Děti z Jedličkova ústavu se podívaly na Korfu. Díky svému vychovateli
Děti z pražského Jedličkova ústavu se jely podívat na řecký ostrov Korfu. Vděčí za to Janu Spilkovi, který po maturitě v Řecku odešel do Česka studovat speciální pedagogiku a už při škole začal pracovat v Jedličkově ústavu. Napadlo ho, že zkusí propojit dva světy a ukáže postiženým dětem svou domovinu.
Jan Spilka se narodil se před 24 lety na Korfu řecké mámě a českému tátovi. Po mamince zdědil touhu lidem pomáhat a po tatínkovi zase fyzickou zdatnost a schopnost poradit si v kdejaké nelehké situaci.
Po řecké maturitě se rozhodl studovat v České republice. V Jedličkově ústavu začal pomáhat v 19 letech.
„Vyrůstal jsem na Korfu, kde mají moji rodiče dům. Napadlo mě, že bychom mohli jet s dětmi na dovolenou k moři, protože děti tu možnost nikdy neměly. Bylo strašně náročné sehnat peníze na tuhle akci a Jedličkův ústav. nemá prostředky, takže jsme sháněli v soukromém sektoru,“ popisuje zrod celé akce Honza, zatímco na gril dává další špízy neboli po řecku suvlaki. Právě totiž dělá na zahradě svých rodičů pro děti grilovačku.
Pavla Smetanová na Korfu hovořila s Janem Spilkou a jeho svěřenci z Jedličkova ústavu, které na ostrov přivezl
„Dalším oříškem bylo zajistit ubytování, stravu a program, protože ten musí být přizpůsoben dětem na vozíku. Korfu je krásný ostrov, ale hrozně bariérový. Hlavní město Kerkyra má úzké chodníky a nejsou tam nájezdy,“ vysvětluje Honza, zároveň ale dodává, že lidé na ostrově jsou celkově vstřícnější než Češi.
„Už na trajektu se nám personál snažil zpříjemnit cestu, nabídli nám více kajut a pomáhali nám s přesuny a starali se o nás,“ srovnává své zkušenosti. Tato akce je jeho první zahraniční cestou s dětmi. Přijeli prastarou karosou, protože na nový autobus nemá ústav v současné době prostředky.
Děti se zdají být nadšené, se svými vozíčky přejíždějí v rámci svých možností z místa na místo a radují se, že konečně viděly moře:
„Jeli jsme žlutou ponorkou, podél skal a pobřeží a pak jsme se otočili, první my a pak ti druzí,“ září nadšením desetiletý Michal.
„Některé vozíčky jsme nechali venku a pak dole byly ty skla a ryby, nějaký chobotničky a tak,“ skáče mu do řeči devítiletý kamarád Honza.
Čtrnáctiletá Hanka dodává: „Kerkyra je řecký ostrov a přijeďte na Korfu, je to tady fakt úžasný.“ Informace o ostrově si prý sama vyhledala na internetu.
Jan Spilka se dostal k tak neobvyklé práci, protože si ji prostě chtěl zkusit. „A už jsem tam zůstal a dělám tam pět let. Ta práce chce velkou trpělivost s dětmi, hlavně s postiženými, ale má to něco do sebe,“ tvrdí a dodává:
„Ty děti mají radost z jiných věcí, větší radost ze života a člověka to naplňuje pocitem, že dělá něco dobrého a že má možnost někomu pomoct,“ vysvětluje.
