Vrcholovým gymnastům by mohl pomáhat nový přístroj. Nastavuje individuální tuhost hrazdy
Ve finále soutěže na hrazdě na olympiádě v Paříži jsme viděli několik pádů. Podle vědců z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity by ale příště mohl gymnastům pomoci nový přístroj pro nastavení tuhosti hrazdy.
Gymnastovi Sokola Brno I Miroslavu Durákovi za chvíli skončí trénink, zatím se ale ještě stále točí na hrazdě. Na první pohled to může vypadat, že hrazda je jenom tyč, kolem které se točí a od níž se odráží. Ve skutečnosti je však během cvičení aktivním prvkem.
„Když je hrazda špatně nastavená, je to, jako by mi špatně fungovaly ruce. Když je moc tvrdá, tak může například gymnastu příliš vymrštit a následně může dojít k nějakému pádu,“ vysvětluje sportovec. Příliš měkká hrazda je ovšem prý ještě horší. „Gymnasta musí vynaložit mnohem víc sil, ta hrazda mu tolik nepomůže,“ dodává.
Na závodech přitom bývají hrazdy od různých výrobců, můžou mít jinak řešené uchycení a hlavně jinak pruží, takže se liší od nářadí, na které je sportovec zvyklý z tréninků. Proto se gymnasté a jejich trenéři snaží přiblížit jejich nastavení hrazdě, na které běžně cvičí.
Na rychlosti záleží
Zatím to před závody dělali metodou pokus-omyl, intuitivně, a tedy nepřesně. „Gymnasta si řekl, jestli je hrazda někde moc tvrdá, pak opět nastoupil, zase tam provedl nějaký cvik a zase jsme znovu upravovali nastavení. Teprve třeba po třech pokusech jsme dospěli k finálnímu nastavení hrazdy,“ popisuje Petr Hedbávný z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
To by se ale teď díky kolegům z jeho alma mater a expertům z Vysokého učení technického v Brně mohlo změnit. Vyvinuli totiž zařízení, které se připevňuje suchým zipem k žerdi hrazdy a měří frekvenci jejího kmitání.
Národní sportovní centrum v Harrachově zahájí letos přestavbu skokanského můstku K120
Číst článek
„Je to akcelerometr, který měří, jak rychle hrazda kmitá. Gymnasta na ní nemusí ani cvičit – stačí, když trenér rozkmitá hrazdu, a rozvibrovaný akcelerometr pošle data do krabičky, která je upevněná na lanku hrazdy,“ přibližuje Petr Hedbávný, zatímco rozkmitává hrazdu. Na displeji vzápětí vidíme, že má frekvenci 12,15 Hz. A záhy se ukazuje i napětí lanka.
Napětí na míru
Trenér totiž před závodem musí lanka správně natáhnout anebo naopak povolit, aby nastavil, jak moc bude hrazda kmitat. Krabička umístěná na lancích je proto zároveň tenzometr, který měří napětí lanek ovlivňujících pevnost žerdě hrazdy.
„Gymnasta Miroslav Durák potřebuje frekvenci 12,35 Hz, takže musíme dotáhnout lanka na odpovídající frekvenci hrazdy,“ doplňuje vědec.
Trenér si pak z displeje opíše, jaké napětí lanek na konkrétní hrazdě odpovídá správnému kmitání žerdě.
Jídlo v olympijské vesnici je podle gymnastky Bilesové příliš zdravé. ‚Ale pizza byla docela dobrá,‘ řekla
Číst článek
Před jednotlivými pokusy mu pak stačí jen zkontrolovat napětí lanek a kmitání už měřit nemusí. Příprava hrazdy před závody tak bude rychlejší a oproti metodě pokus-omyl i přesnější.
To by mělo zlepšit nejen komfort sportovců při výkonu, ale především bezpečnost. „Protože pokud má gymnasta hrazdu nastavenou tak, jak je zvyklý, tak je schopen se soustředit pouze na provedení, a nemusí se věnovat korekci pohybu,“ srovnává Petr Hedbávný.
Hrazda, bradla, kruhy
Zařízení vyvinuté brněnskými vědci je zatím teprve prototyp vhodný jen pro hrazdu, ale možná už brzy vzniknou i jeho varianty určené pro jiná gymnastická nářadí. „Chtěli bychom ho použít pro nastavení ženských bradel a také pro konstrukci, na které jsou zavěšené kruhy,“ upřesňuje výzkumník z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.
Přístroj využije spíše jen opravdová gymnastická elita. Vědci odhadují, že dnes je v Evropě takových sportovců asi 500. Pokud se ale zařízení podaří upravit i pro bradla a kruhy, mohla by se cílová skupina několikanásobně rozšířit.
