Znásilnění je u nás po vraždě nejpřísněji trestaný čin, ale i důkazně nejsložitější, tvrdí soudce
Kauza exposlance Dominika Feriho zviditelnila téma sexuálního násilí a to, jak k němu přistupují české soudy. „Nemyslím si, že soudní praxi posouvají zejména mediálně sledované kauzy – více ji ovlivňují kauzy, kde se řeší složité či nové právní otázky,“ míní Ondřej Kubů, předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Ke konkrétnímu případu se vyjadřovat nechce, v obecné rovině ale není vyloučeno, že odvolací soud dojde k úplně jinému závěru.
„Z hlediska posuzování významu a souvislostí jednotlivých důkazů jsou případy sexuálního násilí ty nejsložitější. Důkazů většinou nebývá pohromadě mnoho a tím hlavním bývá výpověď obžalovaného a poškozeného. Ostatní důkazy pak slouží k vyhodnocení věrohodnosti těchto dvou základních popisů. A podobně i znalecká zkoumání,“ popisuje soudce.
Soudci se ve čtvrtek také při rozhodování nemusejí opírat jen o zákon z roku 2009, ale také o několik důležitých rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2021.
„Soudům nižších stupňů to říká, že pokud mají podobný případ, měly by ho soudit obdobně. A pokud shledají důvody, proč se od závěrů Nejvyššího soudu odchýlit, měly by to dostatečně zdůvodnit,“ vysvětluje.
Vyplývá z nich například, že sexuální styk s dítětem do určitého věku bude vždy znásilněním, protože jde o zneužití bezbrannosti, nebo že nesouhlas s pohlavním stykem lze vyjádřit například odmítavou polohou těla, což se již prý promítá do soudní praxe.
Soudce ale zároveň zdůrazňuje, že je na zákonodárci, aby hranici, co je a není znásilnění, vymezil v zákoně. Návrh na redefinici znásilnění již do připomínkového řízení poslalo Ministerstvo spravedlnosti.
Přísné trestání
Kubů se vyjadřuje i k otázce trestání znásilnění, k níž podle mnohých soudy přistupují příliš mírně. „Není to tak, že nejvíc lidí odchází s podmínkou. Je to zhruba půl na půl. Ze statistik rovněž vyplývá, že znásilnění je u nás nejpřísněji trestaný čin po vraždě. V porovnání ostatními trestnými činy udělujeme nepodmíněné tresty v nejvyšší míře,“ tvrdí.
V případech, kdy oběť takzvaně zamrzne a neprojevuje aktivní či verbální nesouhlas, prý platí, že je třeba ověřovat věrohodnost výpovědi oběti, zároveň ale musí být i na straně pachatele naplněna subjektivní stránka trestného činu, a to úmyslné zavinění: „On musí z něčeho poznat, že se chová nedovoleně, nebo že druhá strana vyjadřuje nesouhlas.“
‚Obětem se vysmíval.‘ Feri je vinen ze znásilnění a pokusu o něj, od soudu odešel s tříletým trestem
Číst článek
Překážkou pro posuzování daného jednání jako znásilnění podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu není ani blízký vztah mezi pachatelem a obětí či fakt, že mezi nimi dochází i k souhlasnému pohlavnímu styku.
Některé státy do zákona naopak přidaly povinnost souhlasu se sexem, což navrhují i mnohé neziskové organizace.
„Některé důvody, které předkládají, jsou pochopitelné, jde o přenesení pozornosti z oběti na pachatele. Ale nedávno jsem byl na přednášce Jonathana Herringa z Oxfordské univerzity, který tento myšlenkový pochod vyjasňoval. Jeho předpokladem je, že vlastně každý sex je znásilněním, a jen když se s ním souhlasí, tak se to dá omluvit. To už mi přijde jako překlopení do takového inkvizičního procesu,“ soudí Kubů.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus výše.
