Langoš pro Němce, pivo a guláš pro Nory. Jak to vypadalo s nabídkou občerstvení ve Vysočina Aréně?
Velká sportovní akce přináší velké nároky i na provozovatele občerstvení. Po celou dobu světového šampionátu v biatlonu byl ve Vysočina Aréně v nabídce pro návštěvníky z Česka i zahraničí bohatý sortiment pochutin a nápojů. Od stánkařů Radiožurnál a iROZHLAS.cz zjišťoval, na čem si zahraniční turisté nejčastěji pochutnali a kdo byl nejvděčnějším strávníkem.
Už při příchodu do areálu ve Vysočina Aréně to vypadalo spíše jako při návštěvě festivalu. Kromě ohlušujících fanoušků tam byla spousta stánků s občerstvením. Své si našli milovníci masa, dobré kávy, ale i alkoholu.
V nabídce mohl návštěvník nalézt langoše, moravské bramboráky, speciality na grilu, zabijačkové a zvěřinové pochutiny. Samozřejmě nechybělo čepované pivo, které se prodávalo za šedesát a osmdesát korun. Oproti světovému šampionátu v cyklokrosu v Táboře, kde půllitr stál 130 korun, podstatně přívětivější cena.
Vítězem šampionátu je pořadatelský tým, stříbro patří divákům, hodnotí šéf českého biatlonu Hamza
Číst článek
Do Vysočina Arény dorazila poprvé i obchodnice Petra, která má doma provozovnu, ve které vyrábí uzenářské výrobky – klobásy, tlačenku nebo uzené maso.
„Pro tuto akci jsme sortiment doplnili o guláš a teplé polévky. Lákalo nás zažít něco nového, i díky tomu, že je tady hodně cizinců. Norové k nám chodí na pivo a guláš. Nejvíc na dračku šly ale klobásy,“ smála se Petra spolu s pracovním týmem.
Mají vůbec stánkaři během nabitého programu prostor pro sledování závodů?
„Jakmile začne samotný závod, tak je čas, protože nikdo z návštěvníků nemá chuť se občerstvovat. Jeden z našeho týmu tady zůstane a zbytek se může vyrazit podívat ke stadionu,“ přiblížila obchodnice. V jejím stánku stála tlačenka osmdesát korun, kuřecí stehno 110 korun, zvěřinový guláš 140 korun a polévka osmdesát korun.
Nejlepší tržby o víkendu
Nejexponovanějšími dny ve Vysočina Aréně byly víkendy, kdy si cestu na stadion našlo nejvíc fanoušků i proto, že byly na programu dva závody. Oproti tomu ve všední dny museli stánkaři počítat s tím, že příznivci biatlonu dorazí do areálu až později, protože se závodilo ve večerních hodinách.
Víkendové dny si na šampionátu pochvalovaly i stánkařky Dana a Iva, které návštěvníkům nabízely především horké nápoje a kávu. Ve stánku, kde se prodávala třetinka svařeného vína za devadesát korun, medovina za sto korun, horký aperol za 130 korun nebo jablko se skořicí za sedmdesát, fungovaly po celou dobu šampionátu.
„Nejčastěji za námi chodí Němci, kteří se rádi vrací,“ zhodnotila Dana.
Sehraná dvojice za pultem není na tak velké akci poprvé, protože už loni pracovala ve Vysočina Aréně při Světovém poháru.
„Z pohledu návštěvnosti to bylo masivnější, protože to vždy trvalo celý den. Jinak ale musím ocenit, že se cizinci snaží zjistit, jak se třeba řekne děkuji,“ usmívala se obchodnice Dana.
Langoš pro Němce
Irena a dvě ženy se shodným jménem Věra mají o kus dál od stánku s horkými nápoji pod palcem místo, kde se prodává langoš za sto čtyřicet korun.
„Na langoš k nám chodí nejčastěji Němci a nejlepší pro nás prodejce je určitě pátek, sobota a neděle,“ říká Irena. Ani „ženy od langošů“ nejsou na velké sportovní akci nováčkem, protože před měsícem byly pracovně na zastávce biatlonového Světového poháru v Oberhofu a v Novém Městě na Moravě měly nyní pět stánků.
Zajímavý pohled na fanouškovskou komunitu a návštěvníky mezinárodní sportovní akce přidává kolegyně Věra.
„V Německu jsou ve fandění šmrcovnější a dávali si tam náš langoš se smetanou, naopak kečup je pro ně sprosté slovo. Tady je to obráceně a návštěvníci si dávají klasiku se sýrem, kečupem a česnekem,“ popsala.
Irena dodává, že během mistrovství si fanoušci na ceny občerstvení nestěžovali.
