Netanjahua by Polsko nezatklo. Mezinárodní zatykač má i tak smysl, shodují se odborníci
Pozvání izraelského premiéra Benjamina Netanjahua do Polska, loňská cesta Vladimira Putina do Mongolska nebo výpravy bývalého súdánského prezidenta Umara al-Bašíra do 33 zemí spojuje jedna věc – všechny jsou v rozporu s mezinárodním zatykačem vydaným Mezinárodním trestním soudem. Přestože dochází k jeho porušování, odborníci oslovení iROZHLASem věří, že i v současnosti má mezinárodní zatykač smysl.
Poslední mezinárodní zatykače, které vydal Mezinárodní trestní soud, mířily kromě velitelů Hamásu i na představitele Izraele, konkrétně na premiéra Benjamina Netanjahua a v současné době už bývalého ministra obrany Joava Gallanta. Před soudem by měli stanout za válečné zločiny, záměrné útoky na civilisty a zločiny proti lidskosti spáchané na palestinském obyvatelstvu.
Trestní soud však nemá vlastní policejní sbor, musí se tak spoléhat na signatářské země, aby svým povinnostem dostály a zatkly každého obviněného, který vstoupí na jejich území. Podpisem Římského statusu se k tomu zavázalo víc než 120 států včetně Česka.
24:07
Zatykače pro Hamás i Izrael jsou politické gesto, říká Žantovský. ‚Vyšetřování je třeba,‘ oponuje politoložka
Číst článek
Mezi nimi je i Polsko, jeho vláda však v lednu rozhodla, že pokud se Netanjahu zúčastní 80. výročí osvobození Osvětimi, k zatčení nedojde. „Na jednu stranu máme verdikt mezinárodního tribunálu, ale na druhou je absolutně jasné, že jakýkoliv představitel izraelských úřadů má každé právo navštívit Osvětim a cítit se u toho bezpečně, hlavně na výročí osvobození,“ cituje německý deník Deutsche Welle polského premiéra Donalda Tuska.
Vládní rozhodnutí vzbudilo v zemi protesty a z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že 60 procent oslovených Poláků by zatčení Netanjahua podpořilo. Proti bylo jen 24,2 procenta oslovených.
Kritický k vládnímu prohlášení je i polský právník Mikolaj Pietrzak, který je jedním z poradců Mezinárodního trestního soudu. „Žádná vláda nemá kompetenci rozhodnout o tom, jestli zatknou nebo nezatknou a odešlou nebo neodešlou jedince před Mezinárodní trestní soud. Jde o exkluzivní kompetenci soudu,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.
„Pokud někdo jako Netanjahu nebo Gallant přijede do Polska a nebude zatčen, půjde o zásadní porušení povinností státu před mezinárodním právem. Naprosto by to poškodilo celý systém mezinárodní odpovědnosti, kterou soud představuje, včetně vaší důvěryhodnosti v zahraničí,“ míní. „Pokud porušíte Římský status, proč ne i další? Vídeňská konvence, Ženevské úmluvy, povinnosti pod Organizací spojených národů, mezinárodní bankovní konvence,“ vyjmenovává.
Izraelský premiér na oslavy nedorazil a ani to nezvažoval, organizátoři z Muzea Osvětimi ho ani nezvali. Rezoluci vlády proto Pietrzak považuje za zbytečnou. „Skutečné důvody za rezolucí nejsou veřejnosti známé,“ dodává s tím, že se mluví také o tom, že rozhodnutí mohlo sloužit jako gesto Donaldu Trumpovi. Těsně předtím totiž americká vláda, ještě pod vedením Joea Bidena, vydala rezoluci trestající sankcemi každého, kdo pomůže trestnímu soudu se stíháním amerických občanů a spojenců, kam patří i Izrael.
Vyhýbání se závazkům
Nejde o první případ, kdy se vlády vyhýbají zatčení politika, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač. Loni v září přijalo Mongolsko ruského prezidenta Vladimira Putina, který je obviněn z válečných zločinů a převozu stovek dětí z Ukrajiny do Ruska.
Putin dorazil do Mongolska, které má povinnost ho zatknout. Kreml se zadržení neobává
Číst článek
Umar al-Bašír, bývalý prezident Súdánu a také první prezident, na kterého kdy Mezinárodní trestní soud vydal zatykač kvůli genocidě, zločinům proti lidskosti a válečným zločinům v Dárfúru, cestoval do zahraničí pravidelně. Za osm let podnikl 150 cest do 33 zemí, mnoho z nich také patří k signatářům Římského statusu, napsal v roce 2018 deník The Guardian.
Podobné to může být v případě Netanjahua, kterého na návštěvu zemí pozvali premiéři Rumunska a Maďarska, zatčení vyloučila i Francie. Podobně mluví i Spojené státy, které se však k Římskému statusu nikdy nepřidaly.
„Je tu samozřejmě řada případů, kdy byly zatykače uplatněny a osoby byly předány do Haagu. Ale u nejvyšších politických představitelů tam stále probíhá diskuse o konfliktu závazků a pravidel osobních imunit,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz profesor mezinárodního práva z Univerzity Karlovy Pavel Šturma.
Roli mohou hrát i závazky, které mají k zemi obviněného. „Ani odborníci na to nemají shodné názory. Takže je to složité,“ uvádí profesor Šturma.
Existují sankce za porušení?
Přesto se oba oslovení domnívají, že mezinárodní zatykač od trestního soudu má i dnes význam. Hledaní politici si díky tomu například nemohou cestovat, jak se jim zlíbí. „I tam, kde tedy nedochází k zatčení a předání takhle vysoce postavených osob, komplikuje jim to život v tom, že necestují do zemí, kde by jim hrozilo riziko zatčení. Nějakým způsobem je to tedy limituje,“ myslí si Šturma.
Do problémů se mohou dostat i státy, které se této povinnosti vyhýbají. Klasické tresty jim nehrozí, protože soud může trestat jen jednotlivce, nikoliv suverénní státy. Může na ně však vyvíjet tlak, podle Šturmy se to může dostat až před Radu bezpečnosti OSN.
Mezinárodní trestní soud otevřel novou pobočku na Ukrajině. Zaměří se na válečné zločiny
Číst článek
Přísnější pravidla pro Polsko
V případě Polska může takové jednání nejen ohrozit důvěru v mechanismy mezinárodního soudu, ale také poškodit jeho kredibilitu a to přesto, že nakonec Netanjahu ani nepřijel. „Tato vláda přišla k moci s tím, že obnoví dodržování právního státu a budou dodržovat usnesení mezinárodních tribunálů. Vymezovala se tím ke svým předchůdcům ze strany Právo a spravedlnost, která byla za porušování zásad právního státu a nerespektování soudních rozhodnutí často kritizována,“ líčí Šturma následky viditelné především před domácím publikem.
Na mezinárodním poli to poškozuje pověst celého státu a Evropské unie a to závažněji, než v případě Mongolska, kam zamířil Putin. „Mongolsko nikdy nebylo označeno za nejdemokratičtější místo na světě, kde se dodržuje právní stát, Evropská unie se tím ale chlubí. Pokud to poruší stát EU, tak ho to poškodí daleko víc než jakýkoliv jiný stát,“ domnívá se.
Takové rozhodnutí by proto podle něj mělo mít následky. „Dokonce bych šel tak daleko a řekl bych, že pokud politický subjekt a člen Římského statusu odmítne zatknout člověka, na kterého je vydán zatykač, dopouští se vláda zločinu zneužití moci, což je velmi závažný kriminální přečin. Jednotlivci ve vládě, kteří nesplní povinnost mezinárodního práva, by měli být trestně zodpovědní,“ říká poradce Mezinárodního trestního soudu Pietrzak.
Politici, na které byl vydán mezinárodní zatykač
- Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl obviněn ze zodpovědnosti za zabití neozbrojených civilistů během arabského jara v roce 2011. Případ byl uzavřen, když byl Kaddáfí zastřelen povstalci.
- Umar al-Bašír, súdánský prezident, byl obviněn z genocidy, zločinům proti lidskosti a válečným zločinům v Dárfúru. I přes zatykač cestoval do spřátelených zemí, v roce 2018 se mluvilo o cestách do 33 zemí. V roce 2019 proběhl v zemi puč a al-Bašír byl zatčen. Dosud zůstává v místním vězení a před soud v Haagu ještě nepředstoupil.
- Obviněný ze zločinů proti lidskosti, kdy při prezidentských volbách v Keni měli zahynout přes tisíc lidí, byl prezident Uhuru Kenyatta. Kvůli nedostatku důkazů byl zatykač stažen.
- Ruský prezident Vladimir Putin byl v roce 2023 obviněn spolu s komisařkou pro práva dětí Marií Lvovou-Belovovou z převozu stovek ukrajinských dětí do Ruska. I přes zatykač za válečné zločiny se Putin vydal do Číny, která však není signatářem statusu. Loni byl i v Mongolsku, které ho nezatklo.
- Mezinárodní trestní soud vydal v roce 2024 zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za válečné zločiny, záměrné útoky na civilní obyvatelstvo, zločiny proti lidskosti a další nehumánní skutky spáchané na území Palestiny. Odpovědnost za stejné činy má podle soudu i tehdejší ministr obrany Joav Gallant.
