EU zůstává pro Čechy opředená tajemstvím. Nevědí o zastoupení a matou je ‚kryptičtější názvy‘ institucí
Po dvaceti letech členství v Evropské unii by Češi u pomyslné maturity příliš neobstáli. Tomu, jak funguje EU, rozumí dle svých slov 44 procent lidí. Uvedli to při průzkumu Rozděleni Evropou, který pro Český rozhlas zpracoval analytický ústav STEM. Má Česká republika zastoupení v Evropské radě, Komisi nebo europarlamentu? Po ověření konkrétní znalosti bylo správných odpovědí pomálu.
Na 56 procent lidí deklaruje, že fungování EU příliš nerozumí. Zásadní při posuzování je pak převládající míra nejistoty, která je patrná z průzkumu Rozděleni Evropou. Variantu jednoznačné odpovědi – ať už pozitivní, či negativní – volí lidé zřídka, nehledě na to, ve které ze šesti skupin společnosti se nachází.
Rozděleni Evropou
Unikátní projekt Českého rozhlasu a analytického ústavu STEM mapuje nálady a postoje Čechů nejen k Evropské unii. Na klíčové otázky odpovídalo více než 2000 respondentů. Sběr dat probíhal v průběhu listopadu 2023, metodou kombinace online a osobního dotazování (CAWI a CAPI, v poměru 85:15). Nabízí detailní pohled na dvacet let České republiky v EU. Přečtěte si více →
Intenzita více vystupuje u Skalních odpůrců, mezi kterými jsou dvě pětiny těch, kteří rezolutně řeknou, že EU určitě nerozumí. „Může to být nějaké demonstrativní vyjádření toho, že se o Evropskou unii tolik nezajímám, nechci s ní mít nic společného,“ spekuluje nad smyslem skupinového vymezení sociolog Martin Kratochvíl.
A jak je na tom veřejnost s reálnými vědomostmi o Unii? Výzkumníci z analytického ústavu STEM položili lidem sadu otázek, která zkoumala historickou orientaci i přehled o aktuálním zastoupení Česka v EU.
Výsledek není nikterak povzbudivý. A to napříč společností.
Jak jste na tom se znalostí vy, si můžete vyzkoušet v kvízu, který připravil web iROZHLAS.cz.
Vědomostní test
Česko má zastoupení ve všech unijních orgánech, ale povědomí o tom je spíše nízké. O zastoupení v Evropské komisi – tedy aktuálně prostřednictvím eurokomisařky Věry Jourové – ví polovina veřejnosti.
Horší je to s reprezentací v Evropské radě, tedy hlavním výkonném orgánu, na jejíž summity pravidelně jezdí premiér Petr Fiala, na to správně odpověděla jen zhruba třetina lidí. Ani skupina Euronadšenců nijak výrazně „nezáří“, byť oproti společnosti jako celku si vede mírně lépe.
Nejlépe Češi obstáli při otázce na Evropský parlament. O českém zastoupení v něm ví na 70 procent lidí.
Vysvětlení se nabízí hned dvě: europoslanci jsou přímo voleni, navíc se blíží červnové volby a instituce má srozumitelný a uchopitelný název. Nicméně správný počet europoslanců uvedlo jen 39 procent dotazovaných.
„Když se ptáme na orgány, které mohou mít ‚exotičtější nebo kryptičtější název‘, jako je Evropská rada nebo Evropská komise, je vidět, že jistota znalosti výrazně poklesá,“ vysvětluje sociolog Kratochvíl.
Výzkumníci dochází k závěru, že unijních institucí je pro českou veřejnou debatu příliš mnoho, s různými funkcemi. V tuzemsku navíc nepanuje dobrá představa o tom, kdo za co zodpovídá.
Rozděleni Evropou: EU je problematická značka, řada Čechů od ní chce vnější štít, jiní klid na práci
Číst článek
„To je možná jedna z výzev do budoucna z hlediska porozumění, aby bylo zřejmé, která z těch částí za jakou evropskou legislativu nebo evropské nařízení zodpovídá,“ vyzývá Kratochvíl.
Česká stopa
Stejně jako v České republice, i v rámci Evropské unie je uplatňovaná dělba moci. Čistě unijními orgány jsou Evropský parlament (který se skládá z poslanců zastupujících členské státy) a Evropská komise (složená z 27 eurokomisařů, které nominuje jejich domovská vláda).
Dále se na tvorbě politiky EU zásadním způsobem podílí politici z jednotlivých zemí – hlavy států se sdružují v Evropské radě a legislativu ladí též unijní ministři ve formacích Rady EU.
„Poslední razítko provede náš domácí politik v dohodě s ostatními zástupci států,“ podtrhuje fakt Kratochvíl.
I přestože se do každé fáze projednávání může propsat česká stopa a čeští reprezentanti mají možnost směřování politiky EU přímo ovlivňovat, veřejnost to tak nevnímá.
Unikátní výzkum: Vztah k Evropské unii dělí českou společnost do šesti skupin. Zjistěte, do které patříte
Číst článek
Podle analytika STEM to může představovat zásadní problém do budoucna: „Pokud máme být funkční součástí EU, že máme představu, co členství dává, máme představu, že je pro nás prospěšné a dokážeme ho využít i mít své slovo, tak je tenhle dojem, že jsme schopni dění ovlivnit, důležitý.“ V české veřejnosti totiž aktuálně nepřevládá pocit, že EU je společným projektem.
Zájem o politiku
„Vztah České republiky k EU a její členství v Evropské unii jsou stále brány do značné míry jako zahraniční politika,“ doplňuje navíc Kratochvíl. Dvacetileté členství nestačilo k tomu, aby byla překonána bariéra mezi „námi“ a „Bruselem“, nadále tak EU zůstává vnímaná jako jakási vnější entita.
Často tak i hovoří politici. Sociolog k tomu říká: „Dělení na my a oni tady opravdu funguje stále. Došlo k němu už velmi brzy po našem vstupu do Evropské unie a stále to přežívá.“
A to přestože se Češi obecně o politiku zajímají. Aspoň trochu ji sleduje téměř 80 procent lidí. Více se ale zaměřují na dění okolo sebe. Na polovinu číslo klesne při otázkách na zahraniční politiku a ještě o něco menší část společnosti vyhledává informace přímo o Evropské unii.
Při bližším pohledu na data Rozděleni Evropou je patrné, že při rozpadu na šest skupin se vymykají Euronadšenci. U nich je totiž zřejmé prolínání a těsnost zájmu o veřejné dění domácí a unijní.
Ani zájem o specifické oblasti, třeba v případě eurofondů, tedy peněžních toků, které mají přímý dopad třeba na podnikání Čechů, není nijak valný – pozornost jim věnuje 23 procent.
Důvěra v aktivní roli
Češi „trpí“ dlouhodobým dojmem z malé země, která má malou moc. Tento pocit se promítá taktéž do důvěry v to, zda politická reprezentace dokáže prosadit „český zájem“ do některé z projednávaných evropských opatření.
Ve skutečnosti se Česká republika silou ekonomiky i počtem obyvatel řadí v rámci EU spíše mezi středně velké země.
„Možná chybí vazba mezi tím, že některý z našich politiků něčeho velkého dosáhl,“ uvažuje sociolog Kratochvíl. „Pokud se tak stane, velmi rychle je to zrelativizováno, nebo to zanikne v hlubší politické debatě,“ dodává.
Česko podle sociologa postrádá funkční převodní mechanismus, který by unijní úspěch některého z českých politiků nebo úředníků dostal k domácímu publiku.
„Pokud ani nevím, že máme nějaké zástupce v Radě EU, nevím, co je to Rada EU, co zmůže, pak jednoznačně budou mít i menší pochopení pro to, když vidím zprávu, že náš zástupce v Radě Evropské unie čehosi dosáhl, protože nevidím ty důsledky, co to může znamenat,“ uzavírá Kratochvíl.
