Jak správně pomoct lidem s hendikepem? ‚Popisujte, navádějte, nesahejte na psa,‘ doporučuje nevidomá
Kateřina Orságová Urbanová je nevidomá odmalička, narodila se předčasně a v inkubátoru jí lékaři zanedbali péči a spálili jí sítnici. „Rodina se ke mně a mojí sestře-dvojčeti, která trpí dětskou obrnou, snažila přistupovat tak, že jsme zdravé,“ vzpomíná Orságová Urbanová, která se dlouhodobě věnuje osvětě. V pořadu Mistrovský kurz na Dvojce shrnuje Orságová Urbanová několik rad, jak se chovat k nevidomým.
Na vesnici lidé nevidomým pomoc ani nenabízejí. „Tam se na nevidomé dívají, jako když je překvapuje, že vůbec někam chodí,“ říká Orságová Urbanová.
Naopak ve městech lidé často „páchají dobro za každou cenu“. „Lidé nabízí pomoc, ale ne úplně dobře. Správný přístup je přijít, pozdravit, oslovit a nabídnout pomoc,“ vyzdvihuje Orságová Urbanová. „Ale potom jsou tu lidé, kteří na vás ani nepromluví a někam vás odtáhnou. Jednou jsem skončila v tramvaji, kterou jsem nechtěla jet.“
Na nevidomé není potřeba křičet. „Ani neříkejte pozor a bacha, já mám pak pocit, že na mě padá letadlo,“ přiznává Orságová Urbanová.
„Hodně lidí také k nevidomému přijde zezadu a tlačí ho před sebou. Anebo s ním zase couvá k židli, přitom lepší je položit na ni nevidomému ruku a nechat si, ať si sedne sám. Ideální je nabídnout rámě nebo rameno. A doprovázet nevidomého z té více nebezpečné strany, ať jde nevidomý třeba spíš ke zdi než k silnici,“ doporučuje.
Také pomáhá popsat nevidomému, co má před sebou. „V restauraci přijde personál, přinese objednávku, ale už nepopíše nahlas, co dělá, že pokládá sklenici, že zrovna přináší talíř a že maso je takzvaně na šesté hodině a brambory na dvanácté. Nebo že talíř odnáší. Přitom já se můžu leknout a udělat nečekaný pohyb,“ upozorňuje Orságová Urbanová.
Lítost a předsudky nepomáhají
Zdůrazňuje rovněž, že nevidět neznamená, že je člověk nesvéprávný nebo mentálně zaostalý. „A taky neplatí, že když nevidíme, že máme automaticky lepší smysly. Musíme se na ně spoléhat a rozvíjíme si třeba sluch, ale není to automatické,“ doplňuje.
3:14
Raná péče má asistovat rodičům handicapovaných dětí, spousta z nich ale o této možnosti neví
Číst článek
Nepomáhá ani lítost nebo obdiv vyjadřovaný slovy „tohle já bych nedokázal, klobouk dolů“.
„Já bych upřednostnila přijetí nejen tam venku, ale i co se týče pracovních příležitostí. Zaměstnavatelům bych vzkázala, ať se toho nebojí, nevidomý si to prostředí zmapuje a naučí se v něm orientovat. Nebude potřeba mu extra upravovat prostředí,“ vzkazuje Orságová Urbanová.
A hlavně není správné sahat nevidomému na vodicího psa. „Ani ho nekrmte,“ zdůrazňuje.
„Psa zmate, když chcete nevidomého doprovázet z té strany, kde jde pes. Také ho rozptyluje kontakt, hlazení, navazování očního kontaktu. Pes pak má pocit, že už má volno, a nedělá svoji práci. Já jsem takhle narazila v plné rychlosti do sloupu, protože chvíli před tím mi paní v autobuse hladila psa,“ uzavírá Orságová Urbanová.
