Domácí vězni se v Česku kontrolují namátkově, sledovací náramky stále chybí
Ani pět let od přijetí nového trestního zákoníku se domácí vězení nestalo běžnou součástí repertoáru českých soudů. Loni se týkalo jen 243, tedy necelého čtvrt procenta ze sta tisíc odsouzených.
Domácí vězení, trest oblíbený v zahraničí, v Česku narazil na neschopnost státu pořídit dohledové náramky. Výběrové řízení naposledy v červnu zastavila ministryně spravedlnosti Helena Válková, nyní se připravuje čtvrtý pokus.
„Počítáme s tím, že do konce roku by měl být systém vysoutěžený tak, aby mohl začít fungovat od roku 2016,“ říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová.
Sledovací náramky by měly sloužit i při kontrole podmínečně propuštěných, ústavně léčených či nahrazovat útěkovou vazbu.
Ani po pěti letech ale nejsou k dispozici. Zřejmě i proto se soudci zatím k trestu domácího vězení, který může přinést státu výrazné úspory a zároveň ochránit odsouzené od neblahých důsledků pobytu za mřížemi, uchylují jen zcela výjimečně.
'Byl jsem jen ve sklepě'
Je tedy kontrola domácích vězňů bez elektronických náramků dostatečná? Zatím ji provádějí namátkově pracovníci Probační a mediační služby. K domácím vězňům chodí na neohlášené návštěvy a zjišťují, zda jsou v soudem stanovené době skutečně doma.
Reportérka Českého rozhlasu navštívila s úřední kontrolou bydliště tří domácích vězňů v okrese Praha-východ. Jeden z nich podmínky trestu porušil. Matka jej omlouvala tím, že se zdržel v práci.
Další kontrolovaný vězeň se v bytě objevil s několikaminutovým zpožděním. Pracovnici Probační a mediační služby chtěl obměkčit tvrzením, že byl jen ve sklepě. Ani to ale podmínky domácího vězení nedovolují – dostal proto předvolání na úřad, který může o incidentu informovat soud.
Lidí, kteří poruší domácí vězení, je zhruba deset procent. Průměrně zůstávají odsouzení v domácím vězení devět měsíců.
Za co můžete dostat domácí vězení
Loni soudy domácí vězení uložily formou rozsudku či trestního příkazu ve 243 případech, nejvíce, tedy 444, jich rozdaly v roce 2012. Nejčastěji se domácí vězení ukládá za maření úředního rozhodnutí, například za porušení zákazu řídit auto, za drobné krádeže nebo zanedbání povinné výživy.
„Převážně jde o přečiny. V domácím vězení ale mohou být i podmínečně propuštění vězni odsouzení za závažné trestné činy, za které si už odseděli několik let ve skutečném vězení,“ řekla Českému rozhlasu ředitelka Probační a mediační služby Jitka Čádová.
Dobu, kdy musí být domácí vězeň doma skutečně k zastižení, stanovují soudy individuálně. „Doba je určená tak, aby odsouzený mohl chodit do zaměstnání, zúčastnit se různých resocializačních programů nebo chodit na odvykací léčbu,“ vysvětluje Čádová.
„Většinou navrhujeme soudu, aby nařídil domácí pobyt ve večerních a nočních hodinách a o víkendech 24 hodin.“
Ještě méně používaný než domácí vězení je další z „nových" alternativních trestů, totiž zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce. Tato sankce zaměřená hlavně proti sportovním chuligánům dopadla rok po zavedení na 11 osob, loni jich bylo 75.
Pro srovnání, celkově soudy v roce 2014 uložily 109 601 trestů a trestních opatření, z nich 48 896 podmíněně.
Mezi alternativní tresty patřily už před přijetím současného trestního zákoníku i podmínečný trest odnětí svobody a veřejně prospěšné práce.
Svůj dluh vůči společnosti si má ročně odpracovat okolo 7000 provinilců, část z nich se ale trestu vyhýbá a následně putuje za mříže.
Počet podmínečně odsouzených se pohybuje okolo 50 tisíc ročně, „natvrdo" jde do vězení každý rok okolo 12 tisíc lidí. Zbytek trestů tvoří zákazy činnosti, propadnutí majetku, vyhoštění a jiná trestní opatření.
