Nechceme se utopit v odpadcích, vyzývají dobrovolníci na ostrově Korfu. A učí místní recyklovat
Na řeckém ostrově Korfu se v posledním roce řeší hlavně odpadky. Jedna oficiální skládka je přeplněná a druhou brání místní obyvatelé vlastním tělem. A tak někteří vzali osud ostrova do svých rukou a založili dobrovolná recyklační centra. Pro osvětu se rozhodla i Slovenka Andrea se svým mužem Christosem, protože už se na neutěšenou situaci nemohli dívat. V recyklačním centru u jejich plážové kavárny se byl podívat také Radiožurnál.
Je jedenáct hodin dopoledne a na parkovišti před kavárnou už se sjíždějí auta z celého okolí. Muži s těžkými krabicemi se starou elektronikou, ženy nosí plastové pytle a učí své potomky, kam co patří. Sklo do rohu, staré učebnice ke kartonovým krabicím a plasty tamhle na stranu.
Pavla Smetanová se vypravila na Korfu, aby zjistila, jak se místní potýkají s odpadky
Organizátorka Andrea ostřížím zrakem dohlíží, aby někdo netřídil do špatných pytlů. Pro ni je recyklace životní nezbytností.
„Na Slovensku jsme odpad recyklovali od roku 2000. Kompostovali jsme odmalička, to je v naší rodině tradice. Když začal tady ten chaos s odpadky na Korfu, začala jsem mobilizovat a kompostovat ve velkém,“ popisuje.
Změnit stereotyp
Podle oficiálních údajů tvoří 44 procent celkového odpadu v Řecku bioodpad, zbytek je recyklovatelný odpad. „Ten musíme zachytit, aby se dostal, kam má – ne na smetiště nebo na okraj cesty,“ vysvětluje Andrea. Do recyklačního centra podle jejích slov přichází asi 250 rodin z okolí.
„Tady aluminium, tady jsou plasty, tamhle polystyren. Tetrapack, kartony, sklo, papír, elektronika, baterie, které jsou toxické,“ ukazuje mi Christos, co všechno se dá vytřídit.
Systém státu nefunguje
„Pokud nebudeme pomáhat, bude to hrůza. Samozřejmě by bylo správné dostat za odpad peníze, ale my se snažíme podpořit společnosti, které se tím zabývají. Jsou to tři místní firmy,“ vysvětluje mi Christos své bohulibé pohnutky.
Systém státu bohužel nefunguje. V modrých kontejnerech na směsný recyklační odpad končí opravdu vše od banánových slupek po mrtvé ovce. Tím se veškerá recyklace znehodnotí. „Tady ale nepřijde nazmar ani gram," doplňuje Christos hrdě.
Když se chce, tak to jde
Kousek opodál stojí muž a třídí ze svého velikého pytle každé víčko a každý papírek. Jaký je jeho motiv?
„Proč? Jsem fanatik, bratr organizátora. Dříve bohužel recyklovat nešlo. Někteří lidé nechtějí pochopit, že žijeme na jedné planetě. Mají pocit, že jediným smyslem života je koupání v moři,“ rozohňuje se.
Vedle něj stojící žena se přidává: „Je to nutnost i způsob života. Dříve jsem recyklovala jen lahve, pak jsem se ale dozvěděla o zdejším centru…“
První vlaštovka
Zdá se, že recyklace na Korfu je začarovaný kruh. „Lidé by odpad třídili, ale když vidí, že se všechno sváží dohromady, jsou zklamaní a přestanou to dělat. Díky této dobrovolnické iniciativě mají konečně pocit, že je nikdo nešidí, chodí sem a recyklují,“ říká s nadějí organizátorka Andrea.
Pak se najednou zarazí a utíká Andrea k hříšníkovi, který hodil pet lahev od vody do barevných plastů: „Milto, tady ty průhledné, tady kartony od mléka, voda…“ ukazuje mu a pokračuje: „Já jsem občas nahlížela do odpadků, mám takovou úchylku.“
Zdá se, že si s manželem bezezbytku rozumí i v tomto ohledu. „Asi je to tím, že je poloviční Francouz a má to v sobě stejně jako já. Je to fajn,“ uzavírá Andrea a utíká zkontrolovat další rodinu, která právě dorazila.
