Neřeším každé misgenderování, nemůžu se zlobit na cizí lidi, připouští režisérka Špinar. Prochází tranzicí
Už jako dítě si zamilovala divadlo. Vystudovala režii, věnovala se herectví, získala řadu ocenění a několik let stála v čele činohry Národního divadla. Na konci minulé sezóny z něj odešla a tvrdí, že je šťastná, po dlouhých letech totiž přišla na to, že je – žena. „Prožívám druhou pubertu,“ říká Daniela Špinar v pořadu Až na dřeň Rádia DAB Praha.
Daniela Špinar přiznává, že už půl roku bere hormony. „Připadám si trochu jako rozverná patnáctka. Začala mi růst prsa, jsem hodně přecitlivělá.“
„Lidi nás často považují za chudáky. Já ale tranzici prožívám jako velmi šťastné období. Neříkám, že to je vždycky jednoduché. Já jsem sama se sebou spokojená, musím se ale každý den potýkat se reakcemi okolí. Člověk si občas říká, že je lepší vůbec nevylézat ven,“ popisuje.
„Nejvíc mě rozčiluje, když se o lidech v tranzici říká, že chtějí být jenom zajímaví. Já bych se teď nejraději na dva roky zavřela na pustém ostrově, prošla si tím vším a pak se teprve vrátila. Ale to nejde,“ připomíná.
3:22
Když jsem poprvé dostal hormony, byl jsem šťastný. Pro transsexuála Tobiáše je život po operaci lepší
Číst článek
Špinar uznává, že jí tranzice částečně komplikuje kariéru režiséra. „Ale já už mám kariéru za sebou. Udělala jsem přes 60 inscenací, byla jsem nejvýše postavený režisér ve svém oboru, Ničeho zásadnějšího už nemůžu z hierarchického hlediska dosáhnout,“ potvrzuje.
Místo toho je teď na volné noze a nevadí jí mluvit o sobě.
„Chtěla bych působit osvětově a zpřístupňovat téma tranzice lidem, kteří se s tím nikdy nesetkali. Chci, aby to lidé vnímali jako něco přirozeného, normálního, co se prostě děje. Že být transgender není nemoc nebo výstřelek. Že to není tak šílené, aby nás teď atakovala transgender populace a zničila rozmnožovací funkci lidstva,“ dodává režisérka.
‚Dřív jsem se bála‘
Daniela Špinar přiznává, že si svoji identitu připustila zhruba před rokem, když sama sebe přistihla, jak emocionálně reaguje na iniciativu Ne!musíš to vydržet. Ta upozorňuje na zraňující, sexistické a neprofesionální chování některých vyučujících na DAMU.
„Říkala jsem si, proč jsem na to tak zareagovala, proč jsem zahodila svoji kariéru a udělala si tisíc nepřátel a zůstala jsem se studenty sama? Pak jsem začala navštěvovat psychoterapii a po dvou měsících mi docvaklo, že to je ono. Coming out jsem pak udělala velmi rychle,“ vzpomíná.
„Bála jsem se, že skončím na ulici a budu si vydělávat prostitucí na umělá prsa.“
Jako holčička se cítila už v dětství, ale nikdy si nepřipustila, že by s tím mohla něco udělat a že by mohla vystupovat jinak než muž. „Bála jsem se, že skončím na ulici a budu si vydělávat prostitucí na umělá prsa,“ připouští s tím, že dnes má kolem sebe dost vzorů a podpory na to, aby tranzicí dokázala projít.
„Neřeším každé misgenderování (oslovení nevhodným rodem, špatné zařazení člověka, pozn. red.). V mezifázi, ve které jsem, se nemůžu zlobit na cizího člověka, že mi řekne mužským rodem, když o mně nic neví. Ale jsem ráda, že to respektují lidé okolo mě a že mi až na jednu výjimku zůstali přátelé,“ těší Špinar.
Hříšné povolání a homosexualita
Špinar vyrůstala v Církvi adventistů sedmého dne, do které patřila její rodina. „Všechno bylo orientováno na náboženství, ale přivedlo mě to k umění. Dělali jsme tam různá vystoupení a já se tak vlastně nevědomky připravovala na své budoucí povolání. Nicméně herecké povolání tehdy církev vnímala jako hříšné,“ vypráví.
‚Nemůžeme před tím zavírat oči.‘ Žureková napsala knihu o depresi a tranzici Tá bolesť ťa prejde
Číst článek
Z církve proto ve svých 19 letech odešla, začala studovat na DAMU a krátce poté se otevřeně přihlásila k tomu, že je gay. „Dlouho jsem se chystala na chvíli, kdy to řeknu rodině, ale oni to pochopili dávno před tím. Taky je na to připravil můj starší bratr. Byli velmi tolerantní.“
Přesto cesta k jejímu prvnímu coming outu trvala asi pět let. „Na DAMU tehdy trochu nevěděli, co se mnou dělat. Dlouho to vypadalo, že nic jiného než gaye nebudu hrát. Divadelní prostředí je hodně konzervativní, až by se člověk divil,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.
