Mozaiky pražského metra: Florenc zdobí bitva o Sokolovo. Karlovo náměstí patří nejznámějšímu králi
Skleněné vitráže, mozaiky nebo fontány. Díla vysoké umělecké hodnoty možná potkáváte denně, aniž byste si jich všimli. Umělci obohatili pražské metro svými výtvory při jeho výstavbě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Po stopách uměleckých děl z pražského metra se vydáváme na žluté lince B.
Na cestu po lince metra, která propojuje Prahu od východu k západu, nastupujeme na stanici Florenc. Hned při vstupu z autobusového nádraží je na pravé straně do podchodu vidět červenobílá mozaika Oldřicha Oplta a Saura Ballardiniho z Itálie.
Podle architekta Petra Kučery připomíná bitvu o Sokolovo. „Byla to bitva v rámci druhé světové války v roce 1943, ve které se poprvé bok po boku setkali českoslovenští a sovětští vojáci, takže byla vnímána jako počátek přátelství obou národů, kde se prolila společná krev ve jménu záchrany Evropy před nacismem,“ ukazuje Kučera.
„Je to dramatický výjev, bitevní scéna, kde jsou vojáci s kalašnikovy padající k zemi, rudé prapory a bitevní vřava,“ dodal.
Výtvarné řešení přestupní zastávky metra připomíná také geologické muzeum. „Tady je spousta kamenů z celého východního bloku a zejména z Balkánu. Ten červený krvavý kámen, to jsou albánské a rumunské mramory. Mozaika je z jednotlivých štípaných kusů kamene vsazených do betonu, nedá se tedy prakticky odnést, je součástí stanice,“ vysvětluje Kučera.
Historie, dynamika a anonymita
Přestupní stanice Můstek na lince B v centru Prahy se jmenuje podle středověkého můstku, který kdysi vedl přes hradební příkop. Připomíná to také rozsáhlý keramický reliéf Lubomíra Šilara, který cestující uvidí při sestupu z Jungmannova náměstí.
„Zajímavá je tím, že největší československou reliéfní stěnou,“ říká Kučera s rukou položenou na zaprášeném reliéfu. „Zabírá celou jednu stěnu vestibulu směrem k historickému centru a má rozměry 39 na 3 metry,“ doplňuje Kučera.
Na světel hnědé stěně pak Kučera ukazuje na jednotlivé výjevy. „Poznáváme hlavní pražské historické památky - Mosteckou věž, Národní muzeum nebo Národní divadlo. A pak tam vidíme takové čtyři linie, které zobrazují metro, čtvrtou dimenzi města. Vidíme tam také lidi, kteří schválně nemají žádné tváře, žádné výrazy, protože metrem proudí lidi doleva doprava ve velkém množství, ale neznají se. Znázorňuje to dynamiku města vůči té jeho historičnosti a zároveň je tam i anonymita,“ přibližuje.
Mozaika s Karlem IV.
Nejdelší podzemní stanice metra B nazvaná Karlovo náměstí se měla podle původních plánů propojovat se čtvrtou linkou D. Jeden z mnoha podchodů pod Karlovým náměstím svou mozaikou ozdobili Radomír Kolář a František Tesař. Podle Kučery měli vytvořit mozaiku inspirovanou rozvojem Prahy ve čtrnáctém století.
Dopravní podnik znovu otevřel stanici metra na Karlově náměstí. Sovětské eskalátory nahradily nové
Číst článek
„Zachycuje dobu Karla IV. a mozaika má tři části, protože je dlouhá přes celou stěnu vestibulu. Zajímavé je, že to téma je trochu problematické, protože Karel IV. byl přece jen feudál a významný král. A komunistický režim panovníkům příliš nefandil. Na druhou stranu je ale nemohl popřít, proto je to jen vývoj českých zemí ve čtrnáctém století a Karel IV. tam není explicitně jmenován. Mozaika je pak také doplněna výjevy, které to jeho panování shazovaly a které už míří k husitské revoluci,“ vysvětluje Kučera.
Původní osvětlení vestibulu je už pryč. Současné zářivky jsou slabé a mozaiku dobře neosvětlují. Podle fotografie, kterou architekt ukazuje na mobilu, bylo původní osvětlení namodralé a připomínalo nebe. „Problém všech stanic metra je, že od 90. let procházejí úpravami, většinou jde o osvětlení. Přitom hraje klíčovou roli v tom, jak mozaika vypadá,“ uzavírá.
