Maminka jednoho ze zneužívaných chlapců už o případu po těch letech mluvit dokáže. Místy se jí zlé pocity z té doby vracejí, a při rozhovoru se několikrát rozplakala. Přesto je podle ní důležité o kyberšikaně na internetu mluvit. Pořád dokola, aby se podobný případ už neopakoval.

Když se rodič něco takového dozví, jak se k tomu má postavit?
V první řadě chce pomoct svému dítěti, chcete pomoct synovi. Na sebe v tu chvíli nemyslíte. První, co chcete, je ochránit jeho, aby k tomu už nedošlo. V našem případě bylo těžké to v tu chvíli udělat, protože syn více sympatizoval s Piškotem a Meluzínem než s námi, rodiči. Bylo těžké mu ukázat, že my nejsme ti špatní, že špatní jsou oni. Trvalo několik dní, než pochopil, že my mu chceme pomoct. Teprve potom se začnete zabývat i sám sebou, pochybujete o sobě. Hlavně o sobě pochybujete, když čtete ty zlé komentáře, co jsme to za rodiče, když jsme to u syna nepoznali, jak se mu asi věnujeme… Pak se zamyslíte, že jste se tomu klukovi věnovali. Možná i víc než v jiných rodinách. Ale prostě co se stalo, už zpátky nevrátíme.

Myslíte si, že teď byste to rozeznala lépe?
Občas o tom s manželem diskutujeme. Říkáme si, že asi ne. Že bychom to asi nerozeznali. Já to beru tak, že kdybych to období měla prožít znova s vědomostmi, co dnes mám, tak bych to udělala úplně stejně. I když teď je takový boom osvěty kolem kyberšikany, což je dobře. Takže teď už asi jo. Nějaké to desatero bezpečného internetu, třeba nepřidávat si do přátel nikoho cizího, ale opakovat, aby to dítě vědělo, že i kdyby se stalo to nejhorší, pořád je to vaše dítě. Pořád ho budete milovat… Tak aby se nebálo přijít… A říct to nejhorší… Jinak mu nepomůžete.

Zvládli jste se synem mluvit, jakmile jste to zjistili?
Kluk s námi přestal mluvit. Dostal hysterický záchvaty, brečel, kolem sebe kopal a první bylo, že jsme mu zkazili skautskou hru na rodinu, kdy měl dostávat body. My jsme to zjistili někdy odpoledne a trvalo to několik hodin. Takže on se unavil tím vztekáním, pak asi za nějaké dva dny pochopil. Pochopil, že už nebude muset do toho skautu chodit, že už nebude muset snášet to, co snášel. A že ti jeho slavní zachránci nejsou zachránci, protože on je měl svým způsobem rád. Když pochopil, že jsou to zároveň ti, co mu ubližujou, tak nám začal věřit, že mu pomůžeme.

Jak dlouho to celé trvalo?
Přímo to jeho zneužívání? Já myslím, že to bylo od podzimu, nějakého půl roku. Ono relativně oproti těm ostatním to nebylo až tak dlouho, protože ostatní byli o hodně déle zneužíváni.

Jak jste na to přišli?
Přišli jsme na to zcela náhodně díky jeho kamarádce, které budu nadosmrti vděčná, že to odhalila. Protože jsme si kolikrát říkali, že kdyby to neodhalila, tak by to páchali dodneška. Blbli s telefonem, kamarádka chtěla, aby syna vyfotila. Ve chvíli, kdy měla v ruce telefon, přišla esemska od Piškota. Jí přišla ta esemska podivná, protože byla takového milostného ražení. Vrtalo jí to v hlavě, ale šikovná holka, svěřila se mamince. Té to taky vrtalo v hlavě, tak se svěřila mně. Mně to taky vrtalo v hlavě, tak jsem si řekla, že se do toho telefonu musím podívat. Když jsem ty esemsky našla, když jsem si je přečetla, bylo jich dost, tak mi bylo jasný, že jde o zneužívání. Vzali jsme telefon a šli jsme na policii.

To jste to už řekli i synovi?
Ano, to jsme zjistili a já si s ním šla promluvit. Ale on jak byl v záchvatu, tak nemohl mluvit. Řekla jsem mu, ať jenom kýve hlavou ano, ne. A on jen kýval. Jestli mu ubližovali, jestli na něho sahali, jestli se před ním obnažovali a pak úplně natvrdo, jestli on měl co dočinění s jejich přirozením… A tak mi syn jen kýval, že ano.

Jak jste k sobě hledali cestu zpátky?
Ona ta cesta nebyla přetržená. Spíš naopak. Jakmile pochopil, že mu chceme pomoct, tak to fungovalo. On byl malej. Byl i takového malého vzrůstu, bylo mu dvanáct let. Normálně jsme fungovali. Byla na něm vidět obrovská úleva, že to z něj spadlo. My jsme měli velké problémy, co se učení týkalo. Byl to jedničkář, dvojkař a spadl nám na čtyřky. Paradoxní je, že já prosila Piškota, jestli by nemohl víc apelovat, protože co se řeklo ve skautu, tak to platilo. Co řekli rodiče, bylo na druhé koleji. Úplně jsem je obdivovala, jak ty děti je poslouchají, jak k nim vzhlíží. Netušila jsem, že zhoršený prospěch byl kvůli tomu, co tam prožívá. A pak ještě zdravotní problémy. Nevěděli jsme, co mu je. Mysleli jsme, že má něco se slinivkou. Věčně mu bylo špatně, ráno zvracel, bolelo ho břicho. Nechtěl do školy. Po doktorech se nic nezjistilo. Řekl mi větu, na kterou nikdy nezapomenu: „Mami, všechno fyzický bylo hrozný, ale vydržel jsem to. Ale to psychický nešlo.“ To že ho svazovali, že byli dva, že zažil věci, které jsem já ve svých padesáti nezažila. Ale to psychický bylo prý hrozný. Že mu nedali pokoj ve dne v noci, že se o něj přetahovali.

Vy máte dva syny, jak to zvládal ten druhý?
Ten je starší. Profily se nejdřív snažily kontaktovat i jeho, ale nebavil se s nimi a zablokoval to. Když se o tom bavíme, tak říká, že to je hrozný a neskutečný. Oni měli jeden pokoj na spaní a jeden na hraní. Takže v dobu, kdy ten mladší komunikoval s těmi skauty, tak on byl u toho a stejně si toho nevšiml.

Jak to celé začalo?
Mladší chodil do skauta a zároveň ho kontaktovala jedna slečna, že se přistěhovala a že by chtěla provést po městě. Když jsem si to zpětně procházela, tak bylo podezřelé, jak rychle to sklouzávalo od kamarádství. A to bych chtěla taky rodiče varovat. Jezdíme rádi k moři. Byla to ta osudná fotka. Šli jsme na výlet, pak se udělalo teplo a kluci se chtěli koupat. Neměli ale plavky, tak jsem jim řekla, ať se vykoupou ve slipech. Rádi fotíme. Všechno fotíme. A tam se to pak začalo zvrhávat. Slečna viděla fotku ve slipech a chtěla fotku bez slipů. Pak na něj útočily asi dva falešné účty.

Kdy ho začali vydírat?
Potom začal strašný nátlak, aby poslal fotku bez slipů. On odepisoval, že nemůže, že jsou rodiče doma. Dál tlačili, až to nakonec vyfotil. Když měli fotku, tak chtěli víc a víc, nějaké porno video. Říkal těm falešným profilům, že nemá jak. Vyhrožovali, ať si to zařídí, jak chce, jinak tu fotku zveřejní. Jednou pak přišel na schůzku a Piškot s Meluzínem mu nahráli, aby se jim svěřil. Oni mu nabídli, že mu pomůžou a to video s ním natočí. Kluk si myslel, že jedno video natočí a bude klid, ale nebyl, chtěli další. Zatím profilem slečny byl Meluzín. Pak se klukovi zbortil svět, když zjistil, že tady ti, kterým věřil, byli zároveň ti, kteří mu to dělali.

Jak jste to zjistili, tak jste varovali ostatní rodiče, co se děje a oni to stejně ignorovali a posílali děti do skautu dál. Proč vám nevěřili?
Děti skaut bavil a rodiče byli nadšení, že se děti učí pořád něco nového. Učí se uzly, jezdí na víkendovky. Byli rádi, že děti nesedí doma a jsou v přírodě. Nechtěli tomu věřit. Pamatuju si, jak jsem kluka sbalila na víkendovku. Myslíte si, že je s celou skupinou a pak zjistíte, že žádná víkendovka není, že si kluka odvezli k Meluzínovi na chalupu a on tam trávil pátek, sobotu, neděli jenom s těma dvěma. Hrozný. Že ho přivazovali k posteli. Já to musím v sobě úplně zadusit, že nemluvím o svém dítěti, že mluvím o někom jiném.

Jak je to s vaším synem teď?
Drží se, pořád jen našlapujeme, jestli bude život zvládat. Ten zatím zvládá. Trvalo dost let, než přišel za mnou, jestli mám číslo na paní psycholožku, že už to nedává. To bylo šest let od případu. Měl dvě diagnózy, doteď míval panické ataky. Ale teď má dlouholetou přítelkyni.

Jana Magdoňová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít