„V nejnovější historii našich národů jsme také museli překonávat v tomto století mnohé problémy,“ řekl shromážděným Rakušanům 17. prosince 1989 Jiří Dienstbier v městečku Laa an der Thaya kousek od českých hranic.

Tehdy čerstvě jmenovaný ministr zahraničí Československa tam přijel za svým rakouským kolegou Aloisem Mockem. Když se přivítali chlebem a solí, vyrazili spolu na hranice přestřihnout dráty.

Ukradené nůžky?

Stejná sláva se konala o šest dní později, ovšem na hranicích se západním Německem. Dne 23. prosince 1989 Jiří Dienstbier přestřihával dráty nedaleko Rozvadova.

Tentokrát mu asistoval německý ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher. A ani tady se to neobešlo bez těžkých pákových nůžek, se kterými ministři trochu zápasili.

Stříhání drátů u Rozvadova sledoval z bezprostřední blízkosti Franz Dimper, bavorský pohraničník, který u železné opony sloužil od poloviny 60. let.

„Museli jsme sehnat něco, čím ten silný drát přestřihnout. Někdo z české strany přinesl takové malé nůžtičky, s nimi jsme ale neměli šanci. Sehnali jsme pak něco většího u nás v Bavorsku. Když chtěl ale dotyčný potom svoje nůžky zpátky, zjistilo se, že se ztratily. Asi je někdo v Čechách potřeboval víc,“ konstatoval.

Stříhání v Maďarsku

Československé stříhání drátů mělo ale výrazné zpoždění třeba Maďarsku, kde začali odstraňováním pohraničních bariér směrem do Rakouska už v květnu 1989.

Právě na maďarských hranicích vznikla také zřejmě celosvětově nejslavnější fotka ministrů zahraničí s nůžkami v rukou.

Rakušan Alois Mock a Maďar Gyula Horn tehdy pod dohledem desítek novinářských objektivů odstranili kus plotu.

Fotka se tehdy „rozlétla“ do světa a přispěla i k hromadnému odjezdu občanů NDR do Maďarska a posléze na západ. Železná opona tím dostala neopravitelnou trhlinu.

Vojtěch Berger, sib Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít