Jak jste spokojená vy s tou výslednou podobou novely?
Já jsem za sebe spokojená, zejména v té části, která upravuje znásilnění z podstaty, což je věc, kterou jsem prosazovala se svými kolegy a velmi jsme na tom pracovali.

Jedná se o dvě nejdůležitější změny. Za prvé automaticky jakýkoliv sexuální čin, který bude zahrnovat dítě pod dvanáct let, bude považován za znásilnění, to jsme dosud neměli – to znamená zvýšenou ochranu dítěte.

A druhá část upravuje nově znásilnění a nový trestný čin, který bude postihovat lehčí formy sexuálního násilí. Znásilnění bude nově upraveno tak, že ne znamená ne. Není potřeba, aby se oběť musela s pachatelem nějak poprat.

Ještě k tomu znásilnění z podstaty. Proč podle vás v praxi soudy klasifikovali tyto trestné činy vlastně s dětmi mladšími dvanáct let jako pohlavní zneužití? Byl problém skutečně v legislativě, že se neměli o co opřít?
Já si myslím, že problém byl skutečně v tom, kam se vyvinul tento trestný čin. Původně byl koncipován jako taková zvláštní privilegovaná skutková podstata, která měla chránit mladé pachatele – řekněme sedmnáctiletého chlapce, pokud spí se slečnou, které bude za půl roku patnáct.

Ale v průběhu času se to vyvinulo tak, že to chránilo pachatele, jako jsou dědečkové, otcové, učitelé, vedoucí na táborech, tedy ty, kteří mají na dítě vliv.

A protože se říkalo, že „se s ním to dítě nepopralo, nebylo použito naplno násilí a tudíž to vlastně to dítě jakoby chtělo“. Tady je problém takový, že nikdo nepřemýšlel nad tím, že je to zneužití bezbrannosti dítěte.

Novela zohledňuje právě i tu bezbrannost oběti, kdy dotyčná nebo dotyčný není schopen projevit nesouhlas z objektivního důvodu, třeba že spí nebo kvůli duševní poruše, silné opilosti nebo spoutání či zdravotnímu handicapu. Jak toto změní současnou praxi u soudu? To se dosud k těmto okolnostem prostě nepřihlíželo?
Já bych vás trošku opravila, tady ty věci jsou právě subjektivní. Ta objektivní bezbrannost tam byla už teď – to je právě třeba ta velká opilost, nebo že byl někdo v kómatu.

Ale ta subjektivní, to zamrznutí, které zažívá až 70 procent znásilněných lidí, nebo nějaké duševní útrapy, duševní choroby, něco, co vám vnitřně zabrání se s tím pachatelem porvat, utíkat a křičet – to znamená, že zvenku to vypadá, že jenom ležíte a nic neříkáte. To jsou právě ty věci, které byly velmi potřeba. 

Protože my jsme tu měli bezbrannost vykládanou dlouhodobě jako objektivní. A ta subjektivní nám zcela vypadávala.

Dostalo podle vás do té novely všechno, nebo vám tam něco chybí? Jsou nějaké rezervy?
Je k tomu důvodová zpráva, která by měla velmi dobrým způsobem poskytovat soudům vodítko, jakým způsobem si ten zákon vykládat.

Vychází to hodně z judikatury a je tam třeba přímo uvedené, že takzvané digitální znásilnění – to znamená, že pokud někdo zavádí prsty do pochvy nebo do jiného otvoru – je znásilnění a opravdu ne jen nějaké osahávání. A já jsem tady s tím spokojená.

Renata Kropáčková, trs Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít