Kyvadlo na pražské Letné během prvního českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 | Foto: František Vlček/MAFRA/Fotobanka Profimedia
Rozděleni Evropou: EU je problematická značka, řada Čechů od ní chce vnější štít, jiní klid na práci
Česko je v Evropské unii 20 let. Výsledek? Z unikátního výzkumu pro Český rozhlas vyplývá, že evropská témata společnost rozdělují do šesti skupin. Data analytického ústavu STEM ukazují, jak se do vztahu Čechů k Unii promítají krize, kterými si v posledních dvou dekádách prošli, i co díky členství získali.
Prvotní optimismus a dobrou náladu ve vztahu k Evropské unii za dvě dekády členství následovala četná zaškobrtnutí. Aktuálně na Unii Češi nahlíží skrze filtr: jsem vítěz, nebo poražený?
Pro jedny se stala symbolem příslušnosti k Západu, pro jiné je naopak symbolem zklamání z polistopadového vývoje.
„Po 20 letech od vstupu si již významně uvědomujeme různá rizika, která může Evropská unie přinášet. Zároveň si uvědomujeme i výhody. Přestože EU vcelku česká veřejnost příliš nerozumí, pocit, že bychom měli být její součástí, stále převládá,“ komentuje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál výsledky průzkumu jeden z jeho autorů, sociolog analytického ústavu STEM Martin Kratochvíl.
Rozděleni Evropou
Unikátní projekt Českého rozhlasu a analytického ústavu STEM mapuje nálady a postoje Čechů nejen k Evropské unii. Na klíčové otázky odpovídalo více než 2000 respondentů. Sběr dat probíhal v průběhu listopadu 2023, metodou kombinace online a osobního dotazování (CAWI a CAPI, v poměru 85:15). Nabízí detailní pohled na dvacet let České republiky v EU. Přečtěte si více →
Sounáležitost s Evropskou unií není v české společnosti silně zakořeněna, za její součást se považuje jen menšina lidí. Češi se cítí být více Evropany než občany EU.
Evropská unie je totiž v Česku vnímána jako problematická značka s politickým přívlastkem, která dokáže společnost spíše více rozdělit. Naproti tomu „Evropa“ je neutrálnější. Češi si s ní spojí geografický nebo filozofický rámec a hodnoty. Cítí k ní historickou hrdost.
„Evropa českou společnost tolik nepolarizuje jako Evropská unie, která už má politický náboj, nese s sebou nejenom historickou zátěž nebo geografickou lokaci, ale i nějaká rozhodnutí. Vidíme třeba spojení aktivit kolem zelené transformace, Green Dealu. Její výdobytky, ale i potenciální rizika jsou hodně propojována v českém veřejném prostoru s tím, jak se k nim staví Evropská unie,“ vysvětluje sociolog Kratochvíl.
Klausovo dědictví
Vstup do Unie podpořilo v červnu 2003 v referendu přes 77 procent hlasujících a Češi tak dosáhli cíle, který si vytyčili v 90. letech, a stali se plně součástí západních struktur. Pozitivnímu dojmu z prvních let v EU napomohla i tehdejší dobrá kondice ekonomiky.
Jenže částečné zpochybnění české role v EU nastalo záhy poté. Vnitřní fungování Unie doznávalo změn s přijímáním Lisabonské smlouvy, která dávala více pravomocí europarlamentu a ustavovala post předsedy Evropské rady – pravidelného jednání prezidentů a premiérů, které má od té doby stálého šéfa.
„Předním hráčem, který přinesl kritické hlasy a zpochybnění toho, že bychom měli v Evropské unii spolupracovat, byl tehdy prezident Václav Klaus,“ upozorňuje Kratochvíl.
Ve stejnou dobu také ze Spojených států amerických přišla finanční a dluhová krize. V Unii se nejprve projevila v zemích eurozóny, dopady měla ale na všechny členské státy. S finanční krizí se pojí první výrazný pokles důvěry v EU.
Odpor k euru a nedůvěra
Následující roky otřásly důvěrou české společnosti v Evropskou unii a pramení z nich třeba přetrvávající neochota k přijetí společné evropské měny. „Nedůvěra k přijetí eura je hlavním a přetrvávajícím dědictvím finanční krize,“ poznamenává sociolog.
Zásadním důvodem je totiž fakt, že se krize kvůli provázaným trhům nedotkla pouze eurozóny, ale právě i České republiky a jejího hospodářství.
Pokud si mají Češi vybrat, co klíčového by jim členství v EU mělo dát, volí kromě ekonomických přínosů i bezpečnost.
Jde o „vnější štít“, který nás ochrání navenek, a ruku v ruce s tím i o vnitřní stabilitu, která má vytvořit pracovní podmínky, jež povedou k vlastnímu rozvoji a všeobecné prosperitě.
„EU dříve nebyla vnímána jako něco důležitého, byl to spíš nějaký náhodný aktér, který vstupoval s jednotlivými více nebo méně důležitými změnami. Nejpozději od migrační krize se stále více stává tématem. I veřejnost evidentně vnímá EU jako téma, které je pro ni samotnou důležité.“
Martin Kratochvíl (sociolog STEM)
Dosud nejdelší a nejhlubší propad důvěry Čechů v Unii vyvolala migrační krize z roku 2015. Od té doby zaznívá zkratka: může za to EU. Strach, obavy a nejistotu navíc podporovaly i výroky politiků a český postoj se zrcadlil i v neochotě přijímat uprchlíky.
„Nedůvěra v to, jestli EU zvládne migrační krizi, byla vysoká a silně poškodila její jméno u značné části české veřejnosti,“ interpretuje data z výzkumu Rozděleni Evropou sociolog Kratochvíl.
EU a covid-19
Naopak úder covidové krize Unii v očích Čechů výrazně nepoškodil. Vyšla z ní s neutrálním a u části veřejnosti dokonce s mírně pozitivním hodnocením.
Problémy, které Česko během covidu-19 řešilo, totiž společnost nedávala za vinu Unii. Češi naopak ocenili jednotný postup, například při společném nákupu vakcín. Tedy přestože tato krize přispěla k celkové polarizaci veřejnosti, náhled na evropská témata to u Čechů nezměnilo.
„Jakkoliv covid přispěl k další úrovni rozdělení některých názorů české veřejnosti, postoji vůči EU neublížil,“ doplnil Kratochvíl.
Součást širšího celku
Ukotvení ve strukturách EU se ukázalo být zásadní po ruské invazi na Ukrajinu před dvěma lety. Útok Čechy obzvlášť zasáhl, a to zejména kvůli historické zkušenosti, která ve společnosti rezonovala.
Sociolog Kratochvíl zmiňuje efekt, který to vyvolalo: „České veřejnosti došlo, že jsme opravdu malý stát a potřebujeme být součástí většího celku, který nás ochrání.“ Bezprostředně po ruském útoku totiž vzrostla důvěra ve všechny mezinárodní instituce, tedy třeba i v NATO.
S přibývajícími měsíci se však toto pevné přesvědčení viklá a zesilují rozdíly mezi jednotlivými skupinami české společnosti. K rozkolům dochází v nahlížení na další podporu Ukrajiny nebo sankcionování Ruska.
Šest skupin
Jak bylo zmíněno, unikátní výzkum pro Český rozhlas ukázal, že se česká společnost v postojích k Evropské unii dělí na šest nestejně velkých skupin.
Sociologové z analytického ústavu STEM identifikovali dvě pětiny Čechů, kteří jsou v různé míře prounijní, další dvě pětiny tvoří ti, kteří smýšlejí protiunijně a jedna pětina má z EU smíšené dojmy.
Prounijní složka společnosti v sobě zahrnuje skupiny Euronadšenců, Příznivců a Vlažných příznivců. Češi spadající do těchto skupin považují své polistopadové snažení za úspěšné, symbolem tohoto úspěchu se pro ně stala EU. Navíc častěji dokážou čerpat výhody, které Unie nabízí – cestují, podnikají, komunikují se zahraničím.
Lidé, kteří si myslí, že jim členství v EU mnoho nepřináší, spadají nejčastěji do protiunijní části české společnosti. Patří sem skupina Odpůrců a Skalních odpůrců. „Část z nich, a týká se to zejména Skalních odpůrců, viní přímo Evropskou unii. Brusel je pro ně něco jako centrum veškeré moci, které se chová podobně jako Moskva za dob Sovětského svazu,“ podotýká sociolog Kratochvíl.
Na pomezí těchto skupin se nachází Nejistí, kteří jsou tzv. jazýčkem na vahách uvažování o EU. Nejedná se o odpůrce, ale také nejsou EU nakloněni. Příliš se o ni nezajímají.
Díky přiložené kalkulačce můžete snadno zjistit, ke které skupině máte nejblíže. Podrobně každou skupinu popisuje web iROZHLAS.cz zde.
Související témata: Rozděleni Evropou, Evropská unie, Česko, Česká republika, STEM, průzkum, průzkum ČRo
