bylo napsáno, jaké osudy tam různé lidi potkaly. Slovo Žid se vyskytlo pouze na jedné tabuli, a to byla tabule na této budově,“ vypráví Hron.
