Jak rozumíte změněnému postoji slovenského ministerstva a o jaké argumenty se mohou opírat právní analýzy, na které se odvolává?
Šlo o to, že ve velmi dlouhém sporu, který trval dvanáct či třináct let, Andrej Babiš zprvu vyhrával a to proto, že slovenské soudy vycházely formalisticky z toho, zda se zachoval či nezachoval dokument s vlastnoručním podpisem a vázacím aktem daného agenta. Pokud nezachoval, rozhodli, že je evidován neoprávněně. V jeho prospěch svědčili i příslušníci Státní bezpečnosti (StB), že spolupráce byla fiktivní.

Došlo k poměrně výraznému zvratu u Ústavního soudu v roce 2017, kdy Ústavní soud řekl, že Andrej Babiš neměl žalovat Ústav paměti národa, což je slovenská obdoba Ústavu pro studium totalitních režimů.

Také zpochybnil věrohodnost příslušníků StB jako skutečných aktérů zločinného režimu, kteří se na tom podíleli, a přiklonil se ve prospěch historických analýz, které dokazují, že záznamy byly provázané, opakují se asi v osmi svazcích, odpovídají dalším historickým skutečnostem. Analýza, kterou připravil Jerguš Sivoš, historik Ústavu paměti národa a předseda jeho správní rady, tak je v tomto velmi přesvědčivá.

Když začalo nové kolo, kdy Andrej Babiš žaloval správně ministerstvo vnitra, historici Ústavu paměti národa byli přesvědčeni, že stát bude vyhrávat, protože má v zádech nález Ústavního soudu.

Slovenské ministerstvo vnitra se rozhodlo jinak. Já si umím představit, že v analýzách je napsáno, že v minulosti Babiš vyhrával, a proto tam může být riziko neúspěchu. Na druhou stranu je tady zvrat přinesený nálezem Ústavního soudu, pro který to historici Ústavu paměti národa viděli optimisticky.

Vztah s Ficem

Řekl byste, že podobné vyústění celého sporu bylo možné předpokládat i bez ohledu na výsledek loňských parlamentních voleb na Slovensku? Do jaké míry ovlivní rozložení politických sil vztah k Andrejovi Babišovi?
Podpořil současného prezidenta (Petera Pellegriniho, dříve Hlas) ve volební kampani, jeho blízkost s vládou Roberta Fica (Směr) je zjevná, asi to překvapivé není. Je to snad poprvé, kdy slovenské vnitro uzavřelo smír se žalobcem s tím, že si myslí, že by jinak prohrálo. Rozhodl politik místo soudu. Je to pro mě nepředvídatelné, překvapivé, tak jako pro slovenské komentátory.

Je na místě, aby političtí soupeři Andreje Babiše na domácí scéně včetně premiéra Petra Fialy zpochybňovali závěr slovenského vládního resortu? Neměli by se zdržet podobných komentářů?
To je asi otázka politické kultury, ne právní nebo novinářská. Faktem je, že Ústav paměti národa ústy historika Jerguš Sivoše poměrně přesvědčivě říká, proč si myslí, že záznamy jsou zcela věrohodné. Proplétají se, vinou se osmi různými svazky, dochovaly se informace, které se opírají právě o hlášení agenta Bureše.

Důvodů myslet si, že historická pravda tím zůstává neotřesena, je poměrně hodně. Dokonce ani tady se nedá použít formulka „respektujeme rozhodnutí soudu“, protože tady k rozhodnutí soudu nedošlo. Je to politické rozhodnutí a politická rozhodnutí mohou být dobrá i špatná. Nevidím důvod, proč bychom je nemohli kritizovat, dokonce i kdyby to bylo z úst politických soupeřů.

Audiozáznam rozhovoru z Polední publicistiky si můžete pustit v úvodu článku.

Vladimír Kroc, ava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít