Krok z temnoty. Čeští lékaři vrací lidem v Libanonu nejen zrak, ale také možnost pracovat
Na oftalmologickém sálu bejrútské nemocnice Rafic Hariri University Hospital končí operace šedého zákalu a doktor Petr Sklenka odkládá mohutný oční mikroskop. Do soustředěného lékařského ticha se z ničeho nic ozve dojatý ženský hlas. „Já vidím!” říká sedmačtyřicetiletá Pákistánka Zeinat, která po několika měsících úplné slepoty vidí na jedno oko.
Pacientka, která se ještě jako náctiletá rozhodla z rodného Pákistánu odejít nejdříve do Bahrajnu a poté za strýcem do Libanonu, se celým jménem jmenuje Zeinat Abdallah. Jejím původním cílem bylo dostat se do Itálie, ale byla podvedena pašeráky, kteří ji navíc okradli o několik stovek dolarů.
Blízký východ, Afrika i Ukrajina jsou cílem pomoci zdravotníků z programu Medevac. Stát jim dá 60 milionů
Číst článek
Zůstala tedy v Bejrútu a začala pracovat ve strýcově restauraci, kde se seznámila se svým budoucím, o několik let starším, manželem. „Proč jsem se ve svých devatenácti zamilovala do výrazně staršího muže? Asi proto, že jsem viděla jeho děti, které mi přišly opuštěné, protože jim zemřela jejich vlastní matka,” vysvětluje Zeinat. Po svatbě začala vychovávat všech šest „cizích“ dětí a zanedlouho k nim přibyla i vnučka nejstaršího syna.
Jakmile ale začala mít Zeinat problémy s očima, manžel ji opustil. „Jak víte, v islámu může mít muž několik manželek. A ten můj se rozhodl, že bude žít s jinou ženou. Nepřesvědčovala jsem ho, aby to nedělal, nebo aby ji opustil. Chtěla jsem, aby se u mě alespoň čas od času zastavil. Už ale nikdy nepřišel,” líčí smutně žena s vizáží babičky, které je ve skutečnosti pouhých 47 let.
„Žiji v tomto domě už 19 let, dokonce ani během války v roce 2006 jsem to tady neopustila. Momentálně jsem zde v rámci možností šťastná, i když vím, že to vhodný domov není. Dům sám o sobě není nejmenší, ale můj muž sem přinesl strašně moc věcí, abych je měla pro případ, kdyby zemřel. A upřímně, většina z nich jsou k ničemu. Ale nedokážu odejít. Jsem tady zvyklá a pořád tu cítím vůni mého manžela,” popisuje Zeinat stavení, které je obložené plechy a celé drží na jednom trámu.
Problémy s očima měla už několik let, ale až v posledním roce se situace rapidně zhoršila. Šedý zákal postihl obě její oči, takže byla slepá. A z toho důvodu i naprosto nepoužitelná pro pracovní trh. Její poslední nadějí se stala operace.
„Jediné, co chci, abych mohla aspoň trochu vidět. Jsem opravdu hodně unavená. Už to jsou měsíce, co vůbec nevidím a na operaci nemám peníze. Nemůžu pracovat, nemůžu vůbec nic,” říkala před operací. Příčinou její slepoty je šedý zákal, který je podle údajů WHO celosvětově zodpovědný za 51 % slepoty v dospělosti.
Jakmile se místní nezisková organizace Amel association dozvěděla o rozsahu onemocnění a podmínkách, ve kterých paní Zeinat žije, okamžitě ji zařadila na seznam pacientů české mise vládního programu MEDEVAC. Ten na jaře letošního roku do Libanonu vyslal oftalmologický tým pod vedením Petra Sklenky z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Celkem se podařilo odoperovat 83 pacientů, které z velké většiny tvořili syrští uprchlíci. Právě jim, tedy civilistům (převážně ženám, dětem a starším osobám), kteří se nacházejí ve vážném zdravotním stavu, nebo jim jejich zdravotní stav neumožňuje vést důstojný život, je určena bezplatná léčba poskytovaná prostřednictvím programu MEDEVAC.
Paní Zeinat splnila všechny potřebné podmínky tohoto programu, a mohla proto podstoupit operaci, která jí změnila život. Nemocnici opouští s uzdraveným pravým okem. A jaké jsou její první dojmy po úspěšně provedeném výkonu? „Podívala jsem se do světla, zasmála se a řekla panu doktorovi: Já vidím!”
Lékaři pro Zeinat Abdallah a dalších 82 pacientů odvedli v danou chvíli maximum. Nakolik jim to pomůže v nalezení nové práce, nelze předpovědět. Obzvlášť v šestimilionovém Libanonu, který s 1,6 miliony uprchlíky jednu dobu vedl statistiky v počtu uprchlíků na obyvatele, je situace nadále velice složitá.
Ať už se to týká zhoršujících se vztahů mezi místním obyvatelstvem a uprchlíky, nebo aktivit a výhrůžek Hizballáhu. To ale Zeinat těžko změní. Pro ni je momentálně nejdůležitější, že díky práci českých lékařů se jí aspoň částečně vrátil zrak a o nové práci může začít vůbec přemýšlet.
Reportáž vznikla v rámci mise Medevac ministerstva vnitra České republiky. Autor je fotograf, dlouhodobě se věnuje humanitárním misím a zdravotnictví.
