Myslivci si cení sběru kaštanů, pro přikrmování zvěře neznají nic lepšího
Vzpomínáte? Český podzim byl dřív ve znamení pouštění draků, barvení listí nebo sbírání kaštanů. Kromě aktovky jich děti do školy tahaly plné tašky. Zatímco v 70. a 80. letech platilo "ani kaštan nazmar", teď o ně zakopáváme v každé aleji či v parku. Nabízí se otázka, je ještě dnes sběr kaštanů k něčemu? Myslivci v tom mají jasno - pro přikrmování lesních zvířat není nic lepšího.
„Sbírali jsme, celá rodina,“ vzpomíná na dobu normalizačních podzimů Petra Fuksová. Tehdy byla dítě školou povinné a sběr kaštanů patřil jasně k začátku školního roku.
Ty doby jsou dávno pryč. Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je například Zeyerova škola v Olomouci. Těžké tašky a bedýnky s kaštany sem tahají školáci a obětaví rodiče každým rokem.
„Sbírám je, aby zvířata měla v zimě jídlo. Mám z toho dobrý pocit, říká malý Lukáš. 58 kilogramů přinesla Dana Stužková. „Všechno pod jedním kaštanem.“
Vážení kontroluje učitel Ivo Lošťák. „Za první den bylo zhruba 600 kilogramů,“ chlubí se.
Jako sám voják v poli se nad záplavou kaštanů v olomouckých parcích sklání s igelitkou Rudolf Vlček. Nosí je zvířatům do krmelce, který má za chalupou.
„Má to do lesa pro zvěř. Chodí jim tam hodně.“
Na svá dětská léta s kaštany se slzou v oku vzpomíná i jednatel prostějovského mysliveckého spolku Jiří Procházka:
„Tenkrát škola spolupracovala vždy s některými myslivci. S přibývající dobou ubývalo sběratelů.“
Byl by rád, kdyby se kaštanománie zase vrátila. Pro jeleny, srnce, daňky nebo divočáky nezná nic lepšího:
„Je to jádro, to nejkvalitnější, co může zvěř pro svou kondici získat.“
Pokud i vy chcete přispět zvířatům něčím na zub do krmelce - nemusíte zůstat jako Rudolf Vlček jen u kaštanů:
„V krmelcích bychom teď měli vidět kvalitní obilí, případně už kaštany a řepu.“
