Dobrých snímků je na světě málo, říká Josef Koudelka, jeden z nejvýznamnějších fotografů 20. století
Na dobrou fotografii se můžete dívat i po 50 letech. A takových je na světě velmi málo, říká v rozhovoru s Lucií Výbornou Josef Koudelka, jeden z nejuznávanějších světových fotografů. „Já sám o svých fotografiích nemluvím, nikdy je nevysvětluju,“ upozorňuje.
Fotografie je prý snadná věc. Alespoň to Josef Koudelka tvrdí. Namíříte objektiv, zmáčknete spoušť – a je hotovo.
„Důležité je ale potom fotografii správně vybrat. Já sám se snažím dívat na své fotografie jako na potištěný papír. Snažím se nemít k nim emoce,“ upozorňuje, jak složité je pro autora posoudit, která z jeho fotografií je opravdu dobrá.
Fotograf dělá námět. A naopak
Žijeme dnes v divné době. Fotografuje snad skoro každý, a přitom je na světě jen pár lidí, kteří o sobě mohou říct, že jsou fotografové, uvažuje Josef Koudelka.
„Když jsem začínal, potkal mě starý pán, který se jmenoval Jiří Jeníček, tehdejší fotograf a kritik. Řekl mi, že fotograf dělá námět. A námět zase dělá fotografa,“ vzpomíná.
Jeho samotného tak od ostatních fotografů odlišuje to, že chodí po světě, a hledá místo, na kterém na něj čeká fotografie. „Když ho najdu, snažím se tam vracet. A když mám štěstí, podaří se mi fotografii udělat,“ popisuje muž, který fotil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, život Romů v Británii nebo třeba zdevastovanou krajinu v Podkrušnohoří.
