Pamětní desky nestačí. Pořád musíme holokaust vysvětlovat a učit, říká publicista Šonka
Před 75 lety byl osvobozen koncentrační a vyhlazovací tábor v Osvětimi. Šoa nepřežilo šest milionů Židů, statisíce Romů a mnoho dalších bezejmenných obětí fašistického věznění. Proč chybí v Česku památník, o který by se staral přímo stát? Jak důležitá je osvěta věnovaná temné kapitole evropských dějin? O tom v pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu Plus diskutovali předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) a publicista Jaroslav Šonka.
„Máme Terezínský památník, který je velice silným a důležitým místem. Osobně jsem navštívil památník Jad vašem, což ve vás zanechá stopy na celý život. Ale jsou-li nějaké plány, tak o nich nevím,“ přiznává Vondráček.
Potřebuje Česko větší podporu vzdělávání a připomínku událostí holokaustu? Ptala se Veronika Sedláčková
Otázky holokaustu a antisemitismu podle něj musí stát řešit. „Holokaust je destilát všeho zla a antisemitismus je lakmusový papírek toho, co se ve společnosti děje. Když něco není v pořádku, objeví se antisemitismus. Jsme toho svědky už i dnes, kdy sílí v evropských zemích. Jediná šance, jak tomu čelit, je vzdělání a znalost historie,“ míní.
Poslanecká sněmovna je prý nakloněna podpoře projektů, které se osvětě o událostech holokaustu věnují. „Vzdělání o holokaustu je vlajková loď a základ, který musí znát každý. Nesmí se stát, že by se něco podobného, byť jen v náznaku, opakovalo,“ říká Vondráček.
„Stát přispívá občanským skupinám, které se tématu věnují... Také obě komory Parlamentu se tomu věnují. Jestli je to dostatečné a systematické, to nevím, určitě se dá udělat víc. Asi není technicky možné, aby se každé dítě dostalo se školou do Terezína, ale těch míst by mělo být víc.“
Radek Vondráček
„Určitě je třeba, ve spolupráci s židovskými obcemi, se bavit o systematické podpoře. Znám spoustu jednotlivých projektů. Ale vzdělávací program na státní úrovni je otázka na premiéra a ministra školství. Beru si to jako závazek a v Senátu bude příležitost si o tom promluvit.“
„Nejvíc nám chybí zahrnutí tématu holokaustu do osnov a celoživotního vzdělávání dospělých. Tedy aby tady nebyl jen památník, na který se kouká, ale aby se zacházelo s lidmi a téma se přibližovalo,“ navrhuje publicista Jaroslav Šonka.
Popisuje přitom své zkušenosti z Německa: „Tam je to systematické. Existuje Spolková centrála pro politické vzdělávání. Podle osnov mají děti až do maturity téma holokaustu na programu třikrát ročně. Včetně výletů k nějakému památníku, kterých je proklatě hodně.“
Protože se na holokaustu podílela většina Němců, je jejich závazek podle novináře silnější. „Němci vzali na sebe, aby pedagogicky a občansky udržovali ve všeobecném povědomí hrůzy, které se děly,“ tvrdí.
„Vzdělávání tam probíhá i o dění ve východním Německu, kde byl také antisemitismus. Sachsenhausen tam pokračoval jako koncentrační tábor pro odpůrce komunismu. Tento úkol si musíme klást i tady. Protože i tady se kolaborovalo s Němci, ale i s komunisty a Sovětským svazem.“
