Belgie je mlsná, sladce luxusní a Bruggy jsou městem čokolády
Jemná struktura mletí, vysoký obsah kakaa, 100% kakaové máslo, nejkvalitnější boby, technické zázemí, kreativita a výsledkem je výjimečná belgická čokoláda. Když se něco umí, tak je to poté jednoduché a já to potvrzuji.
Lákadlem je čokoláda
Před týdnem jsem strávila dva nádherné podzimní dny v belgických Bruggách. Jsem do nich zamilovaná a nemohu se jich nabažit.
Bruggy patří mezi města, která jsou na turistické gastronomii přímo postavená. Ne že by neměla co jiného nabídnout, spíše naopak, ovšem gastronomie je pro návštěvníky lákadlem na každém kroku.
Gastronomická Belgie je gigant, na jehož vrcholu jsou mušle a hranolky
Číst článek
Hlavní náměstí v Bruggách je plné restaurací s předzahrádkami, kde se ke kvalitnímu jídlu čepují stejně kvalitní belgická piva. V úzkých uličkách narazíte na hospůdky jako z pohádky, které se chlubí nabídkou mořských plodů, těch nejčerstvějších slávek jedlých podávaných ve speciálním hrnci s hranolky, za ochutnání stojí i králík a masové kuličky na pivu a mnoho dalších pochoutek. Nesmím vynechat již vzpomínané všudypřítomné hranolky s různými omáčkami, jejichž vynález si Belgičané nárokují.
Lákadlem pro všechny jsou však sladké vonící vafle a hlavně čokoláda. Ta je tady na každém kroku a stojí za to si o ní popovídat.
Proč zrovna tady?
Belgie je mlsná a sladce luxusní, ještě nad průměrem vyčnívá čokoládové město, jak se občas právě belgickým Bruggám říká. Tady si může dopřát sladkého luxusu každý. Je známo, že belgická pralinka vyvolá v ústech explozi chutí, pokušení, zamilování se, a když zavřete oči a soustředíte se jen a jen na ni, tak… No zrovna až sem jsem se dostat nechtěla; takže od začátku, jsme přece v gastroglose a raději více stroze.
Jedenácté přikázání: Užívati si budeš aneb Antverpy jako ‚Sin City‘
Číst článek
V Belgii si pochutnáte na čokoládě nejvyšší kvality, v obchodech je nabídka cukrářských výrobků z různých druhů čokolád, až zrak přechází, a bezděky polykáte naprázdno.
Invence malých krámků a jejich vlastníků a cukrářů nezná mezí. Vybrat si můžete figurky, čokolády tlusté i tenké, malinké i rozměrné pláty, bonbony a pralinky malé i obří, náplně všeho druhu, chutě možné i nemožné. To ovšem není vše.
Kdo má potřebu vniknout hlouběji do tajů výroby a pochopit, proč je zrovna tady jeden ze světových čokoládových středobodů, může zajít do muzea čokolády, má ho každé, turisty navštěvované město.
Též můžete nahlédnout do manufaktur a dílen, dokonce si můžete koupit zážitek, kde si pod odborným dohledem vyrobíte vlastní čokoládu a pralinky. Jak víme, ty jsou také odsud a vznikly tak, že Jean Neuhaus, lékárník, začal potahovat své léky vrstvou čokolády jenom proto, aby lépe chutnaly. Jeho vnuk nápad v roce 1912 dotáhl až do slavné pralinky.
Čokoláda je zde hýčkaná, zbožňovaná a na místě je už podruhé otázka, proč zrovna tady.
Protože!
Nic není náhoda. Přispěla k tomu kolonizace Konga, kde byl nadbytek kakaových bobů, a král Leopold III. udělal z Belgie kakaovou a čokoládovou jedničku jak v obchodě, tak ve výrobě.
V Belgii používané kakaové boby jsou tím nejlepším a nejkvalitnějším, co se na trhu nabízí. Dokonalost belgického čokoládového průmyslu už vlastně začíná při jejich nákupu. Dodavatelé kakaových lusků jsou prověřeni a další důraz je kladen na zpracování, na ničem se nešidí.
Výroba není jednoduchá
Kakaové boby čeká několik etap zpracování, které začíná sběrem, fermentací a sušením. Poté se boby čistí, drtí a zbavují slupky. Pokud tam část slupky necháte, máte více hmoty, ovšem výsledkem nebude belgická čokoláda.
V druhém případě se po základním drcení slupka vyfouká prudkým proudem vzduchu. Ale abych nezapomněla, před tím vším se boby praží, a to je úkol hodný mistrů alchymie, neboť jak dlouho a při jaké teplotě pražit často rozhoduje o výsledné kvalitě celého následného procesu.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Když máme nadrceno, vznikne hmota, které se někdy říká kakaový likér a už z něj se dá vyrábět čokoláda. Pokud chceme kvalitu, dál se zpracovává na kakaové máslo a kakaový prášek.
Tajemství kvality je v tom, že do finálních výrobků se dodává oleji neředěné kakaové máslo a čím jemněji je produkt umletý, tím je čokoláda kvalitnější. Musíme však brát v úvahu i fakt, že ne vždy je nutné dosahovat top kvality.
Z jednoho kakaovníku sklidíte jenom 50 až 60 plodů, a kdybychom zpracovali vše do nejvyšší kvality, nebudeme mít čokoládu na vánoční kolekce, na polevy, na horké kakao, na vaření, pečení a na běžnou konzumaci. Prostě ne všichni musí vařit jako šéfkuchaři, a přitom mohou vařit chutně a skvěle.
Kdo byl první
První kakao má na svědomí před 3000 lety středoamerická civilizace Olméků. Později Aztékové pojmenovali výživný nápoj vyráběný z bobů jako Xocolati. Nepřipomíná vám to něco? Musím zmínit, že kakaové boby zde byly platidlem a podléhaly zdanění. Jejich hodnotu ovlivňoval fakt, že se na území Aztéků nepěstovaly, ale dovážely je obchodníci.
Jako první Evropan ochutnal kakaový nápoj, tehdy ještě hořký, mořeplavec Kryštof Kolumbus. Hernando Cortes částečně kvůli němu v roce 1521 rozvrátil říši Aztéků. Do Belgie přivezla kakaový nápoj v 17. století španělská šlechta, která zde tehdy vládla, a pití kakaa bylo známkou luxusu a nabubřelosti.
Ovšem z luxusu se časem stala dostupná záležitost, ale to už jsme v naší skvělé současnosti a já právě sahám po pralince, kterou jsem si přivezla z Brugg. … je poslední, ach jo! Naštěstí jedu za pár týdnu do Gentu.
Přeji krásný čokoládový víkend.
